Normální holka. Osmnáctiletá Hanka je na škole šikanovaná. Nemá přátele. Nemá nikoho na koho by se mohla spolehnout. Nikdo se o ní nezajímá. Kdyby odešla, nikomu by neuškodila. Celý život jí jen lidi ze života odcházely. Nikdo nikdy nepřišel. Až do...
Probrala jsem se v posteli. Nevím co jsem čekala. Že se probudím v zámku? Byla jsem sama v pokoji. Hodila jsem na sebe mikinu kterou mi Honza včera věnoval. Na letní den byla docela zima. No mělo být 20 stupňů. Vyšla jsem z pokoje a zamířila jsem do koupelny. Boužel, je tu jen společná. Nic a nikoho jsem neslyšela. V tu chvíli mě napadlo se kouknout kolik je hodin. 6:45. Emmm... Aha. To jsem byla sama překvapená kdy jsem vztala. Pokračovala jsdm tedy do koupelny. Došla jsem tam a začala jsem se zcivilizovávat. Vlasy jsem si dala do né moc upraveného drdolu, nanesla jsem jen lehkou řasenku a rozhodla jsem se udělat si linky. Dlouho už jsem si je nedělala, protože když mě ve škole mlátily tak se mi hned rozmazaly. Na to, že jsem si je dlouho nedělala tak byly docela pěkné. Po dlouhé době jsem zase viděla hezkou holku bez modřin a s úsměvem na tváři. Naposledy jsem se na sebe usmála a potom jsem pomalu přecupitala k mému pokoji. Chvíli jsem tam hledala, co bych mohla dělat a po chvíli jsem našla mojí knížku, kterou jsem dostala od mamky k 16 narozeninám. Je to knížka "Hvězdy nám nepřály". Nečetla jsem to a ani jsem neviděla film. Mamka mi jí koupila protože to v tu dobu hrozně frčelo. Neměla jsem ráda knížky a tak jsem o ní vůbec nevěděla. Vždy jsem jí nosila v kufru a doufala jsem, že jí začnu číst. Teď jsem na ní náhodou narazila a tak jsem jí začala číst. Vyšla jsem z pokoje a šla jsem na verandu. Tam jsem jí otevřela a začala jsem číst. Po asi hodině jsem byla ve čtvrtině ale hrozně mě to vzalo. (Myslím že všichni znáte příběh té knížky či filmu tak ho tu snad nemusím říkat 😅). Koukala jsem do knížky když mi v tu chvíli někdo zakril oči. Ta osoba mi dala knížku na stůl vzala mě do náručí a v tu chvíli jsem věděla kdo to je. Vadim. Smála jsem se, do té doby dokud jsem neviděla blížící se jezero. Začala jsem se mu v náručí kroutit ale nepomáhalo to. Dalších 10 sekund si můžete domyslet. Jen malá nápověda, byla jsem po těch 10 sekundách celá mokrá. ,,VADIME!" Zařvala jsem, když jsem vyšla promáčená z jezera. ,,Za tohle si zaplatíš!" křičela jsem furt na něj. On se jen smál. ,,A nebo víš co? Děkuju!" řekla jsem už klidným hlasem a objala jsem ho. ,,Neee!! Pust mě! Jsi hrozně studená a mokrá!" řekl a vykrucoval se z mého obětí. Měl větší sílu takže se mu to povedlo. ,,No vidíš jak tě má ráda." uslyšela jsem opodál. Až teď jsem si všimla že nás celou dobu pozoruje Mia s Honzou. ,,Honzíku! Tebe mám taky ráda!" řekla jsem a běžela jsem k němu. ,,Né! Drž se ode mě dál!" řekl a začal utíkat. Mia ho ale zastavila a já ho obejmula. ,,Neee! Jdi ode mě!" křičel. Nakonec jsem mu ještě rozcuchala vlasy. Mia ho pustila a on se na mě koukal vražedným pohledem. Já na něj jen vyplázla jazyk a u toho jsem udělala nějaký pazvuk. ,,Za to zaplatíš." řekl a zužil oči. Já jen protočila ironicky oči a šla jsem se dovnitř převlíknout. Vzala jsem si dlouhý černý svetr a k tomu další černé legíny. Na terase jsem si vzala mojí, niní oblíbenou knížku a šla jsem si jí uklidit do pokoje. Sedla jsem si na postel a koukala jsem ven. Byla tam Mia a Vadim. Cákali po sobě vodu. Mia byla šťastná. A Vadim očividně taky. Vešli zpátky dovnitř. Až teď jsem si vzpoměla na Martina který pravděpodobně ještě spí. Potichu jsem se proplížila do jeho pokoje. Spal. Byl tak roztomilý, že se mi ho ani nechtělo budit. Nevzbudila jsem ho. Odešla jsem do koupelny si vysušit vlasy a smýt moje rozmazané oči. Vešla jsem do koupelny. Otevřela jsem dveře od koupelny a nemohla jsem se divit vlastním očím. Vadim a Mia se spolu líbaly. ,,Emm... pardón. Přijdu jindy." řekla jsem a rychle jsem zase zavřela dveře. Jakmile jsem je zavřela tak jsem se potichu zasmála. Vybavila jsem si jejich nechápavé a překvapené výrazy. ,,Čemu se zase směješ?" uslyšela jsem za sebou Martina. Otočila jsem se. ,,Ježiši! Ty vypadáš! Nehorázně jsem se tě lekl." řekl a zasmál se. ,,Ha ha strašně vtipný." řekla jsem a protočila jsem oči. ,,Čemu se teda směješ?" zeptal se znovu. ,,Těm dvoum." zašeptala jsem a odstoupila jsem ode dveří. Martin se podíval klíčovou dirkou a taky se zasmál. ,,No jo. Hrdličky!" řekl ironicky nahlas a oba jsme se začli smát. Odešli jsme do kuchybě a sedli jsme si ke stolu. ,,Jakto, že už jsi vzhůru? " zeptala jsem se ho. ,,On jen protočil očima, řekl: ,,Honza mě vyhnal z postele." a našpulil ret. ,,Ale ale. Snad nebudeme fňukat." řekla jsem, chytla jsem mu bradu a zvedla jsem jí. On se jen usmál a napil se kafe, které jsme si předtím udělali. Povídali jsem si o různých věcech. Odešla jsem do pokoje a začala jsem si znovu kreslit. Nakreslila jsem sebe jak jsem v tu chvíli vypadala. Teda, nebyla jsem to přesně já.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nad tímhle jsem ztravila asi tři hodiny jen s jedním vyrušením. To vyrušení byl Honza který mě hledal protože mě neviděl už dvě hodiny. Napadlo mě, že Mia s Vadimem už v koupelně nebudou a tak jsem se šla odlíčit. Už jsem na to kašlala a nenamalovala jsem se. Vyšla jsem z koupelny a šla jsem do obýváku kdyvšichni seděli. ,,Takže, když tu jste konečně všichni tak vám chci něco oznámit." začal Martin a já už hned věděla že zase někam koupil letenky. Mimochodem, ty letenky na Bali nám koupil Martin. Řekl že je to k Honzovím narozeninám. ,,Pojedeme dooooo...." schválně to natáhl. ,,Doooo?" netrpělivě jsem se ptala. ,,Do Amsterdamu!" vykřikl. Všichni čtyři jsme se na něj koukali s otevřenou pusou. ,,Do Amsterdamu?!" vyhrkla jsem a vrhla jsem se mu kolem krku. ,,Ty jsi nejlepší Martine!" řekla jsem a všichni jsme zajásaly. ,,A kdy tam jedeme?" zeptala se Mia. ,,Nooo už zítra večer." řekl a poškrábal se za krkem. ,,Co??" vyhrkly jsme nastejno. ,,Jo. Hehe." řekl potichu. ,,Manino já tě zabiju!" řekla jsem se smýchem. ,,Co kdyby jsme to nějak oslavily?" navrhl Vadim. ,,Jooo!" řekli jsme všichni a domluvily jsme se že zajedeme domů, zbalíme si věci a vyrazíme do nějakého podniku. Rychle jsme si zbalily a vyjeli jsme. Domů jsme dojeli kolem 3 hodiny. Honza vyhodil Miu, Martina a Vadima. My jsme pak jeli ke mě. Vyhodil mě před domem a řekl, že se za chvíli vrátí, jen že se prej převlékne. Přišla jsem domů. To, co jsem viděla mě překvapilo. Seděli tam rodiče. ,,Ahoj broučku! Pojď sem." řekla máma a já už jsem věděla, že tohle bude seriózní rozhovor. Pomalu jsem přišla ke křeslu a sedla jsem si. ,,Broučku, jsi už velká holka a zítra ti bude 19." začala. ,,S tatínkem jsme se rozhodli ti k tvým narozeninám koupit byt, kousek odsud." řekla a usmála se. Vykulila jsem na ně oči. Koukla jsem se na tátu jestli si máma nevymýšlí ale on jen přikivoval. ,,Mami." to bylo to jediné co jsem v tu chvíli ze sebe dostala.
