Other Life | FF - MenT

28.

Pohled Hanky

Když jsem vyšla z pokoje ve kterém jsem byla oběvila jsem se v kuchyni. Byla to docela normální lesní chata k pronájmu.

U linky byla stará paní a něco vařila. ,,A, už jsi vztala. Venku čeká David. Je to můj vnuk." řekla. Nechápavě jsem zamrkala ale potom jsem šla. Vyšla jsem na dvůr.

David seděl zády ke mě. ,,Emm... Ahoj?" řekla jsem nejistě. Otočil se na mě a usmál se. ,,To je moje košile." řekl. ,,Ti jí klidně vrátím. Hrozně škrábe." založila jsem ruce na hrudi. ,,Dobře. A vůbec jak se jmenuješ růženko?" zeptal se.

Zaváhala jsem. Mohl číst noviny a tak by to věděl.

,,Emm... Linda. Linda Veselá." vypadlo ze mě.

,,No dobře. Lindo. Stejně ti budu říkat růženko." řekl a zaculil se. ,,A proč vlastně?" rozhodila jsem rukama.
,,No promiň, ale 16 hodin nespí jen tak někdo." řekl.
,,Cože?-" vyjekla jsem. ,,Já spala 16 hodin?!"
,,No jo, už to tak bude." Uchechtl se. ,,Kolik je teď?" zeptala jsem se rozpačitě.
,,No, babča už vaří večeři tak hádám kolem tý půl sedmý." zamyslel se.
,,Bože." povzdechla jsem si a sedla si vedle něj. ,,Nelam si s tim hlavu." řekl a pohladil mě na zádech. Podivně ve mě zamrazilo ale nedala jsem to najevo.

,,Kolik ti vlastně je? Davide?" zeptala jsem se po chvíli mlčení.
,,21. A tobě?" odpověděl. ,,21? Mě je teprve 19." řekla jsem s údivem.
,,Můj odhad byl dobrej." řekl vítězoslavně.

,,Kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se protože mi to už dlouho vrtalo hlavou. ,,Jsme kousek od Prahy." řekl a přisedl si blíž.

,,A co se vlastně stalo? Vůbec nic si nepamatuju." zalhala jsem. ,,Jak jsem se tu oběvila?"
,,No," začal. ,,Byl to normální večer. Babča dělala něco v kuchyni a já jsem byl nahoře a psal jsem si s kámošema. Najednou jsem ale uslyšel bušení na dveře a potom mě babča zavolala abych tě odnes do postele kde si se probudila."

,,Aha. Vůbec nic si z posledních 48 hodin nepamatu. Pamatuju si jen jak mě někdo bouchl do hlavy a potom... Emmm... Potom, potoom..." vypadly mi slova. ,,No jde vidět že si nic nepamatuješ. Se divim že si pomatuješ svoje vlastní jméno." zasmál se.
,,Jdi někam." řekla jsem, pousmála jse se a protočila jsem očima.

,,A kam bych měl podle tebe jít? Třeba v noci k tobě do postele?" zašklebil se a zvedl obočí. ,,Co prosim?". Vykulila jsem na něj oči. ,,To ať tě ani nenapadne. Pak už by sis nikdy nevrznul." vyhrožovala jsem mu s úšklebkem.
,,To bych tě chtěl vidět." provokoval. ,,Znám tě teprve deset minut, ani ne a už mám tisíc důvodů proč tě nenávidím." založila jsem ruce na hrudi a koukla jsem sem se "uraženě" jinam.

,,Myslím že najdeš ještě dalších tisíc. Ale ty budou "proč mě miluješ"."
Řekl.
,,Hele, nějak moc si věříš. Další důvod proč tě nenávidím." vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Jsem sebevědomej." řekl sebevědomě.
,,Prosím už přestaň. Mohla bych se tu někde vysprchovat?" zeptala jsem se. ,,Pojď ukážu ti to." řekl a vztal.

,,Tak, tady to je." řekl a ukázal na koupelnu. ,,Dobře. Nějaký ručník?" zeptala jsem se.
,,V té skříňce jsou ručníky a přinesu ti něco od sebe. Když sis stěžovala na tu košili." řekl a zmizel nahoru.
Vyhrabala jsem. Nějaký ručník a začala jsem si rozepínat knoflíky od košile.
,,Tady něco má- ou." vešel do místnosti David. Jeho zrak se upínal na moje prsa. ,,Hej! Do očí se mi koukej!" křikla jsem na něj.

Zatřásl hlavou a koukl se mi konečně do očí. Přišel ke mě a podal mi oblečení. ,,Na." řekl ,,Díky." řekla jsem.

,,Mohl bys teď už odejít prosím?" zeptala jsem se.
,,Mohl ale nechce se mi." zašklebil se na mě. Na ten úšklebek snad chytnu alergii.

,,Prosííííím." zaškemrala jsem.

,,Fajn." protočil očima a odešel.
,,Budu nahoře tak pak zamnou přijď." řekl ještě.

Projistotu jsem za ním ještě zamkla (díky bohu za klíč) než jsem se svlékla celá.

Vlezla jsem do sprchy a zapla jsem si teplou vodu. Musela jsem si všechno v hlavě srovnat.

Smyla jsem ze sebe všechen stres a uvolnila jsem se. Koukla jsem se na to co mi David dal. Šedivá mikina (asi L a to já mám S) a černé tepláky (taky větší). Mikinu jsem si na sebe dala a ta mi byla tak do půlky stehen a rukávy mi přečuhovaly. Tepláky jsem si ani neskoušela protože jsem věděla že mi budou velký.

Vyšla jsem z pokoje jen v mykině a kalhotkách. V ruce jsem měla všechno oblečení které tam zbylo a vyšla jsem schody.

Nahoře byly dvoje dveře jedny ale byly pootevřené a já viděla že to je koupelna, tak jsem šla do druhých.

Lehce jsem zaťukala  a otevřela jsem.

,,Davide?" zeptala jsem se. ,,Nemáš něco menšího? Ty tepláky jsou fakt velký." zaculila jsem se.

,,Koukl se na mě a usmál se. ,,A proč bys nemohla zůstat takhle?" udělal zase ten úšklebek. ,,Davide prosím." zaškemrala jsem. ,,No tak já se kouknu." usmál se a vztal. Chvíli koukal do skříně a potom vytáhl.... Legíny? To nosí legíny?
,,Na. To je po mý ségře." a podal mi je. Zněl u toho nějak smutně.
,,Jo děkuju." vzala jsem si je a nasadlila jsem si je. ,,A kde je tvoje ségra teď?" zeptala jsem se.

Vzdechl: ,,Je mrtvá. Umřela při autonehodě. Vezl jí nějakej ožralej kamarád." a sklopil hlavu.

,,Přišla jsem k němu a objala jsem ho. ,,Promiň. To jsem nevěděla." zašeptala jsem mu do hrudi. ,,To nevadí." zašeptal mi do vlasů a pevně mě stiskl. Asi tři minuty jsme se obímaly.

,,Hele. Nechceš si dneska udělat oheň?" zeptal se mě. ,,To by bylo super." ovětila jsem a on se zazubil.

Fuuuui... Dalsí část je tu! Doufám že se vám bude líbit.

Baxčus!