Other Life | FF - MenT

18.

Ustalo to když jsme museli na letiště. S Honzou jsem nemluvila a ani on se nesnažil o navázání konverzace. Respektovali jsme se navzájem. ,,Já ti to vezmu." to bylo jediné co mi řekl když jsme opouštěli pokoj. Jen jsem se usmála a podala jsem mu kufr. Všichni jsme se sešli na recepci. ,,Omlouvám se všem. Kdybych nevzal ten chlast!" začal Vadim. ,,Neobviňuj se Vadime. Můžeme za to všichni." řekl Martin a všichni jsme se koukli do země. ,,Budeme na to těžko zapomínat." namítla jsem. Všichni jen zamumlali ,,Hmm" a dál koukali do země.

Nasedli jsme do taxílu. Na zadní sedačky jsme se museli narvat 4. Naštěstí letiště bylo chvíli odsud. Vystoupily jsme na letišti a šli na náš terminál. Během toho jsme procházeli kontrolou. Přišli jsme akorát včas a tak jsme nasedli do letadla.

Sedeli jsme já, Mia a Nějaká slečna a přednáma seděli kluci. Já seděla u okínka. Je to dobré sedět u okínka ale problém nastane v ten moment, kdy potřebujete na záchod. Naštěstí já takovou smůlu neměla a tak jsem to vydržela až na letiště v Praze. Byl večer a byla už docela tma. Rozloučili jsme se s Martinem, Miou a Vadimem a odjeli jsme do Pardubic. Mia se přestěhovala k Vadimovi. Proto u něj zůstala v Praze.

Cestou jsme nemluvili. Bylo mi hrozně líto toho, co jsem udělala. Byla jsem za to na sebe naštvaná. Debilní alkohol!
,,Hani?" promluvil. ,,No?"
,,Promiň za to co jsem udělal včera. Hrozně toho lituju." řekl. ,,Za co se omlouváš? To já jsem tam políbila každýho. Ty jenom Miu. Já bych se měla omlouvat. Přijde mi to jakobych tě podvedla." řekla jsem a sklopila jsem hlavu. ,,To máš sice pravdu, ale já nic neudělal. Smál jsem se tomu. A za to jsem naštvanej na sebe." řekl.

Nemluvili jsme.

,,Honzo pozor!" vykřikla jsem když jsem viděla divoké prase které nám vběhlo pod kola. Rána. Honza dostal smik a zapadli jsme do příkopu. Airbagy vyletěly a já se bouchla o palubní desku.

---------------------

Probrala jsem se. Viděla jsem Honzu který měl rozbitou hlavu a byl v bezvědomí. Uslišela jsem sanitku. Chtěla jsem se zvednout ale ruku jsem měla pravděpodobně zlomenou a tak jsem s ní nemohla nic dělat. Řinčelo mi v uších a viděla jsem rozmazaně.

Hasiči se nás snažily vyprostit a nakonec se jim to povedlo. Oba dva náš odvezla sanitka. Oči se mi sami zavíraly a já znova omdlela.

--------------------

Probrala jsem se na lůžku. Achjo zase v nemocnici. Naposledy jsdm tu byla před třemi týdny. Čož je docela krátká doba. Nemám ráda nemocnice. Ale jsem v nich až moc často.

Ruku jsem měla v sádře a ukrutně mě bolela hlava. Pomocí madla jsem se posadila. V pokoji jsem byla sama. Honza. Mihlo se mi v hlavě. Je v pořádku? Byl den. Zazvonila jsem na sestru. Ta okamžitě přiběhla. ,,Děje se něco?" zeptala se. ,,Ne jsem v pořádku. Co se stalo s tím co přijel semnou?" naléhavě jsem se na ní koukala. ,,No, má otřes mozku a zlomená dvě žebra. Byl na operaci protože měl vnitřní krvácení ale to už jsme zastavili. Teď leží v komatu." řekla. Bože. ,,Mohla bych se na něj jít podívat? Nohy mám v pořádku. Jem mě trochu bolí hlava ale to přežiju. Prosím." prosila jsem ji. ,,Omlouvám se ale nevíme co se s vámi může stát. Zítra se za ním můžete podívat. Až se vám uleví." řekla sestra smutně. ,,Prosím!" naléhala jsem. ,,Omlouvám se ale nepůjde to." řekla. Smutně jsem se koukla na zem.

Dala mi prášek proti bolesti a potom odešla.

,,Haničko!" vykřikla máma když mě uviděla. ,,Mami." zdravou rukou jsem jí objala. ,,Jsi v pořádku? Co se stalo?" Naléhala máma a táta s ní. ,,Jeli jsme s Honzou z letiště a pod auto nám vběhlo divoký prase. Honza dostal smyk a skončily jsme v příkopu." řekla jsem smutně. ,,A jsi v pořádku?" zeptal se táta. ,,Jen zlomená ruka a boule na čele. Nic víc." řekla jsem a usmála jsem se. Nebyl ale pravý protože jsem myslela na Honzu. ,,Copak je?" mamka to poznala. ,,Honza." řekla jsem s zklopila jsem hlavu. ,,Na chodbě jsou jeho rodiče. Je jen o pokoj vedle." řekl táta. ,,Fakt?" rozzářili se mi oči. ,,Můžeš je sem prosím zavolat?". ,,Dobře." řekl táta a s mamkou odešli. Místo nich přišli ubrečení honzovi rodiče. ,,Dobrý den." řekla jsem. ,,Dobrý." řekl honzův táta který držel jeho manželku nanohou. ,,Viděli jste Honzu?" šla jsem přímo k věci. ,,Ano. Je v komatu a nevypadá moc dobře." řekl smutně jeho táta. ,,A co říkají doktoři? Bude v pořádku?" ptala jsem se dál. ,,Říkají že ano. Byl na operaci aby zastavili vnitřní krvácení." řekl.

Povídala jsem si s nima. Jsou moc fajn. Zjistila jsem nějaké další informace a potom už odešli. Těšilo mě že je v pořádku ale stejně jsem v noci nemohla usnout. 1. Kvůli té sádře a za 2. Jsem myslela na Honzu.

Celou noc jsem nespala. Ale nebyla jsem unavená. Chtěla jsem jedno. Vidět Honzu. Ráno přišla sestra. Já se na ní koukla. Věděla co chci slyšet. ,,Můžeš se na něj jít podívat." řekla a usmála se. ,,Děkuju." řekla jsem a  jsem jí oplatila. Pomohla mi vztát. Nebylo to těžké. Dovedla mě k jeho pokoji. Vešla jsem do něj už sama. Honza ležel na posteli, napojený na hadičky a kolem pípal přístroj měřící jeho tep. Byl v normě.

,,Ahoj Honzo." začala jsem. Sedla jsrm si k němu. ,,Asi mě neslyšíš, ale to je jedno. Byli tu tvoji rodiče. Jsou moc faj. Doktoři říkají že budeš v pořádku. Jen jsi ztratil pár krve, ale ta se vrátí neboj." chytla jsem ho za ruku. ,,Budu tě navštěvovat každý den." přitom jsrm mu hladila ruku palcem. Nahnali se mi slzy do očí. ,,Budeš v pořádku. Napsala jsem Martinovi a Vadimovi že jsme bourali. Říkali že co nejrychleji přijedou." stále jsem mu hladila ruku. Sehnula jsem se k němu a zašeptala: ,,Miluju tě." Ukápla mi slza.

Podařilo se mi jí napsat dřív tak jí tady máte! Doufám že se líbí a budu ráda za každý vote a koments.

A teď jen taková otázka: ,,Kdo z vás je taky Potterhead? ⚡

Jestli jste tak vám doporučuju povídku: "Co takhle rande, Evansová?!"
Je opravdu výborný. Doporučuji. No tak zase někdy Baxčus!!!