Other Life | FF - MenT

26.

Klikla jsem na první.
Mělo jen pár sekund.

Oběvil se tam Vadim

,,Ono už to točí? Jo kurva." a začal se tam smát.

Potom skončilo.

Další dvě vypadaly skoro stejně. Prostě tam dělal Vadim nějaký kraviny.

Klikla jsem na čtvrté.

Tentokrát tam byla Mia.

,,Necuceste se tam pořád!" řekla a nastavila kameru na nás s Honzou.

Líbali jsme se.

,,Nech nás." řekl jsem ve videu a zasmála jsem se.

,,Jo nech nás. Haničku miluju a nebojim se to ukazovat.
Haničko, miluju tě z celého srdce a nic a nikdo to nezmění. Ikdyž to tak nebude vypadat. Nenech se oklamat. Ikdyž budu líbat někoho jiného, miluju tebe." řěkl a políbil mě.

Video se vyplo.

,,Já tebe taky." zašeptala jsem se slzamy v očích do prázdné místnosti.

V ten moment mi to došlo. Došlo mi že ho miluju. Jeho a nikoho jiného. Jiné polibky nebyly z pravé lásky. Jen ty s ním byly. S ním jsem se cítila vždy v bezbečí.

A já mu takhle zkazila život. Zničila jsem ho. Byla jsem arogantní. Sobecká.

Byl už večer. Zaklapla jsem notebook a šla jsem ke skříni. Vytáhla jsem krabici s nápisem ,,MenT" a vytáhla jsem z ní mikinu. Vzala jsem si jí na sebe a prohlížela jsem si fotky.

Tak moc se mi po něm stýská. Každá fotka měla za sebou nějaký příběh a každá obdržela vodopád slz.

Zas mě bolely oči a měla jsem je oteklé od breku.

Koukla jsem se na hodiny. Bylo neco po půl desáté.

Vlezla jsem si do postele a zavřela jsem oči.
Byla jsem tak unavená.

Během pár minut jsem usla.

------------------

Pohled Honzy

Crrr!Crrr!
Ach jo. Blbý budíky. Vztal jsem. Budík: 4:30.
Proč to letadlo musí letět tak brzo? Neochotně jsem vztal a šel rovnou do koupelny.
Martin mi to tady uklidil. Je hodnej.

Koukl jsem se na sebe. ,,Hmm troska jako včera." řekl jsem a opláchl jsem si obličej.
Potom jsem šle zpátky do ložnice a převlékl jsem se. Kufr už jsem měl zbalený a tak jsem si vzal sušenku na cestu, zamkl jsem byt a šel jsem na parkoviště.

Nasedl jsem do auta a vyjel jsem. Bylo mi líto že jsem opouštěl Pardubice. Rodinu, Přátele, Hanku.

Brečel jsem když jsem odjížděl.

Ale přemohl jsem se.

Když jsem přijel na letiště moje letadlo mělo 50 minut zpoždění takže jsem si zašel na kafe.

Koukal jsem na procházející lidi.

Pohled Hanky

Probudil mě budík. ,,Co? Pro-"  Vzpoměla jsem si. Honza. Honza mi včera psal.

Vyletěla jsem z postele, vzal jsem telefon a klíče a běžela jsem dolů.

Nandala jse si co nejrychleji nějaké boty a vyšla jsem. Běžela jsem co nejrychleji k našemu kopci. Byla jsem udýchaná a sotva jsem popadala dech.

Nikdo tady ale nebyl.

Celý kopec jsem obešla, nikde nikdo. Kousek dál od kopce byla opuštěná stodola. S Honzou jsme tam chtěli jít ale já se bála. Ale teď, jestli to znamená že tam je Honza, tak překonám i svůj nejvědší strach.