Vampires and hunter

Kapitola 1

Kapitola první

Temný pokoj. Řinčení řetězů, pach krve. Tři slova, které plně vystihují místnost, teď s jednou osobou. Mohli ji bít, mohli jí zničit vizáž, ale dívka byla i přesto stále krásná. Narodila se, aby měla na tváři krev. Ozvalo se vrzání dveří. Do pokoje se na chvíli dostalo dívkou nenáviděné světlo a pak byla zase tma. Pár kroků a k dívce spoutanou v řetězech padl zrak na mladého hnědovlasého muže. Mladík se si sedl na kolena, a začal dívce beze slova čistit rány. „Proč to děláš? Každý den přijdeš, očistíš mi rány a bezeslova odejdeš," zašeptala dívka. Mladík se na ní podíval dlouhým pohledem a věnoval se její levé noze, ošklivě poraněné. „Nemám rád, když vidím zraněnou dívku, i když vím, že bych ti měl vrazit kudlu do zad," řekl po chvilce odmlky. „Nebo spíš kůl do srdce co?" odpověděla dívka sykavě, jelikož dezinfekce jí začala pálit těsně pod okem. „Kdo vlastně jsi, že tě nezabili na potkání?" zeptal se mladík. Dívka se na něj jen podívala a s hrdostí v hlase odpověděla: „Se svým dvojčetem jsme vampýrské princezny,". „Ach tak" řekl jen mladík a zvedl se k odchodu. „Jednou se odsud dostanu, ale tebe nechám na živu. Jsi jiný a jiní mají větší šanci na život" řekla jen, než její hlava poklesla a pár rudých pramínků spadlo na rameno.

V tu dobu seděly dvě osoby ve vile. Dívka, jejíž vlnité vlasy jí padaly na ramena jen zamyšleně pozorovala svůj šálek, na tváři jí hrál velmi smutný výraz. Naproti ní seděl tmavovlasý muž, s ledovým výrazem na tváři. Takto tam seděli minutu, dvě, pět. „Neboj, najdeme ji," snažil se muž povzbudit dívku. „Jí? Toho blázna, u kterého člověk nepochopí mojí pokrevní spřízněnost? Ta už je někde u Jeevasů!" vybouchla dívka. „V pořádku, ale nemyslíš, že by tam šla jen tak. Dlouho plánovala jejich pád," zašeptal černovlásek. „No právě. A známe jí až moc dobře. Ani bych se nedivila, kdyby se nepokusila sbalit toho jejich syna," řekla dívka a napila se čaje. „Bude v pořádku. Je šílená a je to dítě štěstěny," řekl mladík a také se napil čaje. Dále jejich setkání probíhalo poklidně a beze slov.

Rány se ozývaly po celém pokoji. „No tak řekni mi, kde máš sestru!" křičel do toho hrubý mužský hlas bez odpovědi. Rány dostávali rychlejší spád a byli hlasitější. Rudovlasá dívka spoutaná nečinně jako by jí bylo jedno, že do jejího těla se zařezává každou chvilkou bič ani nemukla. Žádné slzy, křik, odpověď, jako by ztratila schopnost mluvit. Muže to již přestalo bavit, přešel k ní a donutil jí zvednout hlavu. „Jsi paličatá, ale i tak tě zlomím, no tak možná tvůj život i ušetřím," řekl jen. Dívčiny rty se zformulovali do úšklebku, za který dostala pár facek. V tom se ozvalo zavrzání dveří a muž se otočil. Dívka neváhala a jedním kousnutím ukončila jeho bídný život.

Dva upíři se rychle pohybují nocí. Jejich vlasy splývají s okolní tmou, jen občas se dá zaslechnout šustění látky. Rychle se rozhlížejí za jediným cílem: Najít druhou Vampýří princeznu, sestru, budoucí švagrovou. Prohledali již vše a zastavili se, až před honosným, dalo by se to nazvat zámečkem. Křik, rány se ozývají z celého sídla. Ani jeden z nich neváhal a šli se zapojit do bitvy, kterou rozpoutala dcera ďábla, milující svět boha. Rudovlasá dívka již zabila nejspíše dvacátého lovce a lovec při jejím boku to samé. V tom se ozvalo vrzání dveří a dovnitř vstoupili další dva vampýři. Rudovláska se podívala tím směrem, ale moc času neměla, lovců bylo pořád hodně. Po hodině boje, ve kterém zvítězili tři vampýři, a jeden lovec, všichni unaveně koukali do očí té druhé dvojici. Napětí přerušila až černovláska, která rudovlásce jednu jaksepatří ubalila. „Jak si mohla jednoho dne, opakuji dne zmizet, nechat se zajmout a rozpoutat tohle?! A mimochodem, proč on je stále naživu?" řekla černovláska. "Sice jsem v hrozném stavu, bylo by to horší nebýt jeho, ale účel to splnilo. Druhý nejmocnější rod lovců zanikl. A Pokud jde tady o toho Jeevase dlužím mu svůj život, takže je mi jedno jestli jsi naštvaná nebo ne, ale jeho nikdo zabíjet nebude," zakončila svou řeč drobnější rudovláska. „Wichiten, jsi velmi laskavá, nelíbí se mi to vzhledem k tvojí povaze. Asi to jejich týrání nemělo dobrý vliv," řekla černovláska, už od poznání starší. „Nech si toho Serenity a jdeme domů, začíná se rozednívat," řekla rudovláska a podívala se na hnědovlasého mladíka a pokynem ruky mu naznačila, aby šel za nimi. Myslel jsem, že ona je starší. Nu Jeevasi měl by ses v rozpoznávacích věcěch trochu víc učit. Honily se myšlenky lovci. „Um Jeevasi, nemusíš sestře lichotit," prolomila ticho černovláska. Jeevas zčervenal, Wichiten to nevnímala, jelikož řešila problém, že jí zničili šaty. „Musíš každému číst myšlenky co?" ozval se pobavený hlas černovláska. „Každý máme něco," řekla černovláska a přešla k rudovlásce.