Vampires and hunter

Kapitola 3

Kapitola 3

„Kam to koukáš?" zašklebila se Wichiten a bylo jí jedno, že sedí jen tak v pyžamu na lovci, který je rudý snad i na palcích u nohou. „Tobě do výstřihu," zmohl se Matt na jediné. „To si v životě neviděl co?" zašklebila se Wichiten. V tom se otevřely dveře a v nich stála Serenity s rozcuchanou hlavou a ve tváři výraz šoku. Následující scéna vypadala nějak takto.

Wichiten, která byla po boky zakrytá dekou seděla na Mattovi, ve dveřích stále šokovaná Serenity, která přešla až k posteli a zvedla Wichitinu levačku, kterou se Wichiten zapírala, aby nepřepadla na Matta. Tím Wichiten ztratila rovnováhu a na Matta spadla. Serenity se podívala a když zjistila, že ten prstýnek stále na ruce je, poskládala Wichiten do původní polohy. „A tohle vysvětlíš jako jak?" povytáhla obočí Serenity. „Když já chtěla vidět, jak se lekne," řekla Wichiten a slezla z lovce, a ten si rukou přejel po tváři. „Doživotní zážitek co?" zasmála se Wichiten.

„To jste se tu hezky sešli," ozval se další hlas ve dveřích. „Tys tu chyběl," řekla velice vážně Wichiten. Serenity šlehla ošklivý pohled na Wichiten a kdyby pohledy zabíjely, mávala by jim Wichiten zezdola. „No tak ne, no," řekla Wichiten a šla ke dveřím. „Dobrou noc," řekla a odešla. Byakuya chytil Serenity za ruku a taky jí odváděl. „Dobrou noc," řekli oba a vyšli z pokoje. Matt se jen otočil na bok a pokusil se usnout.

Ráno u snídaně, si lovec a dva upíři povídali, jako by se znali už pár let a ne jen pár dní. „Ahoj," ozvalo se zazívání od dveří. Všichni se otočili a pokochali se pohledem na Wichiten, která si otírala oči hřbetem ruky, její vlasy trčely na všechny světové strany. „Ahoj," ozvalo se trojhlasně. Wichiten se posadila a otočila se k lovci.

„Tak jak se ti spalo?" zeptala se. „Jo dobrý," zalhal lovec, přece jí nebude vykládat, že se celou noc převaloval kvůli tomu, co viděl. „Perverzáku," ozvalo se od Serenity. Wichiten se po tváři roztáhl úšklebek. „Nad čím jsi přemýšlel?" zeptala se. „Není to jedno?" optal se lovec. „Ať to bylo, co to bylo, neboj, to prostěradlo se vypere," pokývala Wichiten hlavou a natáhla se po konvici s kakaem. Byakuyovi to došlo a hryzal se do rtu, aby se nesmál. Serenity nechápavě koukla po Wichiten, zaraženě po Byakuyovi, a jakmile jí to došlo, zrudla tak, že i Wichitiny vlasy vypadaly světe. Jen Mattovi to stále nedocházelo. „Jak to...ty seš blbá," došlo to po pěti minutách lovci. Wichiten se jenom šklebila. „A to ji znáš jen dva dny v její pravé povaze," povzdychla si Serenity. „To jo. Stačí týden, a už z ní budeš na prášky, pokud nebudeš jako ona," pokyvoval hlavou Kuchiky. „Wichiten a ty nemáš přítele?" přetočil Matt rozhovor na jinou stranu. Serenity bleskla pohledem, k zemi Byakuya se zadíval z okna a Wichiten jako by přeslechla otázku, se zvedla a odešla za někým, aby jí udělali ještě kakao. Matt tedy nechápaje reakci všech třech jen pokrčil rameny. Matt se tázavě podíval na Serenity, ta však jako by nevnímala, kousala si ret a o něčem přemýšlela. Co se děje? Jedna otázka a všechny tři vypadají jako kdy by jim uletěli včely, teda až na Wichiten ta tu otázku ukázkově ignorovala, honily se myšlenky lovci hlavou.

„Upíři si vybírají protějšky podle spříznění duší," ozvala se Serenity. „Cože to dělají?" nechápal lovec. „Každý je někomu souzený, a upíři to berou vážně, nehrají tam city nebo tak. Nemyslím, že tě Wichiten nechala na živu jen tak. Ale netuším, co zamýšlí," řekla Serenity a povzdechla si. „Třeba opravdu nic neplánuje," zkusil to Byakuya. Serenity se na něj podívala a řekla: „Nikdy nic nedělá bez plánu, to už víš,".

V tom se objevila rudovlasá hlava ve dveřích, vlasy už učesané. „Jdu na nákup, potřebuju sehnat si aspoň tři páry bot," prohlásila. „Už zase boty. Vždyť jich máš hromady," zděsila se Serenity. „Já neříkám, že jdu jen kvůli botám. A moc jich nemám. Jdu hlavně proto, že Jeevas tu nemá ani ponožky navíc," prohlásila v klidu. Matt se zvedl a přešel ke dveřím. „Půjdu s tebou, bojím se toho, co bys mi donesla," řekl v klidu. Oba dva vyšli ze dveří a Serenity s Byakuyou ještě slyšeli Wichiten hlas, že růžový trenýrky by mu vážně nedonesla. Serenity a Byakuya nad tím zakroutili hlavami, ale raději to nijak extra neřešili.

„Jsme doma," zaskandovala Wichiten. „Pořiďte mi rakev, s tou jít nakupovat je za trest," ozval se hekavě Matt. Serenity a Byakuya se po sobě koukli. „Teď oficiálně patříš do rodiny," zasmála se Wichiten. „Každý si na něco stěžoval, když jsem je vytáhla na nákupy," pousmála se pro sebe Wichiten. „To mi připomnělo, že přišla pozvánka na lednový ples," ozvala se Serenity- "koná se dvacátého devátého," dodala ještě. „Nestíhám, nestíhám," zmatkovala Wichiten a hodila tašky, které držela, za sebe takže je zachytil Matt. „Musím si pořídit šaty a taky musím sladit k sobě Matta, sakra já jdu poprvé s doprovodem na ples. Sakra nestíhám," zmatkovala ukázkově Wichiten. „Jí přeskočilo?" zeptal se vážně Matt. „Ne. Jen je nejspíš nadšená z toho že nebude na plese jako tvrdý Y a bude mít s kým tancovat. Víš ona je jediná, kdo nenašel spřízněnou duši z naší generace," řekla Serenity a ke konci ztišila hlas. „Aha," zakýval hlavou Matt. Poté mu nad hlavou blikla miniaturní žárovička: „Jako myslíš, že mě má, protože si myslí... .Sakra! Jak se to pozná?" vyhrkl Matt a poskládal tašky s oblečením ke zdi, a sedl si na zadek, složil si hlavu do dlaní a zhluboka dýchal.

„Tak myslím si to. A jak se to pozná? Je to jako by si toho člověka znal celý život i když ho vidíš poprvé, máš nutkání ho chránit a starat se o něj," zasnila se Serenity.

��R/Z�Q���