Vampires and hunter

Kapitola 24

    Stáli u jednoho ze stolu. Alespoň Matt a Wichiten, Serenity s Byakuyou už dávno tančili. „Nechce se ti do toho že?" zeptala se Wichiten a napila se ze sklenice s červeným vínem. "To máš teda pravdu" přikývl. „Tvoje matka, chovala se někdy k tobě mile?" změnil téma. Wichiten sklopila hlavu. „Víš... ona se mnou mluvila, jen když musela, dokonce i otec mi musel vysvětlit všechno o menstruaci a podobně. Myslím, že pro něj to muselo být trapné, ale chápu jí. Jen nechápu její výstupy vůči mojí osobě," zamumlala. Matt vykulil oči. „Opravdu ti otec vysvětlovat tyhle věci?" zeptal se. Wichiten jen přikývla. „Od ní se to jako vysvětlení nedalo brát, vrazila mi do ruky vložky a pár facek a se slovy ať si nic nezačínám s mužskýma. Proto mi to vysvětlil otec. Serenity tu v té době nebyla," zamumlala, a bylo jasně vidět, že nerada o tom mluví, ne z trapnosti situace, ale jelikož jí chyběla mateřská láska, láska matky. „Pokud vím tak mě ani nekojila," dodala ještě. „Jednu rozmazlovala, druhou opovrhovala," zavrtěl nesouhlasně Matt hlavou. „A tebe okamžitě začali lovci považovat jako za svého syna, nebo to přišlo až časem?" změnila Wichiten téma. „Už jako miminko jsem byl jejich syn. Moje pravá matka zemřela při porodu, a poté co mě otec uviděl tak byl zabit. Nemám jim to za zlé, zachránili mi život a zajistili budoucnost. Jeevasovi byli ke mně odmalička hodní, opravdu jsem byl rozmazlený," usmál se. „To si pořád," cvrnkla jej dlouhým prstem do čela. Matt si přiložil dlaň k čelu a promnul ho. „To bolelo," nafučel tváře. „Já vím. Budeš mít teď znamení Buddhy," zašklebila se zvesela a odhalila delší špičáky.

"Jdeme tančit?" zeptala se. „Když jinak nedáš," pokrčil rameny. „Alespoň uvidím, jak jsem dobrá učitelka," ušklíbla se Wichiten a myslela tím tanec. „Ty jsi ta nejlepší učitelka," mrkl po ní Matt. Ten tanec právě teď nemyslel. „Moc vtipné Jeevasi, velmi," usmála se, ale v tom se již vraceli Serenity s Byakuyou. „Tak co? Bavíte se?" zeptal se Byakuya. „Jo je to-" uprostřed věty Wichiten ztratila rovnováhu a přepadla na Matta, ten ji pohotově zachytil. „Trochu si to přebrala ne?" ušklíbl se. „To není tím vínem, má vizi" řekla přidušeně se strachem Serenity.

Matt vzal rudovlásku do náruče a nesl jí, pochodujíc za Serenity a Byakuyou. Wichiten něco nesrozumitelně mumlala, trhala sebou a její oční víčka se nepřirozeně rychle kmitala, jako by sledovala nejděsivější obrazy. „Posaď jí sem," zavelela Serenity. Matt opatrně posadil Wichiten do hluboké lenošky. Ozval se cvakot podpatků, jak k nim někdo šel. „Serenity co se děje?" ozval se ostrý hlas jejich matky. „Má vizi," pronesla. Upírka a matka obou dívek se sehnula. „Wichiten co vidíš?!" zeptala se stroze. Matt se k něčemu nadechoval. „Ne, nech ji, ona to z ní vytáhne, má totiž dostatečný odstup a není ovládána emocemi," položil mu na rameno jejich otec.

„Tolik krve...lovci... mrtví upíři... dneska... tady... je to masakr," mluvila Wichiten, chytila se za hlavu a začala vzlykat. „Je... je to zlé... abnormální. To není... to není správné, tolik krve... těch těl. Ne!" vrtěla zběsile hlavou a stále si jí držela. „Wichiten," chtěl si k ní kleknout Matt. Do paže se mu zaryly tmavě rudé nehty. „Nech ji, není to nejspíš všechno," šlehla po něm pohledem současná královna upírů. „Byakuya... tak... ne... to není teď důležité... to...všechno je tak...zvrácené," její hlava přepadla dopředu v bezvědomí. „Co se má stát Byakuyovi?!" zděsila se Serenity. „Víc nám toho neřekne," řekl tiše otec Wichiten a Serenity. „To máš pravdu, musíme všechny dostat odsud. Serenity Byakuyo, musíte vzít několik důležitých upírů a zmizet. Okamžitě!" štěkla po nich rozkazy tmavovlasá žena, a odklapala podpatky štěkat rozkazy i dále.

„Matte, vezmi Wichiten. Nebude nejspíš chvíli při vědomí," požádala jej Serenity. „Dobře," přikývl Matt vážně. Serenity s Byakuyou se vydali do sálu, kde již štěkala rozkazy současná vládkyně a její druh. „Tak a už v tom lítáme děvče," zamumlal Matt a vzal Wichiten do náruče. Tříštění skla, zděšené výkřiky, výstřely, pády mrtvých těl se začali ozývat. To vše Matt vnímal minimálně, vyděsil jej až výkřik Serenity.

„Musíme zmizet! Okamžitě!" zakřičela na Matta podpírajíc Byakuyu, ten měl šrám přes celou hrud. „Tohle už nedostane dolů žádná čistírna," ušklíbl se hořce tmavovlasý upír. „Nech si ty hlášky," vynadala mu Serenity. „Kudy odsud?" zeptal se Matt. „Na konci téhle chodby je socha, vedle té sochy je stojan se svící, ten stlačíš dolů, a tou chodbou se dostaneme až do úkrytu, bude nás tam více," řekla Serenity a trojce plus Wichiten v bezvědomí, se vydala podle instrukcí Serenity. Bezpečně se dostali do tajné chodby a uklidnili se, až se ozýval zvuk zdi, která s posouvala na původní místo. „Teď už jen touhle chodbou" navigovala jen Serenity. Mat se vydal a hned za ním Serenity, která stále podpírala Byakuyu, který stále jen brblal o tom že to nic není. Došli až do místnosti, kde se bylo už pár stovek upírů.

„Jak jsme na tom zatím?" zeptala se Serenity . „Je nás tu dost, na to kolik jich zabili," zamumlal blonďatý upír, který byl poblíž. „Aha..." souhlasila Serenity. „Máme připravené vaše pokoje, nejspíš to nebude takový luxus, na jaký jste zvyklý, ale nic lepšího nemáme," řekl blonďák a vedl je jednou z chodeb. „Tady je pokoj slečny Serenity a jejího partnera Byakuyy. A hned vedle má pokoj slečna Wichiten a ten lovec Matthew," řekl a ukázal na dvoje dveře. „Děkuji," usmála se mile Serenity. Matt přikývl a s Wichiten, která byla stále v jeho náručí, si otevřel loktem, a vyšel do pokoje, zavřel a položil Wichiten na postel.

Serenity mezitím v pokoji hledala lékárničku, okamžitě e dala do léčení zranění Byakuyy. „Vždyť je to jen škrábanec. Opravdu to nemusíš vázat," bránil se. „Tak poslyš, teď si to buď necháš zavázat, nebo jdu pro Wichiten až se vzbudí," pohrozila mu Serenity s obvazem v ruce. Byakuya na sucho polknul. „No tak dobře," podvolil se nakonec.

4