Vampires and hunter

Kapitola 25

„Sakra Byakuyo, nebruč a nech si to převázat. Jestli nenecháš Serenity, aby ti to převázala tak ti vyškubu všechny vlasy!" mračila se na tmavovláska Wichiten. Byakuyova ruka mimoděk vystřelila k jeho vlasům. „Vážně bys mu vyškubala všechny vlasy?" zeptal se Matt. „Samozřejmě a sadisticky před zrcadlem," ušklíbla se. „Jen to zkusíš a sem jedináček a Matt se ožení se svojí levačkou," pohrozila jí Serenity, která sundávala obvaz od zaschlé krve z Byakuyovi hrudi. „No ty kráso!" vyhrkla Wichiten, když spatřila onu ránu. „Škrábanec," ušklíbl se Matt. „Že ano?" souhlasil s ním Byakuya. „Hele, kdyby si jich měl víc, řeknu, že tě poškrábala velká číča, tahle se zeptám od čeho to je?" zeptala se Wichiten. „Věřila by si tomu, že po nás šli vším možným? Tohle byla katana," zamumlal. "Jo tak katana...sadisti jedni" mumlala si pro sebe.

„Ty jsi to z nás měla nejlehčí, kdyžto tak vezmeš," zamumlal Matt. „Ba naopak, já viděla tu krvavější verzi," zavrtěla hlavou natolik, že její, již rozpuštěná, rudá hříva se mohutně zatřásla. Serenity si jen povzdychla. „Vy tu asi hodláte dlouho Byakuyu okoukávat co?" zeptala se po chvíli ticha. Wichiten se je zvedla a beze slova odešla. „Ta má zase náladu," zafuněl Matt a odklusal za ní.

„Mám takové tušení, že jí trápí více, než nám říká, dokonce si záměrně blokuje mysl, abych nemohla číst její myšlenky..." zabrblala Serenity. „A to tě trápí že?" odhadl Byakuya. „Nevadí mi, že chce mít v hlavě soukromí, spíš mě trápí představa, co skrývá," vysvětlila mu to Serenity a jemně přiložila obvaz na Byakuyovu ránu a pomalu, mechanicky, začala obvazovat jeho zranění. „Mělo by to být jen pár týdnů a zahojí se to," usmála se mile Serenity, „Jen ti nejspíše zůstane jizva," dodala. „To nevadí," pousmál se.

„Um, Serenity vadilo by ti, kdybych si šel na chvíli lehnout, těch pět dní v tom stresu bylo vyčerpávajících, moc jsem toho nenaspal..." řekl po chvilce. „Jo jasné, já zatím půjdu vytlouct z Wichiten co se děje," ušklíbla se zvesela, i když by na ní ruku nevztáhla, pokud by nemyslela na ošklivé věci. Jako její myšlenky, to si zaslouží výjimku. „Dobře," řekl Byakuya, Serenity přešla ke dveřím, proklouzla jimi a potichu zavřela. Byakuya se natáhl na postel a téměř okamžitě usnul.

Serenity se vydala po stopách Matta, měl je silnější než Wichiten, ona dokázala perfektně maskovat svou přítomnost, kdyby nebyla tolik ukecaná, jeden by si ani nevšiml, že je v místnosti. Bruneta našla po chvilce. Zmateně se rozhlížel kolem sebe. „Kde je Wichiten?" zeptala se. „Dokázal jsem ji jakž takž stopovat až sem, tady se mi ztratila, je tu mnoho pachů, ale ani jeden nepatří Wichiten," vysvětlil jí to. „Dokážeš stopovat Wichiten?" řekla Serenity. „Ovšem, není to jako u každého upíra, kdy ti stačí jejich pach, ale jí dokážu stopovat..." odmlčel se a lehce zčervenal ve tváři: „Bude to znít asi hodně divně, ale stopuju jí podle jejího šamponu, ten který používá ona má příliš výraznou vůni růže..." poškrábal se nervózně jedním prstem ve tváři a díval se stranou do země. Serenity se zarazila, nikdy ji nenapadlo Wichiten stopovat podle něčeho jiného.

�T_��JO