Vampires and hunter

Kapitola 14

   „Že je to pořád baví," povzdechla si Serenity a podala Mattovi další list papíru. Matty se omluvil a útržek papíru s rýmy zastrčil do zadní kapsy u kalhot. „Neomlouvej se furt. I když je docela obrovské překvapení že někdo jako ty píše rýmy," řekla Serenity. „Každý máme něco že?" řekl Matt a zadíval se z okna, kde Wichiten přesazovala obří kaktus. „Máš pravdu, každý má něco," zamumlala Serenity.

„O kom vlastně to všechno je?" řekla Serenity nečekaně. Matt se po ní podíval, mimoděk se podíval na Suzan, která mu skočila do klína a znovu na Serenity. „Jako kdybys to nepředpokládala," řekl nakonec. Serenity se znovu zkoumavě podívala do lovcovy tváře, kterou zakrývali obroučky brýlí, které lovec nosil, jen když nemohl vystát čočky. „O Wichiten?" upřesňovala si Serenity. „Jo," řekl lovec a zvedl se. Suzan ,která skončila omylem na zemi, naštvaně zamňoukala a uraženě odkráčela pryč. „Co se děje?" zeptala se ho Serenity. Matt se po ní podíval a se slovem nic odešel.

„Wí?" zavolala Serenity na rudovlásku. Ta přestala nadávat na kaktus a koukla po svém dvojčeti.

„Co je Mattovi?" zeptala se tmavovláska, a posadila se na trávník, kde nebyla hlína. „Um. Nic mu není, proč?" nechápala rudovláska a svoje myšlenky pečlivě hlídala. „Přijde mi, že je smutný, nebo já nevím," rozhodila rukama tmavovláska. „No. Popravdě si do deníku nepsal jen rýmy ale i svoje pocity. Je to jako kdyby ti někdo pižlal skalpelem vnitřnosti," řekla Wichiten a posadila obří kaktus do květináče. „Aha," řekla Serenity a svěsila ramena. „No tak See, má tady mě. Sice jsem šílená, egoistická a kdo ví co ještě ale každý se o mě může opřít, vždyť víš," řekla Wichiten. Serenity na ní koukla a Wichiten však prohlásila: „Mimochodem hledá tě Bya, chce s tebou o něčem mluvit,".

„To ti řekl nebo si to vycítila?" zapochybovala Serenity. „Samozřejmě to druhé," odvětila jí Wichiten. „Víš i podrobnosti?" zeptala se ze zájmem Serenity. „Vím, ale nepovím, však se to brzo dozvíš sama," zasmála se Wichiten a z legrace odehnala Serenity. „Sejdeme se u večeře," křikla za ní tmavovláska a zmizela rudovlásce z pohledu. Wichiten se jen usmála. Však ty budeš koukat, až zjistíš, proč tě hledá, pomyslela si a koukla do jednoho okna.

Zašklebila se a začala obratně šplhat po okapu nahoru-jako všechny ty roky co se znala s Mattem. „Co blbneš?" zeptal se Matt, když se do místnosti vyškrábala rudovláska. „Než bych došla ke vchodu, byla bych tu dvakrát. Navíc tahle sem za tebou chodila častěji," zasmála se. Matt se taky usmál. „Na to se nedá zapomenout," řekl tiše a zvedl Wichiten ze země, kde se natáhla. „Zase sis zničila nehty," řekl. „To nevadí," zašeptala Wichiten a objala Mattyho. „Co se děje?" řekl Matta a objal také Wichiten.

„Serenity říkala, že si prý smutný, řekla jsem jí jen to, co by sama odhalila, Matty tím se netrap. Ano?" říkala konejšivě Wichiten. „Jak víš, že je to kvůli tomu?" zeptal se Matt. „Na to tě znám až moc dlouho zlato, až moc dlouho," zašeptala Wichiten a zvedla svoje oči trochu výš, tak že zaklonila i hlavu. Do její tváře se lehce usmíval Matt a pak jí lehce políbil na čelo. Wichiten přivřela oči. „Byakuya bude žádat Serenity o ruku," řekla tiše Wichiten. „Přeju jim to," zněla odpověď. Wichiten již nic neřekla a stoupla si na špičky a přitiskla svoje rty na Mattovi. Ten jen zvedl koutky a její polibek opětoval.

„Byakuyo. Tady seš. Wichiten vycítila, že mě hledáš," ozval se dívčí hlas. „S-Serenity," oslovený se lehce a poprvé zadrhl. „Co se děje?" zeptala se Serenity. Okolo nich zavál vítr a pár růžových kvítků sakur se jemně neslo k zemi. Byakuya se klekl před Serenity na jedno koleno: „Serenity vezmeš si mě?" zeptal se, načež vytáhl krabičku a v ní byl prstýnek. Serenity se zmohla jen na lehké kývnutí a nechala si nasadit prstýnek. Okolo nich opět zafoukal vítr a další lístky sakury se snesli k zemi, jeden z nich přímo Serenity do vlasů. Byakuya se narovnal, vyndal ten lístek Serenity z tmavých vlasů, sklonil se, políbil jí. Serenity jej objala okolo krku, Byakuya jí přitáhl jemně za pas blíž k sobě a prohloubil polibek. Ani jeden z nich si nevšiml bruneta a rudovlásky, kteří vše pozorovali z okna a slzeli dojetím.

„Sluší jim to," poznamenal brunet a posadil se do okna. „Nám ale taky," řekla škádlivě rudovláska a vydrápala se do okna za brunetem. „Kdo říká, že ne?" řekl brunet a přitáhl si rudovlásku blíž k sobě. Ta se srovnala tak že se zády opírala o jeho hrud i břicho a hlavu si zaklonila, takže jí měla lehce položenou na jeho rameni. „Už jsem ti někdy říkal, že tě miluju?" zeptal se Matt po chvíli. „Já tebe víc," zněla odpověď. „Já tebe ale nejvíc," odporoval Matt. „Já vím," usmála se nepřítomně rudovláska.

„Ségra," zakřičela najednou. Serenity, která již šla z Byakuyou do domu, sebou trhla a podívala se nahoru. „Gratuluju," usmála se rudovláska. „Tys to věděla že?" řekla Serenity. „Jo sice mě to zbavilo toho překvapení, ale co se dá dělat," pokrčila rameny rudovláska. „Já se jen divím, že to Matta nebolí," zamumlal Byakuya. Serenity zaostřila nahoru a nechápavě se podívala na Byakuyu, Wichiten také nasadila stejný výraz a podívala se tam dolů. „Každého bolí něco jiného," řekl Matt potichu. „Já to slyšela," řekla výhružně Serenity. „Jo jasně, jasně," řekl Matt a počkal až Wichiten sleze, poté i on slezl z okna a natáhl se na postel.

Өu�3��