Vampires and hunter

Kapitola 32

    „Je to šílený, jdeme s šípy, meči, a já nevím čím ještě proti palným zbraním, připomíná mi to Avatar" zabručela si pro sebe Wichiten a upravila si obouruční meč na zádech. „Však víš, že Matt má pár hraček, o které se nehodlá dělit, a i někteří z nás mají pistole," ušklíbla se Serenity. „No jo ty jeden Legolasi," ušklíbla se Wichiten, při pohledu na Serenity, která měla luk, toulec se šípy a dvě dýky. „Aspoň nemám na zádech náhradní díl od gilotiny," vyplázla na dvojče jazyk Serenity. „To víš, Matt se táhne s tím stojanem, já mám jen tu potvoru, která stíná hlavy, Byakuya hodí, sekneme, odklidíme a jedeme dál," ušklíbla se pobaveně Wichiten. „Ty jsi tak podivně zvrácená," oklepala se Serenity. Wichiten přikývla a se slovy já vím, vyšli na chodbu, kolem nich se prohnala parta upířích chlapů, od hlavy až k patě ozbrojená. Došli až před kryt.

„Tak jo panstvo, krvavé koktejly až po bitvě!" pronesla nepříliš inteligentně Wichiten, přesto se pár lidí zasmálo. „Ty ale umíš povzbudit," ušklíbl se Matt a vtiskl Wichiten polibek na čelo. „Já vím," mrkla na něj Wichiten. „Tak kolik jich sundám, dvacet? Třicet?" mumlala si pro sebe Wichiten. „Rozhodně méně než já," zareagoval Byakuya. „Ty se chceš vsadit?" ušklíbla se Wichiten. „O co?" dodala vzápětí. Serenity si povzdychla, už je to tady zase. „Když vyhraju s tím, že jich budu mít víc, vzdáš se na měsíc sladkostí," ušklíbl se Byakuya, a jeho úšklebek když po tváři Wichiten přelétl zděšený výraz. „Dobře, když ale vyhraju já, jakože vyhraju, ostříháš se," koukla na něj Wichiten vítězně. Byakuya se zatvářil mírně zděšeně, ale pochlapil se a podali si s Wichiten ruku. „Přesekněte to někdo, než si to rozmyslím," ušklíbla se Wichiten zvesela. Serenity to přesekla. „Dávám tři stovky na Wichiten!" zachechtal se Matt. „A já tři na Byakuyu," přikývla Serenity a všichni čtyři se zasmáli, jako by snad nešli do boje ale do kina.

„Není jich moc," pokrčila rameny. „Je jich tam asi pět set," přeskočil Mattovi hlas. „Matte, zníš jak Wichiten ,jenže když ona měla tenhle hlas tak jí bylo osm," ušklíbla se pobaveně Serenity. „Má hlad, má žízeň, nechce se mu prát, chce nás rozsekat...." Začala Serenity hlásit myšlenky lovců. „Támhle ten chce přehnout Juliet. Docela zajímavé myšlenky," ušklíbla se ještě. „Odkdy máš můj humor?" zeptala se Wichiten. Serenity se zarazila. Humor. Wichiten. Wichiten a humor. Má Wichitin humor. „Do pytle já se z toho všeho zcvokla!" rozesmála se. „Víš Byakuyo, jestli to všichni přežijeme a že přežijeme, asi budeme navštěvovat Serenity v nějakém cvok haussu," zamyslela se Wichiten. „Ne že by mi to nevadilo, ale bojovat se nebude?" zeptal se Matt.

Jakmile to dořekl, tak se lovci rozběhli proti nim v hurónském řevu. „Stačí ti to jako odpověď?" zeptala se Wichiten a sundala si meč. Rychle Matta políbila, stejně jako Serenity Byakuyu, jako kdyby to bylo naposled a všichni se rozběhli, každý naprosto jinam. Matt je střílel zezadu, stejně jako Serenity je trefovala šípy, Byakuya s Wichiten se rozběhli dopředu. „Deset..." počítal Byakuya. „Třináct, čtrnáct..." máchala Wichiten obouručním mečem, a její rudé vlasy naprosto ladily s krví, která tekla všude a proudem. O několik metrů dál bojovali současní vládci, Tristan a Sylvia. Tristan měl jako jeho mladší dcera obouruční meč a Sylvii patřil kord, malá ale velmi nebezpečná věcička. Serenity se otočila, přesně v tu chvíli se Matt zbavil lovce, který by jí zasadil smrtelnou ránu. „Díky!" řekla zadýchaně Serenity. "Neděkuj" zněla stručná odpověď následovaná několika výstřely. Wichiten s ocitla zády k Byakuyovi.

„Jak seš na tom?" zeptala se pobaveně. „Osmnáct," zněla odpověď. Oba udělali výpad. „Jsme na tom stejně," řekla Wichiten a oba opět zaútočili.

„Jak je na tom Wichiten s Byakuyou?" zeptal se Matt. „Podle jejich myšlenek vede zatím Wichiten s náskokem o dva lovce," ušklíbla se Serenity, vzala jeden nůž, pečlivě schovaný a mrštně jím hodila. „Díky," naznačila Wichiten rty, ale myšlenku i na dálku Serenity slyšela. „Nemůže mimochodem ohrozit Alexův život?" zeptal se Matt. „Ne, nemůže. My jsme silní už odmalička, nemůže mu nijak ublížit," usmála se Serenity nad Mattovými starostmi. Ozvaly se další výstřely a další lovci padli k zemi, bohužel nejen oni. I upíři.

„Ti lovci jsou hrozní, padají jako mouchy," ušklíbla se Wichiten a na její lehce bronzovou pleť dopadli kapky krve. „To se stává, když je tu zabíjíme ve velkém," ušklíbl se Byakuya. „Jistě, chtělo by to kosu a černej hábit," přikývla sarkasticky Wichiten a další dva lovci padli dolů. „To ano, byli bychom úžasní smrťáci," přikývl. Další pár lovců padl. „A rudě svítící oči!" pronesla rudovláska, když v tom jí jeden lovec řízl katanou. „Tak ty budeš plivat?!" použila hlášku z Rychlého Stripese a jedním tahem zabila lovce „No a záhrobní hlasy," řekl Byakuya a taky poslal jednoho dolů. „Serenity z nás musí někde vzadu umírat!" ušklíbla se Wichiten.

Jakou měla pravdu Serenity, střílela, smála se a tlumočila Mattovi vše, co ti dva vepředu pronesli. Matt si přehodil zásobník a se slzami smíchu sundal pár lovců. Matty si potichu prozpěvoval narvales a střílel lovce, Serenity se šklebila jednak z Matta a jednak z Wichiten a Byakuyy, kteří už teď velmi vážně probírali na co se budou dívat zítra. Povzdychla si.

t-lan�T_��Ht