Vampires and hunter

Kapitola 27

     „Jste v pořádku? " zeptal se Matt. „Jo šla sem chodbou a zaútočil po mě lovec, naštěstí jsem ho vyřídila a pak jsme ho se Serenity zakopaly," vychrlila na ně Wichiten zprávy a opřela se o Matta. „Nemáš hlad?" zeptal se Matt. „Ne nemám," usmála se Wichiten a narovnala se. „Jestli nevadí, ráda bych se šla osprchovat a poté to chci dneska zalomit," usmála se smutně Wichiten. „Dobře," přikývl Matt. Wichiten pomalu odešla od nich.

„Co s ní je?" zeptal se Matt a podíval se na Wichiten. „No tomu by si těžko věřil," zabručela Serenity. Matt se na ní zkoumavě zadíval a pokrčil rameny. „Zase nějaké holčičí záležitosti" zabrblal si pro sebe a vytáhl svého miláčka- nintendo. Posadil se do lenošky a začal hrát. „Mohli bychom si něco pustit," zamyslel se Byakuya. „Vzít Wichiten a udělat zase nějaký filmový večer," přikývla Serenity. „A pustit si Stmívání," řekl sarkasticky Matt, který překvapivě vnímal. „Tupíry, když už," dodala Wichiten, která stejně neusnula. „Jo!" zaskandovala Serenity a obě dvě se rozesmály a mezi sebou si říkali různé hlášky. „Co pán prstenů?" zkusil to Matt ještě jednou. „Aragon," zavrněla Wichiten. „Hmm," dodala Serenity.

Seděli pospolu na jednou gauči a sledovali Pána prstenů. Ne proto, že by se jim chtělo, ale chtěli se chovat alespoň trochu normálně. Lepší než strategicky přemýšlet, koho kam dát do útočné linie. Tmavovláska si povzdychla. Stejně to budou muset udělat a co nejdříve. Lovci jsou zákeřní, budou útočit co nejdříve, měli i když malý kousek překvapení. Wichiten stále hlídala situaci pomocí vizí.

Zrovna se o něčem dohadovali, když se Wichiten zhroutila. Chvíli se jen třásla strachy, beze slova sebou otřásala, škubala. Na její tváři byl jediný výraz šoku. „Wichiten!" zděsila se Serenity, odstrčila Matta a chytila jí za obě ramena. Wichiten otevřela oči, a beze slova se zvedla. „Kam jdeš?" zeptal se Byakuya. „Serenity zachránit život," zněla prostá odpověď. Obě sestry se podívali do tváře té druhé a Serenity pochopila. Její myšlenky mluvili jasně. „Matte, běž s ní!" požádala jej okamžitě. Wichiten krátce přikývla a zmizela ve stínu. „Nemůžu jít. Jestli jde někoho zajmout tak musí jít beze mě. Já neumím sebe sama maskovat," odporoval Matt. „To je v pořádku, běž za ní," řekla Serenity neoblomně. Matt se tedy zvedl. „Je to v pořádku?" zeptal se Byakuya. „Naprosto," usmála se Serenity. „Neměl bych jít taky? Jen pro jistotu?" zeptal se Byakuya. „Ne," zavrtěla hlavou Serenity. „Proč ne?" nechápal. „Její myšlenky, v té vizi viděla, jak mi usekl hlavu, a ty si byl u toho v kaluži krve, sice tam nejsem já, ale nesmíme to riskovat," zavrtěla hlavou Serenity. „Myslíš, že se jí podaří ho zastavit? A kdo to byl? Lovec?" pokládal otázky Byakuya. „Wichiten ho zastaví, je to upír, co zradil. Wichiten zná jeho slabiny, nebude to moc trvat, navíc má ještě jednu dejme tomu zvláštní sílu, která jí nutí bojovat tak aby neprohrála. Matt je jen pojistka," řekla Serenity naprosto klidně. „Dobře no," zamumlal si pro sebe Byakuya, ale moc nadšený nebyl, chyběla by mu její otravnost.

Tiše se plížila, aby jej dostala. Konečně uslyšela to otravné pískání a broušení nože, nebo nějakého ostrého předmětu. V rukou potěžkala svoji nejoblíbenější hračku. S úšklebkem se odrazila, zrovna ve chvíli kdy dotyčný položil ostrý předmět. Okamžitě ho přišpendlila ke zdi, tak, že kdyby se pohnul, její obouruční meč by jej rozpůlil. „Měl jsem to tušit!" zaprskal. „Ano, měl si to tušit... Antoane," zasyčela jeho jméno. Matt se mezitím dostal až k nim. „Už chápu proč Byakuya říkal ať se téhle hračky ani nedotknu, že by mi jistá osoba přelámala obě pracky," řekl spíše pro sebe. „Vezmi ten provaz Matte. Asi uděláme, sado maso," ušklíbla se Wichiten ďábelsky. Antoan jen nasucho polknul. „Yes," přikývl Matt a začal se přehrabovat v množství věcí v krabici, než našel provaz.

Společnými silami jej svázali a Matt, který jej držel, jej vedl dlouhou chodbou, Wichiten si mezitím obouruční meč upevnila na záda. „Koukám, že ty máš opravdu ráda velké věci," ušklíbl se Matt. „To víš, s bazukou bych se blbě tahala v první linii," pokrčila rameny Wichiten. „S tímhle snad ne? Kolik to váží?" ušklíbl se. „Je to renesanční obouruční meč, je tedy o trochu kratší, normálně mají kolem 170 centimetrů a váží okolo 5 kil," pokrčila Wichiten rameny. „A to ještě musíme připočítat ty dýky a nože co mám pak všude po těle, abych mohla zabíjet i na dálku..." pokrčila rameny. „A to si říkáš princezna," ušklíbl se Matt. „Bojovnice," dodala Wichiten.

„Xena," vzpomněl si Matt na televizní seriál. „Můj dětský idol," přikývla. „Feministka v brnění jo?" ušklíbl se. „Jak jinak. Ne každý se díval na My little pony Matty," zavrněla škádlivě. Oba dva ignorovali Anthoana, který měl už osud zpečetěn.

„Tak co?" vrhla se k nim Serenity. „Toto je tvůj potenciální vrah, ale tak nějak mu to nevyšlo, zastavili jsme ho," ušklíbla se Wichiten. „A jinak? Všechno v pořádku, Wichiten?" zeptala se Serenity. „Nu jak jinak," ušklíbla se zvesela. „No to je jedno. Co s tímhle?" řekla Wichiten a opovržlivě ukázala na upíra, kterého s Mattem zajali. „Zabít, rozsekat na kousky a dát sežrat zajatcům," zabrblal Matt. „My nemáme zajatce," protočila panenkami Wichiten. „No tak si seženeme," rozhodil rukama Matt. „Sadisto," otitulovala jej Serenity.