Vampires and hunter

Kapitola 10

Kapitola desátá

„Kde jsi byla?! A kde máš triko?!" zaklepala Serenity Wichiten. Wichiten, které slušně zahrkal mozek, se narovnala, zamrkala a prohlásila: „Potyčka s lovci. Nejspíš je baví mi krást trička, za to nemůžu ne?" zkusila se ubránit Wichiten. „Tak nemáš chodit sama," odpověděla jí Serenity. „Vzala bych Mattyho, ale ten by mě odtáhl do první uličky. Ty se nehneš od Byakuyy a Byakuya zas od tebe a spolu jste, chmm, zaneprázdnění," usmála se Wichiten. „Ty seš ztracený případ," povzdychla si Serenity. „Tak někdo být musí, to dá smysl," řekla Wichiten. „Wichiten, běž si lehnout," řekla Serenity. „Už jdu mami," řekla Wichiten ironicky ale rozešla se k vilce. „Pane bože," zaklela Serenity. „Copak?" otočila se Wichiten. „No. Řekni Mattymu ať ti tu ránu přes záda ošetří," řekla Serenity. Wichiten se zarazila a nechápavě se podívala po Serenity. „Já vím, že ty to určitě necítíš, ale máš to ošklivý," řekla Serenity najisto. „Dobře sestro a ještě než půjdu. Zítra se tu objeví William," řekla Wichiten. Serenity zaškubali koutky. „Pořád má svojí fobii z krve?" zeptala se. „Každý se něčeho bojíme ne?" nadhodila Wichiten, aby nemusela odpovídat. Jistě William Aras byl pro svou fobii z krve mezi upíry dost šikanován ale byl to skvělý upír. „Jo jasně. Teď padej za Mattem, určitě bude celý žhavý, až si budeš muset sundat triko kvůli té ráně," řekla Serenity. „Odkdy mluvíš tahle úchylně?" povytáhla obočí Wichiten. „Nakazila jsi mě," zněla odpověď. Wichiten se jen pobaveně usmála a šla do svého pokoje.

"Ahoj kočko," usmál se Matt na Wichiten a obejmul ji. Wichiten jen bolestně sykla. „Serenity říkala, že mám na zádech nějakou ránu a že mi to máš vyčistit a zavázat," vysypala ze sebe Wichiten. „A žádné úchylnosti," dodala Wichiten, hned jak ucítila že Mattyho úsměv se rozšířil. „Já nic neříkal," řekl na sovu obranu. „Ale máš to napsaný v očích," usadila ho Wichiten. „Dojdu vedle pro dezinfekci a obvazy, zatím se svlíkni a hupni na postel," rezignoval Matt. Wichiten se jen ušklíbla a když Matt zmizel ve dveřích koupelny, shodila ze sebe tričko, a lehla si na postel. Mattyho přítomnost si uvědomila ve chvíli, kdy se jeho ruce dotkli jejích zad.

„Co jsi vyváděla?" zeptal se Matt a odrhoval Wichitiny vlasy, aby měl lepší přístup k ráně. „Mám tě pozdravovat od lovců," řekla sarkasticky Wichiten. Matty se jen zasmál. „Dobře, dobře už mlčím," řekl a sáhl po dezinfekci. „Jestli sebou teď budeš cukat, bude tě to bolet ještě víc," varoval Matt Wichiten a poté jí dezinfekci nalil do celé rány. Wichiten se napnula a prostěradlo držela křečovitě sevřené v pěstích.

„Co to tam vyvádí?" zeptal se Byakuya Serenity, jelikož viděl Wichiten přímo do okna. Ovšem neviděl celé, takže si pomyslel své. „Rozhodně ne co sis myslel. Přijela s ránou přes záda a Matty jí to dezinfikuje," řekla chladně Serenity. Byakuya jen pokýval hlavou a napil se čaje. Zatím Wichiten kňučela nad tím, jak to bolelo.

Matt si chtěl prý něco napsat, ale jeho sešit byl pryč. Kousl se do rtu a potichu zanadával. Wichiten natočila hlavu, aby na něj viděla, ale viděla jen Matta, jak nervózně přecházel po pokoji. „Děje se něco?" zeptala se Wichiten. „Můj deník. Je pryč," zašeptal Matt. „Deník?!" zacukalo Wichiten obočí. „Nemyslím klasický deník, spíš sem tam psal blbosti, co mě napadli," řekl klidně Matt. „Aha. Myslím, že to už je, potřebuji to ještě obvázat," řekla Wichiten. Matt se zarazil, když mu došlo že Wichiten kromě kalhot a dolní části spodního prádla na sobě nic nemá. Jeho tváře nabrali červenou barvu. „Prosím tě. V noci mi o tomhle mluvíš a teď se stydíš?" zeptala se pobaveně Wichiten. „Kušuj!" ohnal se Matt a vzal obvaz. Pomalu jej přiložil na ránu, Wichiten mu jednou rukou vyškubla obvaz a převázala předek. „Tak a teď tam tu ruku strkej," řekla klidně, ale koutky se jí cukali, jak se snažila přemoct smích. Matty jí obvázal ránu, dokud mu nedošel obvaz a přilepil jej náplastí. „Hotovo má lady," řekl ironicky. „Díky," řekl Wichiten a přešla ke skříni pro tričko. Oblékla se ho a podívala se po Mattovi, ten stál u okna a zamyšleně pozoroval zahradu.

„Záleželo ti na něm hodně že?" zeptala se Wichiten tiše. „Vzhledem k tomu co sem tam psal, že voloviny tak ano," řekl tiše Matt. „Například?" chtěla vědět Wichiten. „Vzal ho lovec, takže se to brzy dozvíš," řekl Matt. „Jak víš, že to byl lovec:" zeptala se Wichiten Matta. Matt beze slova přešel k šuplíku a otevřel ho. Wichiten se naklonila a uviděla kolík, jakými na ně lovci útočí.

s¨u���