Vampires and hunter

Kapitola 5

Kapitola 5

Proboha, co tím myslí, proběhlo lovci hlavou. „Znal jsi mojí sestru dřív, než se k vám dostala? I když bys mi lhal Byakuya to pozná," řekla Serenity. „Jo. Znal," zamumlal lovec. „Kdy jste se poznali?" zeptala se znova Serenity.

„Vyplňuješ mu dotazník?" zeptala se Wichiten, která se už tři minuty ležérně opírala o futra dveří. „Ne jen mi to všechno přišlo jako hloupá shoda náhod," řekla Serenity. „Bylo to sedmého prosince, už tenkrát mi to bylo jasné. Jen jsem ti nic nechtěla říct, protože jsem věděla předem, že bys nejdřív byla radostí bez sebe, že konečně nebudu sama, ale poté bys zpanikařila, kdybys zjistila, o koho jde. Devatenáctého jsem byla za staršími. Chtěla jsem si to vše ujasnit, to oni to vzali jako návrh. I když si nejspíš mysleli, že s ním něco mám," řekla Wichiten a na chvíli se odmlčela. Lovec povytáhl obočí, vždyť ona s ním už něco měla.

Serenity si to všechno přebírala v hlavě. „Takže jsi je poslechla a šla tam. I tak to bylo riskantní," řekla nakonec. „Přežila jsem. To je hlavní ne?" řekla Wichiten a otočila se k odchodu. „Dobrou noc," hodila za sebe a odešla z místnosti.

„Matte, pravdu. Měl jsi s ní něco?" zeptala se Serenity smutně. „Co se děje? Mrzí tě to, že ti to neřekla co?" odhadl celkem Matt Serenitiny pocity. „Vždycky mi všechno říkala, nechápu proč tohle ne," řekla Serenity, div nevzlykala. „Nedokážu odhadnout nálady, neumím číst myšlenky, ale pro ní to musel být stejný zmatek. Když si to vezmeš tahle, celou dobu jde po lovcích a najednou zjistí, že jí je jeden souzený. Nejspíš bys jí to taky neřekla co?" řekl Matt jemně.

„Je škoda, že jsi se jako upír nenarodil, tahle tě málokdo z nich přijme," řekla Serenity, čímž Matta zarazila. Kdyby měla náladu na to číst myšlenky, možná by se něco dozvěděla, ale nečetla je. „Já jdu taky, dobrou noc Matte," řekla Serenity, zvedla se a odešla. Matt sebou plácl do postele. Zatraceně pomyslel si.

O půlnoci se ozvalo dvojí zavrzání dveří a rychlé kroky. Hned zatím rychlý dusot, a výkřik. Matt se rychle vzbudil a chtěl rozsvítit lampičku, kterou měl na schodech, ale předehnala jej Serenity, která rozsvítila velké světlo. „Panebože," vydechla. Wichiten stála nad mrtvolou muže, se zlomeným vazem. „Viděla jsem to. Chtěl ho zabít!" celá se rozklepala. Matt k ní přešel a přehodil přes ní deku. „Bude to dobrý," konejšil jí a vedl jí, aby se posadila na postel. Wichiten se rozbrečela, bylo jí jedno, že v životě jí tahle nikdo neviděl, nikdy nebrečela před nimi, bylo jí jedno, že Matt vlastně nemá ani triko, jen tak se tam klepala, v pyžamu, zabalená v dece.

„Kdo?" ozval se potichu Byakuya. „Wichiten," zašeptala Serenity. „Panebože," zašeptal znovu Byakuya. „Matty, vezmi jí k sobě. Bude asi lepší, když u ní zůstaneš," řekla Serenity. Matty přikývl a vzal Wichiten do náruče. Pomalu s ní přešel ke dveřím. „Bude sebou škubat ze spánku," poznamenal Byakuya. „Jako tenkrát, když viděla smrt jejího otce," připomněl jednu bolestivou vzpomínku. Serenity otce ani pořádně neznala, obě dvojčata měli odlišnou výchovu.

Otec Wichiten a Serenity si přál syna, ale manželka mu porodila dvě dcery. Starší Serenity, byla vychovávána matkou, na rozdíl od Wichiten, kterou vychovával otec. Matt jen přikývl a vypochodoval z pokoje k Wichiten.

„Sluší jim to spolu," řekl Byakuya jak za Mattem zaklaply dveře. „Spíš je vidět že ho netrpí jen kvůli tom spříznění, mám dojem, že ho znala déle. Že spolu nejsou jen pár dní," zahuhlala Serenity skrz palec v puse jak přemýšlela. „No to je teď jedno, teď musíme udělat něco s tímhle," řekl Byakuya a ukázal na mrtvolu. Serenity řekla suše: „Zajdu pro lopaty," a vycouvala z pokoje. Byakuya pokrčil rameny, otevřel okno a mrtvolu hodil do křoví. Poté se pustil se Serenity, která už donesla lopaty, do kopání provizorního hrobu, kde pohřbili tělo.

Matt mezitím uspal Wichiten, a teď ležel v její posteli a přemýšlel. O tom všem. O mrtvole, o Wichiten i o svém jediném tajemstvím. Wichiten se přitiskla na Matta. Ten se usmál a pomalu usnul.

„Budíček!" zakřičela nezvykle nahlas Serenity v pokoji Wichiten. Wichiten jen něco zamručela a otočila se na druhý bok. Matty si bolestivě zkousl ret. „Bolí co?" rýpla si Serenity. „Co myslíš?" zabručel Matt. Wichiten jen něco zahuhlala skrz Matta, jelikož ležela obličejem na něm. „No tak Wichi, zase strkáš kolena, kam nemáš," šklebila se Serenity. „A navíc to bolí," zaskuhral Matt. „Až si prožiješ svojí první menses, tak si přestaneš stěžovat," zahuhlala Wichiten a hrabala si deku aby si připadala co nejvíc v noci, pro klidný spánek. „Wichiten já tu deku strhnu a bude mi jedno, co uvidím," zasyčela Serenity, Matty zbledl, zrudl a znovu zbledl, Wichiten něco zahuhlala. „Nechci ti nic říkat ale pod tou dekou sem i já, takže nic sundávat nebudeš," zasyčel Matt a vmačkal se ještě víc pod deku, že mu byla vidět jen hlava a prsty jak držel deku. Wichiten se vyhrabala zpod deky. „No jo už jdu, a proč chvátáš?" zeptala se Wichiten.

„Ale jsou tu švadleny, a těší se, od poslední doby si přibrala a máš nový míry," řekla Serenity jednoduše. Wichiten pokleslo obočí. "No to je moc hezký tohle říct, a ještě po ránu," řekla Wichiten. „To byla ještě větší vyzáblina než teď?" povytáhl obočí Matt. „Yeah. To až poslední dobou trochu přibrala" řekla Serenity. „A kde seš zase?!" povytáhla obočí Serenity. „Nesedla mi večeře," vypotácela se zelená Wichiten z koupelny. „Anebo seš těhotná," pokývala hlavou Serenity. „A nevíš náhodou s kým?" ozvala se jízlivě Wichiten. „No s lovcem ne?" povytáhla obočí Serenity. „Znáte se delší dobu, byla jsi u nich v baráku..." přemítala nahlas. „Kde mě třískali, a Matty mi čistil rány, jo z toho jsem určitě otěhotněla," dodala ironicky Wichiten.