Vampires and hunter

Kapitola 28

    „Ne teď vážně., co s ním provedeme?" zeptal se Matt. „Půjde k papá na kobereček," zacvrlikala Wichiten. „A když se zadaří, tak tam bude matka," přikývla Serenity. „No jestli tam bude jejich matka tak to bude krutovražda..." zamumlal Byakuya potichoučku. „To si piš, že bude, chtěl zabít See," přikývla Wichiten. „Jo, máš to spočítaný," koukla Wichiten na upíra. „A-ale já..." snažil se z toho vykroutit. Wichiten jen zavrtěla hlavou. „Mohli by tě posadit i na detektor lži, což neudělají, protože vize jsou vize a Serenity čte myšlenky a Byakuya pozná, kdy se mu lže..." chtěla pokračovat Wichiten. „No když už jsme u toho..." spustil Byakuya ,ale Serenity jej jemně stiskla. „Nech si to pro sebe," sykla tiše. „Ovšem, takže jeho předhodíme lvici na trůně," Wichiten se ušklíbla „A půjdeme trénovat. Mám sto chutí někomu nakopat zadek a ten Mattův je nejpřijatelnější," ušklíbla se Wichiten. „Tě knokautuju ani nemrkneš," ušklíbl se Matt. „Když myslíš," zabroukala Wichiten.

Serenity mezitím vytočila číslo na mobilu a sdělila pár instrukcí. Ani ne za pět minut doběhli dva namakaní upíři a odvedli onoho zrádce. „Jdeme za nimi," rozhodla Serenity, myslíc Matta a Wichiten. „Můžeme," přikývl Byakuya. Vydali se cestu, kudy zmizeli předtím Matt s Wichiten. Našli je poměrně snadno. Stačilo se jen vydat za největším hlukem.

„Nechápej to zle, máš dobrou zbraň, dokonce pro tebe i vhodnou ale musíš pochopit, že lovci berou normální malé zbraně, hlavně tedy pistole," zněl Mattův hlas. „Proto když se rozběhneš proti němu, je jasné že po tobě střelí, když nestřelí dobře, dá se tím i vykrýt, vidíš tahle?" názorně to i předvedl tak aby hlaveň spočinula mířící na Wichiten. „Jednak tím zablokují tvou zbraň a jednak tě vážně ohrozí," dodal ještě. „Nejsem ale nadaná tak, abych mohla používat něco jiného," zamumlala Wichiten pro sebe. „Koukám, že už to vysvětluješ i jí," ušklíbl se Byakuya. „Jak jinak," pokrčil rameny Matt. „S tahle velkou zbraní bys mohla jedině..." zamyslel se. „Jasný, záda si moc nechrání, takže bys mohla jedině zezadu," vzpomněl si. „Půjč," natáhl ruku. Wichiten mu klidně podala svou zbraň.

"Jak s tím můžeš mávat tak lehce?" vykulil oči, když stiskl oběma rukama obouruční meč. „Normálně," pokrčila Wichiten rameny. „No když to říkáš," zamumlal si Matt spíše pro sebe. „Je to jednoduchý. Já s tím máchat neumím, je to na mě moc těžký takže ti jen naznačím místa. Nejlepší by bylo vzít to přímo po temeni, byla by to rychlá a bezbolestná smrt. V horším případě bys musela zlomit páteř, tím by si způsobila zástavu nervů a následné ochrnutí..."vysvětloval to Matt a poté podal Wichiten její "hračku". „Pche!" zamumlala Wichiten a s rozběhem oddělila hlavu a záda na figuríně. „Tahle?" koukla na Matta. „Jo, přesně tahle," přikývl Matt. „Hm mácháš s tím jako s párátkem," poznamenala Serenity, už je chvíli i s Byakuyou sledovala. „Zatím," poznamenala Wichiten ,nechápavě již jen pro Matta.

„Kdo je další?" ušklíbl se Matt. „A co tahle dýky a luk?" zacvrlikala Serenity. „Tak ty to máš fakticky lehké, k tobě se patrně ani nedostanou, a jestli dostanou tak budeš v takovém chumlu, že je pozabíjíš dřív, než doběhnou," zamumlal Matt. „Čím budeš bojovat ty? "zeptala se Serenity. Matt jen pozvedl levou ruku a s frajerským výrazem napodobil kovboje a několikrát otočil pistoli. „Stará známá osmačtyřicítka," pokrčil rameny. „Takže to zase dopadne tak že já budu dřít jako debil abych mu uchránila jeho zadek, a on si bude klidně střílet," zabrblala Wichiten. „Viď?" řekla ještě nepřítomně. Wichiten si pořád pro sebe něco mumlala, zatímco mizela v chodbě. „To je všechno?" zeptala se Serenity. „Ty jí snad k něčemu donutíš?" povytáhl obočí Matt. Tmavovláska jen zavrtěla hlavou.

„Měla by mu to říct," zamumlala Serenity k Byakuyovi. „Jo a s ním to švihne a co potom?" rozhodil rukama Byakuya. „Bychom mu ustali v rakvi," ušklíbla se Serenity. „Proč se bavíte, jako kdybych byl debil?" zacukalo obočí Mattovi. „Tohle přejdeme bez komentáře," zasmála se nervózně Serenity. „To bolí!" chytil se Matt za srdce. „Kdybys aspoň nekecal," zamumlal Byakuya. „Tss!" nafučel se Matt a i se svojí "hračkou" zmizel ze dveří.

„Teď to zní, jde vypáčit," zamumlala Serenity. „To nedá," zavrtěl hlavou Byakuya. „Vsadíme se?" ušklíbla se Serenity. „A to zase ne..." zamumlal Byakuya. „Nebudeme vydělávat na cizím, dá se říct štěstí," zamumlal Byakuya. „Ovšem že to je štěstí, teda pro ní, on to ještě neví," potřásla hlavou Serenity. „A dlouho vědět nebude," zamumlal Byakuya. „Dlouho," přikývla Serenity.

„Co je s tebou? Všichni o tom mluví, jen já jsem jak debil a netuším, o čem se mluví." rozrazil dveře Matt. Wichiten vzhlédla od knihy. „Nevím, o čem mluvíš". „Já si myslím, že ty víš, o čem mluvíš," zasyčel. „Nemusím ti ani odpovídat", prskla a bojovně vystrčila bradu. „Proč? Protože se bojíš nebo protože seš tvrdohlavá jako mezek?!" Teď už stáli tváří v tvář tomu druhému. „Děláš, jako kdybych před tebou tajila atomovku," zasyčela Wichiten. „Protože se tak chováš. Chováš se úplně jinak zatraceně," byl to Matt, kdo uhnul v souboji. „Nekřič," zamumlala Wichiten skoro neslyšně. „Cože?" zeptal se Matt. „Ať na mě do prdele nekřičíš, sem těhotná no. Stačí ti to?! Tak spokojenej?!" křičela na něj a poté vyběhla z pokoje, přímo do koupelny kde se zamknula. Nechala ho tam stát s očima vytřeštěnýma, pusou dokořán, bez pohybu.