Vampires and hunter

Kapitola 20

   „Děje se něco?" zeptal se Matt, když šel vedle Wichiten, která byla potichu. „Lovec, jde za námi už deset minut, ještě dvě minuty a pak ho zastavím," řekla tiše Wichiten a pak pokračovala normálním hlasem: „Ne nic se neděje, hezká noc že? Lepší než slunko, jednoho z toho bolí oči". „Jistě," přikývl Matt. Takto šli dvě minuty, lovec se mezitím přiblížil až k nim na dosah. Wichiten znovu vytáhla nůž a mrštila jím po lovci, ten se pokusil vyhnout, ale nůž jej zasáhl přesně. Wichiten pomalu došla až k němu.

„Ukončila bych to rychle, ale nejsem ten typ. Nezasáhla jsem ani důležitá místa. Máš šanci žít, a teď běž si stěžovat k hlavním a vzkaž jim, že my svou část města budeme bránit," řekla klidně Wichiten a vytáhla nůž z mužova ramene. „Tak tohle jste si vybral?" ignoroval lovec Wichiten a koukal na Matta. „Vybral jsem si, když jsem se dozvěděl, že jsem ze stejné krve jako oni, že jsem nevlastní syn rodiny Jeevas, vybral jsem si ve chvíli, kdy jsem potkal Wichiten. To ti musí jako vysvětlení stačit," řekl klidně Matt a pomohl vstát Wichiten. „Tak tahle je to. Jste stejná špína," řekla lovec. Wichiten, která stále držela nůž, se vyprostila z Mattova sevření a nůž hodila znovu po muži. Nůž se mu zasekl v zádech a muž padl na kolena. „Nikdy neříkej, že jsme špína," zavrčela Wichiten a vytrhla mu nůž ze zad, a zabodla ho, takže mu čouhal z druhé strany ramene. „Nikdy neurážej, aniž bys byl dokonalý," pokračovala, jako smyslů zbavená a ignorovala bolestivé nádechy lovce, jehož hrdost nedovolala skučet před ní. „A už nikdy neurážej mou rodinu!" řekla a jedním trhnutím ukončila jeho život.

„Wichiten," sledoval ji Matt pohledem. „Můžeme jít?" zeptala se Wichiten a opřela se o Matta. „Jistě," řekl jen a pokračovali v cestě.

„Jsem špatná, zabíjím z malichernosti," setřela slzy Wichiten. „Nejsi špatný člověk," snažil se jí uklidnit Matt. „Ale ano, jsem," vzlykala Wichiten. Matt jí otevřel branku a poté dveře. „Nejsi," řekl a políbil jí na rameno. Wichiten se otočila a nechala se políbit na rty.

„Co chceš udělat?" zeptala se přímo Wichiten. „Svedu tě, dokud tu nikdo není," řekl Matt a znovu Wichiten políbil. Ta zavřela oči a rukou mu zajela do vlasů. Jeho ruce sklouzly níž a chytil Wichiten za bok. Wichiten pootevřela pusu a tím dovolila Mattovi, aby jejich polibek prohloubil. Když se konečně od sebe odsunuli, zadívali si do tváří a Matt vzal Wichiten do náručí a odnesl jí do jejího pokoje...

Serenity mezitím z Byakuyou bud tančila, nebo odpovídala na dotěrně otravné dotazy ohledně Matta. „Bude to mít teď hodně těžké," řekl Byakuya. „To ano," potvrdila to Serenity a potlačila zívnutí. „Pojedeme už?" zeptal se Byakuya. „Ano," přikývla Serenity a společně začali odcházet.

„Jdete už?" zeptal se Will. „Ano, vždyť je skoro půlnoc, mám strach, aby ti dva nezbořili barák," řekla Serenity a usmála se. „Jistě. Tak se tedy mějte," řekl William. "Serenity a Byakuya mu oplatili pozdrav a došli až ke svému autu. Oba nastoupili a jedna černá corvetta, původně patřící Wichiten, se rozjela. Serenity koukala na chodník, na lidi, kteří někam spěchali, nebo se naopak loudali.

„Lovci" zavrčel Byakuya, a kývl směrem k chodníku. Serenity se lépe podívala a uviděla je. Asi tři stáli nad čtvrtým, který ležel již bez krve, a s nožem který mu probodl rameno a již z té dálky bylo vidět, že má zlomený vaz. „Ten nůž už jsem někde...To byla Wichiten!" vyhrkla Serenity. „Seš si jistá?" zeptal se Byakuya. „Tenhle typ vrhacích nožů má vyrobené na míru," potvrdila to Serenity. „Musel jí něčím vytočit, pravděpodobně, ho jen zranila, pokud je sledoval. A jestli řekl nějakou poznámku na Matta nebo na nás..." nechal to vyznít do prázdna Byakuya, avšak Serenity věděla, co chtěl říct. To že to byla ona, kdo jej takto zřídil. „Pokud nebude spát tak se jí zeptám," uzavřela debatu Serenity. Ani ne za chvíli dorazili k domu. Byakuya zaparkoval a se Serenity vešli domů.

Dům byl potichu, velmi potichu. Jen čtyři kočky, sedící v obýváku na gauči, čekající na jejich příchod, byli otřesené. „Co se tu stalo?" zeptala se Serenity. „Nic, jen jsme koukali na televizi," řekla klidně Suzan. „Hellboy dva, to víš" odpověděl Kesidy, Byakuyův kocour a Serenitina kočka jen přikývli lehce hlavami. „Dobře, já jdu zkontrolovat Wichiten," řekla Serenity a šla k jejímu pokoji. „Bude řádit hodně," zapřemýšlel Kesidy. „Ta podprsenka na klice u dveří by tomu odpovídala," potvrdila Suzan. „Tak pořád lepší to, než aby si dali jedno rychlý číslo přímo tady" řekla Smaragd. „Wichiten!" ozvalo se z patra. „Už si všimla té podprsenky," řekli unisono dvě kočky a jeden kocour.

„Ahoj, See?" zkusila to Wichiten, zatímco se posouvala nenápadně za Matta. „Co jste tady proboha vyváděli?!" ptala se Serenity. „Vážně to chceš vědět?" ušklíbla se perverzně Wichiten. „Když tak na to koukám, fakt jak puberťáci," zavrtěla hlavou tmavovláska. „Mě to nevyčítej, Matt se mě snažil uklidnit, kvůli tomu že sem zase zabila lovce a no, trochu jsme...řádili," zamrkala řasami Wichiten, „Mimochodem nechceš to probrat zítra? Jsem ospalá, a kdybych neměla deku tak i nahá... a mám žízeň," řekla Wichiten naprosto klidně. „Dobře, probereme to zítra," řekla Serenity a vycouvala z pokoje. „Co se tam dálo?" zeptal se Byakuya. „Řádili..." řekla Serenity tak aby to i Byakuya pochopil, ne že by nebyl chytrý, jen tyhle věci mu pomaleji docházeli. „Boha," řekl Byakuya.

„Jdu spát, dobrou noc," řekla Serenity a pokračovala v cestě do koupelny. „Dobrou," řekl Byakuya, a šel si dát do kuchyně něco k pití, aby pak se vystřídal se Serenity a koupelně a o půl hodiny už potichu lehal do postele, kde na jedné polovině spala klidně Serenity. Byakuya se usmál, dal jí pusu na čelo a pak také usnul.