Kapitola 12

65 7 1
                                    


Kapitola dvanáctá

„Matte!" rozkřiklo se rudovlasé stvoření ve dveřích. Suzan rychle emigrovala do koupelny. „Co potřebuješ?" ozval se otráveně jmenovaný. Rudovláska se rozběhla a zalisovala bruneta do matrace. „Chyběla sem ti?" zeptala se Wichiten. Matt odstrčil Wichiten, jelikož by ho tam nejen zalisovala ale i udusila. "Au! Opatrně! Víš, jak to bolelo?" stěžovala si Wichiten, která stihla udělat kotrmelec a přistát na zemi. " Co?" nechápal Matt. "Kam si strčil ty ruce hm?" vykoukla rozcuchaná hlava rudovlásky. „Já nevím. Asi na prsa co?" zeptal se Matt. Wichiten jen otevřela pusu a zamrkala. „Já mám prsa?" zeptala se velmi překvapeně Wichiten. Ted se zase nechápavě zadíval na ní Matt. „No já je hledám tak lupou hodinu, a než se trefím podprsenkou...."nedokončila ani Wichiten, jelikož Matt se rozesmál. „Mě nadáváš, že tě lisuju do matrace, teď děláš to samý," zavrtěla hlavou Wichiten. Matt prožíval totální záchvat smíchu.

„Co se tady děje?" zeptala se Serenity, která náhodou šla kolem. „Matt má záchvat smíchu," řekla vážně Wichiten. Serenity se na ní podívala a ne zrovna hezky. Wichiten se snažila nesmát ale ten vážný pohled Serenity jí po pěti vteřinách rozesmál. „Ztracené případy," prohlásila Serenity a radši emigrovala někam dál od toho pokoje, bůh ví, co zase šňupali. Určitě to bylo granko, nebo čaj, nebo skittles, nebo možná dokonce všechno dohromady.

„Už jí hrabe?" zeptal se Byakuya když mu na hlavu spadl kousek omítky ze stropu. „Ne Matt se snaží zalisovat do matrace a Wichiten přišla po osmnácti letech na to, že má prsa. Nehrabe jí," řekla klidně Serenity. „Vůbec," podotkl ironicky Byakuya a smetl rukou tu omítku ze své hlavy. Do jídelny dorazila kočičí populace vily.

„Ahoj," pozdravil Kesidy a ihned se uhnul kusu omítky. „Co se tady proboha děje?" řekl Malvin a být člověk, tvářil by se stejně jako Byakuya. „Wichiten a Matt se perou," řekla Suzan a její srst se zježila. „P-Perou?" vykoktala Serenity. „Perou," řekl perverzně Kesidy ale ihned ho okřikla Blue Smaragd: „Nech si toho úchyle!" „No perou. Když sem utíkala, házeli po sobě vším, co jim přišlo pod ruku," řekla Suzan.

Byakuya a Serenity se zvedli a spěšně došli ke dveřím. Byakuya otevřel dveře a okamžitě mu zacukalo obočí. Postel byla v hrozném stavu, židle neměla nohu, stůl bude již rozvrzaný a uprostřed seděla Wichiten na Mattovi a škrtila ho ponožkou. Matt zase držel Wichiten za vlasy a tahal za ně. Serenity cukalo obočí, Byakuyovi cukalo obočí, Matt byl pomalu ale jistě usmrcován škrcením ponožky a Wichiten přicházela o svoje vlasy. „Nechte. Toho!" zahřímala Serenity záhrobním hlasem. Matt pustil Wichitiny vlasy, Wichiten jej přestala škrtit ponožkou a postavili se, ruce za zády kde se stejně mydlili. „Tak se mi to líbí," pokývala hlavou Serenity a zavřela dveře, mimochodem Byakuyovi stále škubalo obočí. Wichiten a Matt se na sebe podívali a znova se na sebe vrhli. Wichiten zaútočila zuby na Mattův kotník a Matt jí zase kousal do lýtka. Serenity otevřela dveře. „Řekla sem, nechte toho" zakřičela. „ikd e ama...."chtěla to zkusit Wichiten vysvětlit. „Vyndej ten kotník z pusy a omlouvej se," řekla Serenity. Wichiten teda přestala ohryzávat Mattův kotník a spustila: „Řekla jsi, že máme nechat škrcení a tahání za vlasy, o kousání si nic neřekla," řekla klidně. „Přestaňte si ubližovat," opravila se Serenity. Matt opravdu přestal být zahryzlý do Wichitina lýtka. Serenity podruhé opustila místnost. Po pěti minutách stejně otevřela a zůstala zírat. Místo dvou rváčů tam byl dokonalý pár, zkoumající, nejspíše vše co má ten druhý v puse. Wichiten se okamžitě odtrhla od Matta naklonila hlavu na stranu a prohlásila: „Tohle mi už nezakážeš!". Serenity se pleskla do čela a odešla z místnosti.

y:"T|�u5<�

Vampires and hunterKde žijí příběhy. Začni objevovat