Já + Jmenuji se Martin ✔

1.

Jmenuji se Daniela a je mi 17 let. Žiji sama s mamkou a bydlíme na okraji Prahy. Do školy chodím až do centra, takže toto mám daleko. Mám hnědé vlasy i oči. Moje nejlepší kámoška se jmenuje Anička. Mám kluka Filipa. Moc ráda sleduji youtubery, obzvlášť Martina z kanálu Jmenuji se Martin.

Ráno v 5:30 mi zazvonil budík na mobilu, abych stala. Jak já nesnáším stávat tak brzy kvůli škole...!!! Přemluvila jsem se abych se vyhrabala z postele a šla jsem se nasnídat, poté si udělat raní hygienu, učesat se, trochu se namalovat a šla jsem se obléknout. Vzala jsem si rifle s krop topem a červenou košilí. Hodila jsem na sebe kabát s adidaskami, vzala si batoh a šla jsem. Autobus mi jede v 6:15 ale tenhle hrozný řidič mi ujel před nosem! Další mi jede až v 6:30 což znamená že nestíhám.

Dojela jsem, ale od zastávky ke škole to mám 5 minut, takže jsem běžela. Zatáčela jsem za roh a někdo mě pořádně srazil. Seděla jsem na zemi a hrozně mě bolel zadek. Musím ho mít naražený z toho pádu. Viděla jsem jak ten dotyčný přede mnou stojí. "Krucinál nemůžeš dávat pozor" zamručela jsem. 

,,Moc se ti omlouvám, jsi v pořádku?" natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. ,,Docela ano" vzhlédnu. Oči mi málem vyskočily, když jsem si ho pořádně prohlédla. To je Martin! Jako ten Martin, kterého sleduji na youtube. ,,Vážně promiň" věnoval mi, tak krásný úsměv. ,,Jsem v pohodě" ujistila jsem ho. ,,Ty jsi Martin že?". ,,Ano" uchechtl se. ,,To jsem, ale kdo jsi ty?". ,,Jmenuji se Daniela". ,,To je nádherné jméno, ale jak na facebooku?". Opravdu se mě zeptal na facebook! O můj bože. ,,Daniela Hradecká". ,,Budu si tě muset přidat, Dany" s mým jménem si pořádně pohrál na jazyku. ,,To je super, ale už budu muset jít" kousla jsem se do rtu. ,,Tak zatím ahoj". ,,Tak čau kočko!" mrkl na mě. Opravdu mi Martin řekl kočko?!

Dorazila jsem do školy, ale naštěstí pro mě byla učitelka otočená k tabuli. Potichu jsem se proplížila za Ančou do lavice. Cestou mě všichni potichu zdravili a já jim kývala na pozdrav. Když jsem se posadila hned spustila učitelka. ,,Slečno Hradecká do školy se chodí včas!" sklopila jsem hlavu dolů. ,,Pardon". Chvíli jsem počkala a pak začala mluvit s Ančou. Povídala jsem jí o tom co se mi dnes stalo. Zbytek dne jsem ve škole s nudou přežila a těšila jsem se domů.

Nic moc, ale příběh je straší a ne moc gramaticky správně. Pokusím se opravit i další kapitoly a není to nic přelomového... Děkuji za pozornost :).