15. část kino, kde jsi, klid

217 12 4
                                    

Flashback

Zbytek dne probíhal skvěle ikdyž jsem pořád nemluvila s Ančou.

Endflashback

,,Tak co budeme dělat?" sedla jsem si Martinovi na klín. Byli jsem u něho doma. ,,No já bych věděl" začal mě líbat na krku. ,,Lásko moc ráda ale..." nenechal mě to dokončit větu protože se mi přisál na rty. To už jsem nevydržela a začala se smát.

,,Čemu se směješ?" zeptal se nechápavě. ,,Říká se tomu menstruace a je to jednou měsíčně" smála jsem se dál. ,,To jsi měla říct dříve". ,,Nenechal si mě mluvit" obhajovala jsem se. ,,Nemůžu za to že jsi tak kurevsky sexy" nevině se usmál.

,,Tak co budeme teda dělat jiného?" zeptala jsem se. ,,Když teda nemůžeš tak kino?". ,,Ok".

-----

,,Na co teda půjdeme?" zeptala jsem když jsme stáli před kinem. ,,Já chci na Fakjů pane učiteli 2" u culil se na mě. (Berte to jako že se to odehrává před rokem)

,,Jo proč ne" vešli jsme dovnitř. Teď se spustila taková menší hádka. Martin mi chtěl zaplatit vztupenku ale já nechtěla. Nakonec to vyhrál. Vešli jsem dovnitř ale samozřejmě inteligentovi Danče se chtělo na záchod. To by bylo ještě v pohodě ale Martin mezi tím koupil popcorn.

,,To snad nemyslíš vážně" zamračila jsem se na něj. ,,Copak?" provokativně se usmál. ,,Stačí mi že si za mě platil vstupenko natož aby si ještě platil popcorn" zamračila jsem se.  ,,Ale noták Dani mojí princeznu musím rozmazlovat a navíc peněz mám dost" uklidnil mě.

Film mě hodně bavil a dost jsem se nasmála. Pak jsme se šli projít do parku. Bylo tam moc hezky. Bohužel se začala stmívat.

,,Martine už je dost pozdě měla bych jít domů" zamračil se. ,,Ale já tě chci mít tady u mě" přitáhl si mě k sobě. ,,Ale co na to řeknu mamka?". ,,Nic protože jí zavoláš". ,,No tak dobře".

Druhého dne

S Martinem jdeme ruku v ruce do, školy. Dnes se chci znovu omluvit Áně.  Snad už se nezlobí

,,Všechno v pohodě?" zeptá se ustaraně Martin. ,,Ne není moje nejlepší kamarádka se semnou nebaví a můj ex mě chce snad znásilnit nebo něco takového a ty se ještě ptáš" pomyslela jsem si v hlavě. ,,Jo rozhodně" falešně se usměju.

,,No dobře" usměje se a jde v klidu dál.  Takže on to nepozná. Jak suprový.

-------

Právě tady mám největší problém v mém životě. Anča zatím nepřišla do školy a to už je třetí hodina. Učitelé se taky divili co jí je protože není omluvená.

Začíná mi s toho hrabat. Už jsem jí asi desetkrát volala a milionkrát psala ale pořád se neozvala. Teď dojdu o přestávce za Markétou jestli o ní něco neví.

Odpočítávám každou sekundu do zvonění. ,,Crrrrrrr" konečně zvoní a já jsem hned vystartuji za Markétou.

,,Ahoj" mile jí podravím. Nic. Neodpoví mi. ,,Promiň že ruším ale nevíš co je s Áňou" konečně se na mě otočí.

,,Ne nevím a nech mě napkoji" odsekla. Radši jsem jí nechala napokoji. Nikdy se ke mně tak hnusně nechovala tak nevím co jí je.

Popravě od té doby co se nebavím s Ančou tak se všichni chovají divně. Kromě Martina a Lukáše.

No nic vraťme se zpět k tomu že nevím kde je Anča a hrozně se o ní bojím. Super o starost více. Nejen že jsme se pohádali tak i ona jen tak zmizí. Ach jo.

Celý den jsem se jen trápila. Doufala jdem že mi to jednou zvedne ale ona prostě nic....

-------

,,Mami jsem doma" zařvala jsem přez celý byt. Dneska končila dříve v práci proto už je doma. ,,ahoj zlatíčko" dala mi pusu na čelo. 

,,Copak je?" zeptala se ustaraně. ,,NoAnčadneskanepřišladoškolaani učitelénevědělicojíjeanezvedá mitelefonyaneodepisujemi" řekla jsem hrozně rychle. ,,Ještě jednou a pomalu" napomenula mě mamka. ,,No Anča dneska nepřišla do školy a ani učitelé nevěděli co jí je a nezvedá mi telefony a neodepisuje mi" řekla jsem zoufale.

,,Neboj se Dani zavolám její mamce ano?" navrhla. ,,Jo jo prosím zavolej" řekla jsem s nadějí v hlase. Mamka dala mobil na hlasiťák. Ozvalo se několik zvonících tónů ale pak se to samo položilo se slovy že hovor nepříma. ,,Určitě zavolá za chvíli" uklidňovala mě mamka. ,,A co když ne". ,,Určitě ano" moc mi to nepomohlo ale byla jsem ráda že se mě snaží uklidnit.

Mamka jeí mamce volala ještě dvakrát ale nebrala to. Už jsem se o ní hrozně bála. Pak mi volal přez skype Martin a ten mě taky uklidňoval ale nepomáhalo to. V noci jsem nemohla usnout. V hlavě se mi honili myšlenky že jí někdo unesl nebo že je mrtvá. No prostě hrozný.......

Tak jo je tady další část. Příjde mi že tahle část je o ničem. Chci vědět váš názor o příběhu. Baví? Nebaví? Pište do komentářů.

~kiki~ 

776 slov  































Já + Jmenuji se Martin ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat