25. část Anče, nevěra, rozhodnutí

155 9 1
                                    

Flashback

Eliška si nakonec vybrala s naší "malou" pomocí bílou postýlku. Byla opravdu hezká jako pro princezny. Musíme se ještě domluvit s nějakou firmou. Pak jsme jí tam ještě vybrali stoleček a pár hraček. Vše má sladěný do růžovo bíle. Martin je suprovým tátou....

Endflashback

,,Opravdu to tady sám zvládneš?" ujišťovala jsem se. Mám v plánu naštívit Anču. Akorát se trochu bojím aby to zvládl. Přece jenom bude poprvé sám s Eliškou. Nemám tušení jestli už někdy byl takhle s malým dítětem, a proto si dělám starosti. Né že bych Martinovi nevěřila, ale na mém místě by jste to měli stejně....

,,Lásko neboj. S Eliškou to tady zvládneme" věnoval mi sebevědomí úsměv. ,,Kdyby něco tak HNED volej" zdůraznila jsem slovo hned. ,,Kolikrát ti mám říkat že to zvládnu" povzdychl si. ,,No jo... Tak promiň" dala jsem mu pusu na rty. ,,Ahoj" odešla jsem.

Když jsem přišla k Anče, tak mě hned vtáhla do objetí. ,,Neviděly jsme se jen pár dní" začnu se smát. ,,No a co?" řekne taky se smíchem. Šla jsem si sednout do obýváku a ona přinesla dvě sklenky vína. ,,Tak jak vám to vychází z Martinem?" zeptala se. ,,Myslím že dobře. Eliška je z něho horzně šťastná" usmála jsem se. ,,To se nedivím. Chyběl jí táta". To má pravdu. Já vyrůstala bez táta a opravdu mi vždy chyběl.

,,A co ty a Honza?" zeptala jsem se na oplátku já. ,,Úžasný" rozzářila se jako sluníčko na hnoji. ,,A kde vůbec je?" zeptala jsem se jí. ,,V kanceláři ale za chvíli se má vrátit" přikývnu. ,,No a jak to jde v práci?" uskrnu si vína. ,,Docela dobrý. Už mě nebaví pracovat pro Salón lokátor, takže si chci založit vlastní kadeřnictví" řekla mi. Anče se hned po škole rozhodla jít na kadeřnici. A opravdu jí to jde. ,,To je skvělý nápad" podpořila jsem jí.

,,No a co ty a práce?" zeptala se na oplátku. Chtěla jsem jí odpověď, když v tom přišel domů Honza. ,,Ahoj holky" šel dát Anče pusu. ,,Tak jak se vede u tebe?" zeptala jsem se ho. ,,Skvěle" řekl nadšeně. ,,Jdu se jen převléct" odešel do ložnice.

,,To je tak happy pořád?" zeptala jsem se Anči. ,,Většinou ne" řekla překvapeně. ,,A nešlehl si něco?" začaly jsem se smát na celé kolo.

Všichni 3 jsme si tam ještě dlouho do noci povídali. Bylo dost pozdě, takže mě nabýdli abych tu přespala.

________

Ráno když jsem se probudila, tak tady bylo ticho. Potichu jsem došla do koupelny, a dala si ranní sprchu. Neměla jsem věci na převlečení, takže jsem si vzala to samé oblečení. Měla jsem v plánu nám udělat snídani, když v tom jsem uslyšela nějaký zvuk. Leknutím jsem nadskočila. Byl to Honzův mobil, který si tu nejspíš včera nechal.

Vím že bych to neměla dělat ale zvědavost mi nedala. Zapnula jsem mobil a zjistila že mu napsala nějaká Lucinka 💖💋. Ty emoji u ní se mi nelíbí. Co když Anču podvádí? Jako Aničky kamarádka, bych se měla podívat co mu psala. Za to jako Honzova kamarádky bych měla jít dělat tu snídani.

K čertu s Honzou. Anče je moje nejlepší kamarádka. Pro ní to zjistím... Vzala jsem mobil do ruku. Tuším že jako heslo má datum narození Aničky. První jsem zkusila 08011998. Nic. Jako druhý 811998. Taky nic. Další 8198. Trefa. Mohla bych být hacker....

Našla jsem mu tam ten chat s   Lucinka 💖💋. V té zprávě stálo: Včera jsem si to moc užila ❤❤❤. No nazdar. To je v prdeli. Neříkejte mi že Anču opravdu podvádí s nějakou Lucií. Ještě jsem si prolistovala jejich chat. Moc si toho nepsali, jen to že se včera měli sejít.

Je mi z toho špatně. Jak může Honza podvádět tak skvělou holku. Rychle jsem ten mobil vrátila do původní polohy.

Šla jsme dělat lívance a snažila se na to nemyslet. Jedna otázka mi ale vrtá hlavou. Mám jí to říct? Nad tímhle budu přemýšlet ještě dlouho. Najednou jsem za sebou uslyšela nějaký zvuk. Rychlostí světla jsem se otočila, a zjistila že to dělá Honza.

,,A-ahoj" vykoktala jsem ze sebe. ,,Je ti něco?" zeptla se mě podezdřele. ,,C-o by mě mělo jako být" nadzvedla jsem obočí. ,,Já jen že se chováš divně". Ty by si se snad tak nechoval?! Místo toho aby si dělal do Anči, tak děláš do nějaký Lucie!!!!

,,Jé děláš lívance" změnil téma. ,,Jo dělám" falešně jsem se usmála. ,,Tak mi jich udělej 5, a já půjdu díky" líbl mě na tvář. Asi chtěl odejít z kuchyně. ,,J-jo" vykoktala jsem. ,,Teda počkej!" otočil se na patě. ,,Kam jdeš?". ,,Do kanceláře" zasmál se a opravdu odešel.

Když už byl Honza pryč a Anče se probudila, tak jsem měla hrozně velký dilema. Říct neříct? ,,Dani?" luskla mi prsty před obličejem. ,,No?". ,,Co je?" zeptám se. Mám jí to teda říct nebo ne?

Ahoj lidi... 😘. Je tu další díl. Překvapivě 😂. Změnila jsem obal ❤. Tak jsme zvědavá jak se vám líbí.

Je tu pro vás rozhodnutí. Má jí to říct nebo ne? Pište do komentářů...

~kiki~

832 slov

Já + Jmenuji se Martin ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat