Já + Jmenuji se Martin ✔

13. část ,,dost", v pohodě, bolest

Flashback

,,Promiň" řekla jsem smutně. ,,Je mi uprdele tvoje 'promiň'" vyštěkla na mě a odešla.

Endflashback

Na nic jsem nečekala a hned jsem běžela za ní. Asi za 2 mimuty jsem jí dohnala.

,,Stůj!" zařvala jsem na ní. Ani se na mě nepodívala a šla dál. ,,Nevím co ti na Honzovi vadí!" vyjela jsem po ní. ,,Znám ho necelý den, to mi vadí Danielo!!". ,,Tak proč ti tok vadí že jsem mu to řekla?!" skoro jsem se rozbrečela.

,,Protože je divný když znáš někoho ani né den a on tě balí protože tě miluje " řekla a nastoupila do autobusu.

Nesnáším se za to že jsem po ní chtěla aby spala v jednom pokoji na jedné postely s Honzou. Možná to přeháním ale Aničku mám opravdu moc ráda.

 Pomalu jsem šla k Martinovi domů ,když najednou mě někdo zátáhl za ruku pryč. Dostala jsem hrozný strach protože něco takového mi udělal Vadim.

Ten někdo byl Filip. Takže něco jako Vadim. Obou dvou se hrozně bojím. Snažila jsem pustit jeho ruka která mě silou držela. ,,Co po mě chceš" snažila jsem se hrát na drsňačku ale ve skutečnosti jsem se hrozně bála. 

,,Uklidni se" zasmál se a natiskl se mi na rty. Oběma rukama jsem se ho snažila o demně odstrčit ale nešlo to. Byl až moc silný. ,,Dost!" řvala jsem mezi jeho nechutnými polibky. Pořád se neměl k tomu se odtáhnout, tak jsem prudce zvedla koleno a kopla ho do koulí. Okamžitě se svalil na zem a chytl se v rozkroku. 

,,Ty  kurvo!" zařval. Na nic jsem nečekala a roběhla se pryč. Celou cestu k Martinovi jsem běžela. Bála jsem se totiž že je zamnou. Rychle jsem v běhla do baráku. Schody jsem brala po dvou.

Potichu jsem odemkla a vešla. ,,Tak co?" zeptal se Martin když přišel do předsíně. ,,C-co by mě¨-mělo být?" zakoktala jsem protože jsem se bála že to s tím Filipem odhalí. Vím že mě líbal násilým ale stejně...  ,,No to s tou Ančou" zasmál se nade mojí nervozitou. ,,Jo tohle, tak to jsme se pohádaly" řekla jsem docela smutně. Martin mě vtáhl do obětí.

,,V pohodě?" zeptal se ustaraně. ,,Jo" usmála jsem se falešně. Šli jsme do obýváku kde seděl Honza a dělal něco na mobilu. ,,Tak co?" zeptal se netrpělivě když si mě všiml. Sklopila jsem pohled. ,,Uhm no tak my jsme se trochu pohádali" řekla jsem smutně. ,,Promiň to je moje vina" řekl smutně a objal mě. ,,Ne není".

,,Promiňte že vám tady kazím chvíli ale apsultně nevím o čem se to bavíte" řekl Martin. ,,To je dobře tohle jsou holčičí věci" řekla jsem se a začala se smát nad Honzovím výrazem. ,,Ne promiň Honzíku" začala jsem se smát nanovo. Oba dva na mě koukali jako na debila. Bylo mi to popravdě jedno. 

,,Tak ahoj Honzíku a až budeš v Praze tak jí někam vezmi aby jste se usmířili a poznali" objala jsem Hontu který chtěl nastoupit do vlaku. ,,Ahoj Danieko" usmál se. ,,Už radši jdu než mě tady Martin zavraždí" řekl a já jsem se otočila na Martina. Vraždil Honzu pohledem.

,,Ahoj" řekli jsme s Martinem Honzovi nastejno. Nad tím jsme se zasmáli a šli ruku v ruce pryč z nádraží.

,,Hele to je Martin" začala řvát něaká tak 15 letá holka, která stála uprostřed skupinky holek. Okamžitě se k nám všechny holky rozběhli a začali mě vraždit pohledem. Dokonce se jim podařilo mě odstrčit od Martina na dost velký kus. Obdivovala jsem Martina protože ten se jen usmíval a se všema se ochotně fotil.

Bylo to docela v pohodě do tý doby než se ta první holka která se představila jako "Princess " nepřilepila na Martinovi rty. To už jsem nevydržela a šla pryč. Nahrnuly se mi slzy do očí. Vím že to nebyla Martinova chyba ale hrozně moc to bolelo vydět. Šla jsem už dlouho a dost mě mrzelo že mě ještě Martin nezastavil. Neomluvil se mi. Dobře máte pravdu. On za to nemůže ale mohl jí t aspoň zamnou. 

Najednou se mi rozezvonil mobil. Volal mi Martin. Chvíli jsem přemýšlela jestli to zvednout alenakonec jsem to zvedla.

Martin: ,,Lásko kde jsi?"

Já: ,,Wow všiml jsis že jsem zmizela".

Martin: ,,Dani nech toho a řekni mi kde jsi?"

Já: ,,To je vše co mi řekneš?!" vyjela jsem po něm.

Martin: ,,A co jiného bych měl říkat?" zeptal se mě on už i podrážděně.

Já: ,,Třeba promiň".

Martin: ,,Za co?"

Já: ,,Víž co Martine? Já teď půjdu za mamkou domů a ty si odemě odpočineš a já zase od tebe".

Martin: ,,Ne to ne nechci si kurva odpočinout! Kde jsi?" zařval. Teď jsem se ho lekla.

Já:,, Zatím zbohem" pověsila jsem to a rozešla jsem se směr autobusová zastávka.

Aspoň mě mamka uvidí bude to tak teď lepší.........

Ahoj lidi! Je tu další část!!!

~kiki~ 

796 slov