Letenka. [ CZ ]

Část 3.

No dobrá. To, že za mnou Kovy přišel jsem si trochu vymyslela, ale to, že po mě furt pokukoval, tak to byla pravda i s tím usmíváním. Jednoduše to byl hrozně skvělej den i večer, ale teď už musím jet domů, protože musím brzo ráno vstát, abych se přichystala na let do Dominikánské republiky. Rodiče mi to dávají k narozeninám, nemohla jsem se rozmyslet, co k sedmnáctým narozeninám, a když vědí, že ráda cestuju, tak se rozhodli mi dát letenku.

Neletím s rodiči, ale s kamarády. S rodiči by to bylo skvělé, ale mamka nemá ráda letadla a táta chce, abych si to užila sama. Samozřejmě se hrozně těším.

Ráno jsem se probudila v 8 a začala balit kufr. Beru si plavky, šaty a samé letní oblečení. Blížila se desátá hodina a já už musela běžet do auta, protože jsme jeli ještě pro holky. Jede s náma Sabča a Míša. Obě holky znám už od školky, tak mě napadlo se jich zeptat, jestli by nejely se mnou užít do Dominikány. Oni ihned souhlasily a to mi udělalo radost.

Holky už seděly v autě a my jsme už viděly v dálce letiště. Musím vám říct, že jsem byla trochu vynervovaná z toho letu. Vzala jsme kufry z auta, rozloučily jsme se s tátou a odešly jsme. Měly jsme čas, tak jsme si zašly ještě na kafe a potom jsme už opravdu šly do letadla.
Za půl hodiny od kafe jsme už seděly v letadle a každá na svém místě. Holky chtěly sedět u okna, tak si jedna k oknu sedla a ta druhá si sedla hned vedle ní, takže jsem si sedla za ně a modlila se, aby si nikdo nepřisednul. Vytáhla jsme mobil, že chci jít poslouchat, když vtom slyším nějaký známý smích. Podívám se, kdo to je a zrudnu. Kovy, Martin a Ment. Oni letí do Dominikány? Já to nechápu. Procházejí uličkou a místo toho, abych čuměla do mobilu, tak čumím na Kovyho a to on uvidí. Zastaví se u mě a zeptá se, jestli si může přisednout. Chtěla jsem říct ,, ne, jdi si za nima, chci sedět sama."
,, Jasně můžeš." Kráva blbá. Já jsem mu to odkývla. Zabijte mě! Martin a Ment si sedli tam, kde sedět mají.

Letadlo vzlétlo a Kovy se mě zeptal, jestli jsme se už někdy neviděli. Já se na něho trapně podívám a uchechtnu se.
,, Já vím!"
On to ví? Snad nemá na mysli včerejší utubering, kde jsem na něho čuměla a byla nervózní v jeho stánku.
,, Ty jsi ta holka včera z utuberingu, která se tak pěkně usmívala v první řadě?"
Tak teď jsem definitivně zrudla. On si mě pamatuje.
,,NE, já to vím celou dobu, kdo jsi, proto jsem si k tobě sedl. Přišla si mi včera sympatická, chtěl jsem za tebou přijít a popovídat, ale ty jsi se tam zrovna bavila s někým jiným."
Je to hrozně milé, co to říká, protože tohle je jak z filmu.
,, No, já nevím, co na to říct. "
,, To nech bejt, ale jsem rád, že jsme se znovu setkali, neměl bych šanci se s tebou jinak setkat." 
,, Tak to já jsem taky, protože bych musela čekat na další utubering. "
,, Nemusela, protože na další utubering nejedu."
Vyvalila jsem oči a on jen odpověděl ,, cestování".
Kdybych mohla cestovat jako on, tak bych se vykašlala také na utubering a jela pryč z Česka.

,, Je mi hrozně líto, že nepotkám další skvělý fanoušky.

Celý let utekl jako voda a my jsme byli ohromeni krásou.
S kovym jsme se rozloučili a to mě dost bolelo. Holky se začínaly hned vyptávat, co Kovy , co se stalo a jestli se dít něco bude.
,,Jste praštěný? Co by se jako mělo dít?."

,, My nevíme, tak celej let jste se smáli spolu a furt jste se bavili."
,, Bavili jsme se o včerejším utuberingu."
,, Cože?? On tě poznal?"
,,No bohužel, ale zároveň bohudík jo." Pousmála jsem se a vydaly jsme se hledat taxi.
Přišly jsme k taxíku a na druhé straně nastupovali do taxíku Ment, kovy a Martin. Hrklo to se mnou, protože ta představa, že by byli s náma na stejným hotelu byla krásná, ale zároveň děsivá.
Kovy ještě vykoukl a uviděl mě. Zamával mi, jenže já jemu ne, protože jsem se zalekla. Nastoupila jsem do taxíku a mezi tím jsem narazila na Míšu.
,,Co blázníš, ty blázne?"
,, Promiň. Já jen...."
,,Co? Kdo tě honí?"
,,Nikdo. Jen...."
,,Tak už řekneš, kdo tam byl?"
,,Kovy.."
,,Nekecej! Fakt?"
,, Mával mi a já se lekla, proto jsem tolik vlitla do toho auta."
,,TY jsi fakt praštěná. " Zasmála jsem se a raději jsem šla koukat z okýnka.
Na hotel to trvalo hnusnou hodinu a my v půlce cesty jsme se teprve rozpovídaly. Řešily jsme, co budem dělat a také holky řešily hrozně Kovyho. Nechápu, proč ho tolik řeší, však se nic nedělo a vše to bylo úplně v pohodě. Kdyby alespoň nějak o mě jevil zájem, ale pouze mě viděl a prisedl si, jelikož si mě pamatoval z utuberingu.

POHLED KOVYHO
Nastupoval jsem s Mentem a Martinem do letadla. Vzpomínali jsme na utubering a hrozně jsme se smáli všemu, co tam Martin dělal. Procházeli jsme uličkou a hledali místa, když v tom jsem viděl tu holku, co včera byla na utuberingu a ta, co měla ten nejhezčí úsměv. Musel jsem si sednou k ní, a jedna věc, která mě z celého srdce štve je ta že, jsem se nezeptal na její jméno. Při přistání jsme se rozloučili a já ji chtěl obejmout, řekl jsem si, že to bude moc brzo, tak jsem to nechal raději být, ještě by se lekla. Hrozně se mi zalíbila, ale šance u ní bude nejspíše nulová. Poté jsem ji zahlídnul, když nastupovala do taxíku, zamával jsem ji, ale zpětného zamávání jsem se nedočkal. Třeba ji vůbec nezajímám? Proč se mi tyhle myšlenky honí hlavou? Já ji už nikdy už neuvidím. Hrozně to bolí. Nejsem žádnej tvrďák. Jsem chlap, co se dokáže rozbrečet a nezajímá mě, co si kdokoliv kolem mě řekne. Martin se mě začal vyptávat, co se mi děje, proč jsem tolik zkleslý. Nechtěl jsem to řešit, hlavně ne s Martinem, beru ho za nejlepšího kamaráda, jenže v dřívějších dobách mezi náma dvouma bylo něco víc, než jenom kamarádství. Je to docela vtipné, já vím, jenže je to pravda. Nechodili jsme spolu, ale trochu kamarádi s výhodami jsme byli. A to je ten důvod, proč s Martinem nechci řešit žádnej vztah.
,, Ne Martine, nic mi není."
,,Že to je ta holka z letadla, ke které si si přisednul?"
,, Říkám, že to je jedno. "
,, Nechám tě bejt, ale kdyby si měl nějaký​ potíže, slib mi, že se mi s tím svěříš."
Je hrozně pěkné, že se o mě Martin tolik zajímá, ale já už nechci, aby mezi náma něco bylo. Stačilo mi to, protože​, když si vzpomenu, jak jsme spolu leželi v posteli a hladili se, tak mi naskákává husí kůže. Trávili jsme spolu den, co den, noc, co noc a stále jsme spolu něco vymýšleli.

Byl jsem celou cestu smutnej z té neznámé holky z letadla. Zajímá mě, jak se jmenuje, kolik jí je, kde bydlí a vše možné, byla hrozně fajn a milá a sympatická a roztomilá a vtipná a krásné oči měla a ten úsměv a měl bych přestat asi s tím ,,A".

POHLED Katky
Dojeli jsme na hotel a se slzou v očích jsem vystoupila z auta. Je to možné? Já brečím kvůli youtuberovi, kterého znám pouze z jeho videí a navíc on o mě nejeví zájem. Něco se mnou ten utubering udělal, něco je se mnou špatně. Nikdy jsem asi nebyla takhle moc zamilovaná do kluka. Bylo to většinou tak, že se mi zalíbil, ale o pár hodin později jsem nejevila o něho zájem, i když on o mě jo.
A u Kovyho to je jiné. Směju se všemu, co řekne ve videu, myslím na něho celý den a celou noc. Brečím, protože ho nejspíš už nikdy neuvidím. První kluk, kterého miluju? Ne. To si nalhávam, jak jsem řekla, neznáme se a tohle je blbost, co k němu cítím. Platonická láska, nic míň, nic víc.
Jdeme směrem k recepci a holky s úsměvem na tváři tam všechny zdraví, mezitím já s uslzenou tváří nemám chuť zdravit nikoho, a proto se nutim, aby to nevypadalo tak blbě.
Hluk, který se ozýval z venku, jsem ignorovala, myslela jsem pouze na něho, jestli dojel v pořádku a nic se mu nestalo.

Míša:
,,Hele!! Ment a Martin!!"
V tuhle chvíli mi něco klaplo v hlavě a já se prudkým pohybem otočila a uviděla Menta a Martina, ale kde je Kovy?? Super. Kovy táhne kufry do schodů, chudák. Rozběhnu se k němu a s otázkou ,, Nechceš s něčím pomoci." jsem se usmívala jako sluníčko. Kovy zvednul hlavu a podíval se na mě. On brečel. Proč brečel? Snad ne nic v rodině, snad nic se nikomu nestalo. Mám strach a mám chuť se zeptat, co se děje. Neřekne mi to, proč by to vlastně říkal své fanynce. Pohmatala jsem za kufr a začala ho pomalu vytahovat do schodů. Musím vám říct, že tohle byla ta nejlepší chvilka. Ne to tahání kufru, ale ta, že ho znova vidím. Mé nejlepší narozeniny začínají.