Letenka. [ CZ ]

Part 27.

O 2 roky později.

Přestěhovala jsem se zpět do Prahy a rozhodla jsem se si dodělat školu.
Začala jsem se znovu stýkat s rodiči, máma se změnila a otec také. Žila jsem u mámy, protože během studia bych nedokázala pracovat na nájem, na to, abych se uživila, a tak dále.

Dnes jsem se rozhodla zajít s kamarády ze školy do nočního klubu, protože už nám zase začíná léto a končíme školní rok, takže nás písemky už tolik netrápí.
Dlouho jsem se rozmýšlela, co si vezmu na sebe a nějak po 2 hodinách už jsem na to přišla.

Jo, kdyby vás zajímalo, jak na tom jsem se vztahama, tak po tom, co se stalo mezi mnou, Karlem a Honzou, tak jsem neměla náladu nikoho hledat, hrozně mě to mrzelo. Už jsem se s nikým neviděla dva roky, když nepočítám občasný setkání s Karlem na Náplavce nebo někde v klubu, ale nebavili jsme se spolu. Nejevili jsme o sebe zájem.
A Honza? S Honzou je definitivní konec, ten to semnou skončil ihned, co se dozvěděl, že jsem něco měla s Karlem, když jsem odjela do Prahy.
Myslím si, že je dobře, že je mezi mnou a Honzou konec, dlouho by nám to nevydrželo, stejně jsem stále milovala Karla a Honza... Honza ani já sama nevim. Chtěla jsem se stále scházet s Karlem, furt jsem ho chtěla mít u sebe a nikdy ho nepustit, jenomže to nešlo, protože jsem byla s Honzou.

Bylo něco kolem 23 hodiny a pro mě se stavila Týna.
,,Ahoj, Katko, tak jdeme?"
,,Jasně, jen si vezmu tašku a vyrazíme."

Vzala jsem tašku do ruky, rozloučila se s mamkou a odešla.

,,Kam vůbec jdeme?"
,,No přece někam do klubu, jsi zapomněla?"
,,Vím, že jdeme někam se bavit, ale kam, do jakého klubu?"
,,To nevim, zaplujeme do prvního, kterej uvidíme."

A taky se tak stalo. Parta po deseti lidí udělala bordel v klubu, kterej viděla jako první. Byla opravdu sranda. Bavili jsme se, tancovali jsme a pili.
Byli jsme poměrně dost připitý, takže mě nějak nezajímalo, co se děje nebo, co se semnou bude dít. Odešla jsem s nějakým klukem pryč.
Nejprve byl v pohodě, byl milý a hodný, jenomže po chvilce ho procházka s opilou Katkou přestala bavit a začal mě nějak přemlouvat, abych šla k němu domů. Že metrem to jsou odtud tři zastávky. Já jsem nesouhlasila, chtěla jsem se držet tady u klubu, ale to se mu nelíbilo.

,,Budeš kurva dělat, to, co ti řeknu."
,,Nech toho."
,,Takže ty se teď zvedneš a odejdeš semnou na metro a pojedem k nám domů."
,,Já se tomu už moc nesměju a děsí mě to."
,,Řekl někdo, že tohle je vtip? Neřekl!"
,,Promiň, na tohle nemám, jdu zpět."

Chtěla jsem se zvednout a odejít, ale to se mi moc nepodařilo, ten neznámý kluk mě chytl za zápěstí a stáhl zpět k sobě."

,,Ty nikam nepůjdeš."

Začala jsem na něho v té tmě zírat a abych řekla pravdu, tak jsem se i docela bála.

,,Můžeš mě prosím pustit?"
,,Až řekneš ,,Jo" a půjdeme ke mě."
,,Já nikam nejdu!"
,,Pozdě."

Začal mě tahat a mačkat zápěstí. Už mě nechtěl dotáhnout k metru, ale tahal mě pryč od místa, kde mohou být lidi.
Začala jsem sebou cukat a konečně jsem se mu vyvlíkla. Utíkala jsem pryč, ani nevím kam, neutíkala jsem na stranu, kde jsou lidi a moji kámoši, utíkala jsem ještě dál od společnosti.
Došlo mi to po chvilce a obrátila jsem se.
Nevěděla jsem, kde ten násilník je a bylo mi to jedno, potřebovala jsem potkat známou tvář.

Nepodařilo se mi to, ten násilník mě dopadl a skočil na mě. Serval mi kalhoty a triko.
Začal se svlékat i on....

Byla jsem znásilněna. Když bylo po všem, tak mě stále držel a táhl neznámo kam. Stále mi vyhrožoval, jestli to nikomu řeknu, že mě zabije.
Brečela jsem. Najednou jsem ho kopla a opět se mu vyvlíkla, utíkala jsem ve spodním prádle pryč, tentokrát správným směrem, slyšela jsem ho za sebou, ale já se neotáčela, po 15 minutách jsem viděla někoho jít naproti mě. Začala jsem na něho křičet o pomoc.

,,Pomoc!"

Neznámý člověk přiběhl ke mě a snažil se o mě postarat, nevěděla jsem kdo to je, ale vzal mě a strčil mě do auta. V autě jsem usla a probudila jsem se až v nemocnici.

Když jsem otevřela oči, sestřička za mnou přišla a začala mi vyprávět, co se stalo.

,, Já vím, co se odehrálo, ale nevim, jak jsem se dostala sem."
,, Chcete ho zavolat? Čeká celej nesvůj venku na křesle celou noc."
,,Prosím."

,,Pane Kováři, už se probudila."

Karel vstoupil do dveří a mně okamžitě stekla slza po tváři. Byl to nádhernej pocit.

,,Ahoj, Káťo, jak ti je?"
,,Teď už mnohem líp, když vím, že jsi tohle udělal pro mě zrovna ty."