Letenka. [ CZ ]

Part 19.

Pohled Kovyho
I po týdnu jsem stále nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl, nevěřil jsem a taky by mě nikdy nenapadlo to, že by mohlo něco být mezi Honzou a Katkou.  Myslel jsem si, že stále bydlí v Praze a ona se objeví v Pardubicích. Nebo, možná tady nebydlí a je tu u někoho na návštěvě, ale proč jsem ji dlouho neviděl někde v Praze, že bych na ní prostě neměl štěstí?

,,Na co myslíš Kovy?" Optal se mě Martin, když mě uviděl zamýšleného sedícího u okna.
,,Jen jsem si na něco vzpomněl."
,,Na co?" Optal se mě znovu Martin, přisedl si ke mě a objal mě.
,,Martine.."
,,Co je?"
Nedokázal jsem Martinovi říct to, že už k němu nic necítím. Že bych byl rád, aby mezi námi bylo opět pouze kamarádství a nic víc. Nešlo to. Bylo to tak těžký, že jsem pouze sundal jeho ruce ze mě a odešel.

,,Karle? Co se děje?"
Ignoroval jsem ho a bral svoji tašku a bundu.
,,Doprdele, kam jdeš?"
,,Pryč."
,,Nedokážeš to pořádně vysvětlit a říct?"
,,Měj se."
,,Kovy?"
Řval stále na mě Martin a chtěl se dozvědět co mi je a co dělám.
Nakonec jsem se zastavil a otočil se na Martina. On přestal mluvit a jen se nadechl a čekal, co mu řeknu.

,,Martine, nejde to."
,,Počkat, co nejde?"
,,Musíme to ukončit? Já chci aby mezi námi bylo zase jenom kamarádství. Tyhle měsíce s tebou byly hrozně fajn, užil jsem si to, ale nebylo to takový, jako když jsme byli kamarádi."
,,Kovy? Co se stalo? Co jsem udělal?"
,,Ty nic, to já."
Martin nic neřekl, jen nahodil nechápající pohled.
,,Miluju Katku."
,,Jako.. "
,,Ano TU Katku, kterou jsem miloval, kterou jsem poznal v letadle."
Martin jen na mě koukal a jediný, co z něho vypadlo bylo;
,,Vypadni, Karle ti říkám, vypadni!"
Šlo vidět, že brečí odešel a zabouchl za sebou dveře. Neodcházel jsem jsem, ale čekal jsem, co se bude dít dál.
Martin stále brečel a bouchal do zdí, nadával. Já jsem se otočil a pomalu jsem odcházel. Začal jsem se nenávidět za to, co jsem provedl Martinovi, stejně mě Katka nebude nikdy milovat, protože miluje Honzu. Já bych se snažil zbytečně, jenomže, Katku miluju, a tak ji získám. Šel jsem směrem metro. Cestou mě potkalo pár holek, že se mnou se chtějí vyfotit, udělal jsem jim radost mojim falešným úsměvem. Alespoň někdo je spokojenej. Nasedl jsem na metro a jel jsem několik zastávek až k sobě na byt.
Doma jsem si lehl na postel a pustil jsem si písničky. Začal jsem přemýšlet, až mi najednou stekla slza po tváři. Utřel jsem si ji a najednou jsem začal brečet, všechno se mi vybavilo. Katka, Martin, Honza. Začal jsem se cítit hrozně, jak kdybych měl smůlu v životě. Chtěl bych to vše vrátit, vše vrátit na ten den, když jsem se měl sejít s Káťou a neříct ji ten den, že je konec. Kdybych ji to neřekl, neměl bych ji navždy pryč a teď bychom tady vedle sebe leželi či seděli a měli se dobře. Nebo možná bych stále něco cítil k Martinovi, stejně jako nedávno? Panebože, proč se to vše muselo stát?
Nejraději bych zmáčkl nějaké tlačítko a vrátil to. Jenomže neexistuje. Ani nevíte jak to bolí.
Měl bych jít točit video, ale nechce se mi nic dělat, pouze tu ležet a nadávat, jak jsem blbej.

----
Probudil jsem se ve dvě ráno v noci. Nechtělo se mi spát, tak jsem se sebral a odešel na balkón. Nějak se mi nevybavovalo, co se včera stalo, jak kdyby bylo vše při starém, jenže to jsem se neměl koukat na instgram.
Byla tam Káťa, Tom a Honza. Na vše jsem si zpět vzpomněl, tak jsem zamknul mobil a začal se dívat na hvězdy. Byla dost velká zima, ale to mě zrovna nezajímalo. Snažil jsem se to vše odstranit z hlavy, jenomže mi to tam asi navždy zůstane. Nemyslel jsem na to, co se stalo mezi mnou a Martinem, ale myslel jsem na vše, co se stalo mezi mnou a Katkou. Byl jsem tak šťastnej, když jsem ji uviděl v tom klubu, byl jsem tak šťastnej, když jsem ji viděl v letadle, na hotelu. Teď ji třeba už neuvidím nikdy. Protože ona mě asi nikdy nebude chtít vidět.
Když nad tím přemýšlím z té druhé stránky, tak je to asi lepší. Jenže já ji opravdu mám rád a nechci, aby nějakej konec byl.

Seděl jsem na balkoně asi ještě půl hodiny a když jsem začal vnímat zimu, sebral jsem se a odešel do postele.....

*************

Tahle kapitola byla pouze z pohledu Karla (Kovyho), protože tu o něm dlouho nic nebylo, krom minulé kapitoly. Doufám, že se vám líbila😇 kdyžtak dejte vědět, co mám zlepšit.💜😇