Letenka. [ CZ ]

Part 22

Co to bylo za slova, který řekl? Slyším dobře? Opravdu mě miluje, tak moc, jak já jeho? Opravdu se omlouvá za to, co mi udělal minule? Opravdu se tohle děje? Mám chuť ho chytnout a dát mu pusu.
Ne, chovám se jak kráva... chvíli Honza potom Karel.

,,Kájo, není to jednoduchý."

Proč si ho od sebe odháním, přestaň!!!!

,,Káťo, opravdu nevím, jak moc se ti mám ještě omluvit, byla to pitomost odemě, zachoval jsem se jak pitomec..."
,,Prestaň, prosím."
,,Co jsem udělal blbě?"
,, Nic, ty tentokrát nic."
,, Tak teda, co se děje?"
,,Nechceš se jít projít někam ven, i když je tam zima? Tyhle lidi mě tu celkem znervózňují..."
,,Tak dobře, půjdu zaplatit."
,,Taky mus.."
,,Zaplatím to za tebe.!"
,,Karlee."
,,Nech to bejt."

Karel odešel zaplatit za moje i jeho kafe a společně jsme se vydali do Tyršáků, kde už ta chvilka na promluvení byla. Nechtěla jsem se o tom bavit, ale museli jsme vyřešit, jak to teď bude mezi mnou a Kájou, oba se milujeme, ale já miluju i Honzu, ale teď nevím, koho víc. Cítím se trošku blbě, že se takhle rozhoduju a nevím vlastně s kým chci strávit zbytek života.

Zastavili jsme se uprostřed cesty a Karel se na mě otočil, chytnul mě za ruce.
,,Katko, prosím, odpust mi to a začneme od začátku."
,, Já jsem ti to už odpustila dávno."
,, Můžeme teda začít od začátku? Nechci tě potom už nikdy ztratit."
,,Kájoo...."
Já mu to řeknu, možná mě to bude bolet, možná to bude stát náš přerušený kontakt, ale jsem s Honzou a já vím, že Honzu miluju, navíc viděla jsem se s Karlem po několika měsících, no a, že mi tluče srdce pokaždé, když ho vidím, můžeme být spolu i jako kamarádi.

,,Musíme, teda mohli bychom být jenom kamarádi, viděli jsme se po dlouhé době, nemůžeš po mě chtít, abych ti hned skočila do náruče."
,,Kdyby jsi mě milovala, tak zapomeneš na vše kolem."
,,Karle nech toho, já tě miluju, ale jinak než Honzu."
,,Tak když mě miluješ, proč se mnou nechceš být?"
,,Je to těžký."
,,Není."
Zamlkla jsem, nic jsem neříkala, pouze jsem se mu dívala do očí a čekala, co se bude dít dál.
,,Dovol mi tě políbit, pouze jeden polibek."

Karel si mě k sobě přitáhnul blíž a začal mě líbat. Byl to ten nejkrásnější polibek. Cítila jsem se jako v nějakým filmu.
Podívala jsem se mu do očí, chtělo se mi brečet, a proto jsem ho obejmula.

,,Jak to tedy teď bude mezi námi."
,, Já nevím."
Cítila jsem, jak se Karel chce dostat z našeho objetí, ale já ho nepustila.
,,Pustíš mě, potřebuju se na tebe podívat."
,,Podívat se na mě? Výmluva. Představ si mě, já tě nechci pustit."
A tak mě stisknul ještě víc, alespoň mi nebyla zima. Stáli jsme tam v objetí asi ještě dalších 20 minut, mohli jsme ještě déle, ale vyrušilo mě zvonění mobilu.

Byl to HONZA
,,Ahoj, copak se děje?"
,,Jenom, kdy příjdeš, zlato."
,,Neboj za chvilku jsem doma."
Položila jsem hovor a dala zpět do kapsy od bundy.

,,Karle, budu muset jít, Honza se po mě začíná shánět."
,,Půjdu tě vyprovodit, jestli tedy budu moct."
,,Budu ráda."

Cesta domů utíkala hrozně rychle, jak kdyby to bylo 5 minut, celý den s Karlem mi utekl hrozně rychle. Celou cestu jsme probírali vše, co jsme spolu zažili a já si začínám uvědomovat, že mi to chybí.
Uvědomuju si, že vlastně nevím, co chci, nechci ani Honzovi ani Karlovi ublížit.

,,Tak já už půjdu."
,,Měj se krásně, doufám, že se znovu uvidíme."
,,Ahoj."

Zabouchly se venkovní dveře za Karlem a já cítila smutek, bude mi to všechno chybět. Chci se s ním co nejdříve vidět.

Pohled Martina

Už vlastně ani nevím, jak dlouho to je, co jsem s Kovym omezil veškerej kontakt. Furt k němu něco cítím a nikdy nepřestanu, chci mu zavolat, ale bojím se odmítnutí. Co když se vrátil k té odporné Katce. Ta holka mi vždy pila krev, neskutečně mě štvala a nikdy se neměla dotknout Kovyho, nikdy mezi něma nic nemělo být!! Beztak ty dva jsou už dávno spolu......  beztak už letěli spolu někam, kam jsem chtěl vždy já s Kovym.
Nenávidím tu holku! Nesnáším ji!