Letenka. [ CZ ]

Part 14.

Byl to už týden, co jsem se nebavil s Káťou, ona mi stále volala, ale já to ignoroval. Nechtěl jsem s ní navázat žádný kontakt. Nevím, jestli bych se jí dokázal podívat do očí po tomhle, co jsem provedl. Nechtěl jsem se s ní scházet, já vím totiž, že by chtěla.

,,Ahoj Kovy." Objal mě zezadu Martin a já jsem se trochu lekl.
,,Co furt řešíš? Stále Katku?"
,,Martine, nevím, jestli to, co jsme provedli je správné."
,,Prosimtě, myslíš, že ti zlepší náladu to, když ti řeknu, že zítra odlitáme do Ameriky?"
,,Cože?"
,,Koupil jsem nám letenky, je čas vydat se na další dobrodružství."
,,Martine, nevím, co na to říct."
Chtěl jsem Martina políbit, ale vyrušil nás zvonek, který se ozval v celém domě. Šel jsem otevřít a jediný, co jsem byl schopen udělat bylo to, že jsem se pouze lekl.

,,Katko, co tu děláš?"
,,Proč mi nezvedáš mobil, co jsem ti udělala?"
,,Moc se omlouvám." Objal jsem ji a neucítil jsem žádný pocit.
,, Měla jsem strach, proč si mi nedával vědět."
,,Nechceš někam spíše zajít?"
Nevěděl jsem, co dělat, jediný, co mi chybělo by bylo, kdyby došel dolů Martin. A ono se to fakt stalo.

,,Kovy, kdo to je?"
,,Martin? Co tu dělá Martin?"
,,Ahoj, Katko."
,,Proč je Martin jen ve spodním prádle? Co se tady sakra děje?"
,,Káťo, vysvětlím ti to."
,,Počkej, chceš mi říct, že tu jde o to, co si myslím?"
,,Káťo..."
,,Ne-nemluv na mě."
,,Počkej."

Probudil jsem se celej spocenej, že tohle je realita. Podíval jsem se na hodiny, ukazovaly 3:54 ráno. Podíval jsem se vedle na postel. Byl jsem sám. Sám v celém pokoji i bytě. Všude tma a já tu jsem pouze se vzpomínkou na dnešní sen. Co když se tohle stane? Naštěstí to je jenom pár hodin, co jsem zrušil "schůzku" s Káťou, a proto jsem se rozhodl, že ji musím hned ráno zavolat, že se nic neruší.
Otočil jsem se na druhý bok a během patnácti minut jsem usnul.
Hned ráno, když jsem se probudil, tak jsem se šel nasnídat. Dal jsem si jogurt s müsli, protože nic víc bych asi do sebe nenacpal.
Hned po snídani jsem natočil video, které jsem následně i sestříhal a nechal renderovat.

Teď přichází ta chvilka. Musím ji zavolat. Zvedl jsem mobil a našel její číslo v kontaktech.

,,Ahoj, Káťo, nechceš tedy dneska někam zajít?"
,,Co tak najednou? Ale ráda."
,,Změnily se mi plány."
,,Budu se na tebe těšit, měj se."

Pohled Katky.

Koukala jsem se Sabčou na videa od Menta a hrozně jsme se tomu smály, když v tom mi začal zvonit mobil. Měla jsem strach z toho, co mi řekne, ale stejně jsem to zvedla.

Chce se sejít. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem ho teď dlouho neviděla.

,,Sabi, dnes jdu s Kájou ven nakonec."
Řekla jsem ji a ona moc radost neměla, nevím proč se neradovala, ale já osobně radost měla. Meli jsme se sejít v 14 hodin. Koukla jsem na hodiny a ručička ukazovala 13:07. ,,Doprčic, mám hodinu."
Utíkala jsem si umejt obličej, který jsem následně nalíčila. Ze skříně vyházela všechno oblečení, skoro nic jsem tam neměla, ale naštěstí jsem si vybrala.
Stačilo mi vzít už jen klíče, mobil a peněženku. Nemohla jsem najít peněženku.

,,Sabčo, neviděla si prosím někde moji peněženku?"
,,Ne."
,,Sakra, nemám čas, je blbé jít bez peněz."
,,Počkej, tady máš pětistovku."
,,Mockrát ti děkuju."
Sabča mě zachránila. Padlo přesně 14 hodin a někdo zvonil. Přichystaná jsem otevřela dveře a obejmula Káju, políbila jsem ho, ale on mi to nevrátil. Nevěděla jsem, co mu je, ale neřešila jsem to prozatím.
Zavřela jsem dveře a celou cestu do kavárny jsme si povídali. Nehrálo mi tady ale to, že Kája měl celou dobu ruce zastrčený v kapsách od mikiny. Něco tu je špatně třeba si našel nějakou jinou holku? Co když už mě nemiluje. Procházeli jsme se a najednou začalo poprchávat.
,,Myslím, že bychom se měli někam jít schovat."
Zašli jsme hned do první kavárny, kterou jsme viděli. Objednali jsme si zákusek, čaj a kafe.

Povídali jsme si, když najednou Kája zvážnil.

,,Musím ti něco říct."
Ostře jsem se mu podívala do očí a skoro jsem začala brečet a to ani jsem nevěděla, co mi chce říct.
Chvilku přemýšlel a po pěti minutách z něho vypadlo to, co mě zabolelo.
,,Musíme se rozejít."
,,Co-cože?"
,,Neklape to mezi náma, nehodíme se k sobě."
,,Kájo..." neudržela jsem slzy a začala jsem brečet. Utekla jsem ven z kavárny a ani déšť mě nezastavil. Furt jsem brečela a jen jsem slyšela, jak Kovy běžel za mnou. Po chvilce se na to vykašlal a šel zpátky.
U Sabči jsem otevřela dveře, přitiskla jsem se ke zdi a sjela jsem po ní. Brečela jsem, nešlo to zastavit.

,,Co se stalo?" Přiběhla ke mě Sabča a úplně vyděšeně se mě zeptala.
,,Je konec."
,,Jak konec?"
,,Mezi mnou a Kájou je konec."
,,Cože?"
Nechtěla jsem odpovídat, tak jsem jenom seděla a brečela. Sabča si ke mě sedla a obejmula mě.
,,Bude to všechno dobrý. "
Obejmula jsem ji ještě víc, ale stále jsem brečela.