Letenka. [ CZ ]

Part 7.

O dva týdny později

,,Panebože to byla taková paráda, bylo krásné počasí, všechno to jídlo tam. Mami, doporučuji ti tam jet."

Mamka se na mě podívala a odpověděla mi.
,,Určitě se jednou zajedu podívat."
,,Kde je vůbec táta? Zavolám mu a vše mu řeknu." Po téhle větě jsem se podívala na mamku a doufala jsem, že mi odpoví něco ve smyslu ,,Zavolej mu bude rád." ALE ona odpověděla úplně něco jiného.

,,Zlatíčko, víš, já už s tvojim otcem nejsem." Byla jsem překvapená a vyděšená. Nemohla jsem to pochopit, ještě před týdnem mi volal, že se tu na mě s mamkou těší až přijedu a těší se na to, až jim to vše budu vyprávět. A najednou je pryč? A vůbec? Proč mi to říká teprve teď?

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se vyděšeným hlasem a mamce ukápla slza. Hlavu si položila do dlaní a začala brečet.
Musela jsem odložit tašku a obejmout ji.

,,Co se stalo?"
,,Tvůj táta mě už nemá rád."
,,Cože? Jak to myslíš?"
,,Našel si jinou ženu."
,,On tě podvedl??"
Při pohledu na mamčiny červené a uslzené oči, jsem se rozbrečela taky.

,,Odejdi prosím do pokoje, chci tu být sama."
,,Mami, ale já..."
,,Jdi." Vstala jsem ze židle a otočila jsem se ke dveřím mého pokoje.
Proč nám to udělal? Copak je nějaká jiná ženská než naše máma? Nikdy si nenajde nikoho lepšího, hodnějšího, šikovnějšího, prostě nikdo se mojí mamce nevyrovná!

Odemkla jsem mobil a začala jsem hledat číslo Káji.
Vyzvánělo to dlouho,ale konečně po delší době to zvedl.
Slyšel jak brečím a začal si dělat starosti.

,,Káťo, co ti je? Co se stalo?"
,,Nemůžu ti to říct, jen jsem se tě chtěla zeptat, nezajdeš se mnou dnes někam prosím?"
,,Vezmu tě kamkoliv, jen aby ti bylo lépe." Zahřálo mě to u srdce, že se na něho mohu spolehnout.
,,V 8 půjdem?" Zeptala jsem se.
,,Stavím se pro tebe."
,,Ahoj." Řekla jsem poslední slovo a zavěsila jsem. Podívala jsem se do prázdna, ale vyrušila mě rána v kuchyni. Okamžitě jsem vstala a vylítla jsem do kuchyně.

,,Co to děláš?"
,,Nic se mi nedaří, jsem tu k ničemu. "
Rozbila talíř, naštěstí jen talíř.

,,Mami jdi se posadit, ale víš co se říká? Střepy nosí štěstí." Snažila jsem se mamku rozesmát, ale marně. Stále myslela na to, proč ji to táta udělal, ani já jsem to nechápala, proč to udělal. Měl snad s tou špínou nějakej delší poměr? Nikdy mu to neodpustím, jsem hrozně na něho naštvaná.

Po několika hodinách jsem se setkala s Kájou a konečně mi bylo lépe.
,,Zajdeme do kina?" Napadlo ho a mně to znělo jako parádní nápad. Šli jsme na film, který jsem nikdy neviděla, takže si ani nepamatuju název.

,,Půjdu pro popcorn, jo?" Kája odsouhlasil.
Přišla jsem k prodavačce, která se na mě mile usmála.
,,Jednou jeden velkej popcorn a velkou colu prosím."
Paní prodavačka mi to podala, jenomže když jsem se otočila, čekalo mě nemilé překvapení.

,,Ahoj Káťo." Vypustil ze svojich úst můj otec. Pouze jsem se na něho podívala a chtěla jsem odejit, jenže on mě chytl za rameno a prudce se mnou škubl.
,,Nazdar." Drze jsem odpověděla.
,,Omlouvám se." Proč se omlouval? Jak mohl vědět, že myslím na tohle?
,,Nechovej se jako malej, buď si s tou svojí a nás už nech."
,,Káťo, tohle mi nedělej prosím, nechci tě ztratit."
,,A mámu jo?"
,,Nechápeš to."
,,Ne, ty nic nechápeš, když opustíš mámu a jdeš si za touhle .... " Vypadlo to ze mě tak rychle, že jsem ani nevnímala co říkám. Možná to je ten důvod, proč na mě byla ta otcova ženská nepříjemná.

,,Co si to řekla ty spratku?"
,,Nech toho prosimtě Věru." Bránil se mě otec.
,,Rozhodni se buď já nebo tvoje rodinka." Provokativně se usmála, nabrala hrst mého popcornu a odešla do sálu. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Chová se jako patnáctiletá puberťačka, která má nepřátelé na střední.

,,Slyšel si ji? Rozhodni se." Úsměv jsem zopakovala a odešla za Kájou. Táta tam zůstal stát a zíral na mě.
Mám pocit, že se rozhodne pro ni, protože máma mu tu šanci už nedá nebo aspoň doufám. A taky by nám bylo lépe bez něho.

Kája mě chytl za ruku a odešli jsme hledat sedadlo, když jsme konečně zasedli, tak jsem zjistila, že to sedadlo, které je volné, tak tam sedí Martin.
Kovy mi o tom řekl pár minut před začátkem filmu. Paráda. S Martinem mám válku už od Dominikány, ale nechápu, jaký problém má se mnou, když jsem mu nic neudělala.

Martin běžel na svoje sedadlo a když uviděl mě, tak mu docela úsměv poklesl. Pozdravili jsme se rychle, ale nejvíc pozornosti věnoval Kovymu.

,,Proč tu je Katka?" Zeptal se Kovyho a já se na něho podívala jako, co mu je do toho?
,,Vím, že by jsi nešel, kdybych ti řekl, že jde. Mezi vámi to vře a já chci vědět proč." Zeptal se Kovy a já čekala, co na to Martin odpoví, protože já vím, že jsem mu nic neudělala.

Martin pouze zrudl a otočil hlavu na plátno. Nevěděla jsem, co to mělo znamenat, ale Kovy asi jo. Protože na jeho zrudnutí a odbočení na plátno Kovy řekl potichu ,,DOPRDELE".

,,O co jde?"
,,Nech to raději bejt, prosím."
,,Já to chci vědět ale."
,,Nebudu to řešit, jestli ti to on řekne sám, tak se to dozvíš, jestli ne, máš smůlu."
,,My se spolu nebavíme."
Dál mi Kovy už neodpověděl, protože začal film.
Přemýšlela jsem furt nad tím, proč mi Karel nechtěl říct, to o tom Martinovi.

Asi v půlce filmu se Kája zvedl a odešel ze sálu na záchod, ale hlava mi nebrala, proč Martin běžel hned za ním.

Pohled Kovyho
Nedokázal jsem to, musel jsem jít pryč. Kdy ji konečně řeknu, že mezi náma dvěma s Martinem něco bylo? Proč to Martina musí držet i teď. Chytal jsem se za hlavu a procházel jsem se na záchodech, furt jsem nad tím přemýšlel.

Zrovna vstoupil Martin. Paráda, jeho jsem fakt tady chtěl.

,,Kovy?"
,,Co je?"
,,Nechci vám kazit vztah, takže to, co si myslíš, ber tak, že ... nech to bejt, přeber si to jak chceš."
Dostalo mě to. Věděl jsem, že se Martin kvůli mě trápí a já jsem ho takhle nedokázal vidět. Jenže, co mám dělat, když k Martinovi po všem cítím pouze kamarádství a nic víc? Cítil jsem se hrozně.