Letenka. [ CZ ]

Part 10.

O 2 týdny později
Pohled Kovyho
Už jsem dlouho nikam neletěl. Už mi to začíná chybět. A to je ten důvod, proč mě Martin potřeboval. Dozvěděl jsem se to před delší dobou, ale stále jsem se rozhodoval.  Napadlo ho, že bychom mohli letět do Kapského města. Hned jsem souhlasil, ale zároveň jsem se i zeptal, jestli mohu s sebou vzít Katku. Martin se chvilku rozhodoval, ale souhlasil. Byl jsem hrozně rád, protože aspoň se tihle dva lépe poznají.

Zvedl jsem mobil a zavolal Katce.

,,Ahoj, Káťo, mohu ti udělat radost?"
,,Mluv."
,,Jsem u Martina, povídáme si a najednou ho napadlo, jestli někam nepoletíme."
,,Kam letíš?"
,,Neletim sám, ale letím s tebou a Martinem."
,,Panebože."
,,Poletíš s náma za dalším dobrodružstvím?"
,,Hrozně ráda poznám zase něco nového."
,,Tak za hodinu jsem u tebe a na všem se domluvíme."

,,Martine? Katka souhlasila, kdy se letí?"
,,No, buď hned zítra v osm večer nebo za týden."
,,Beru zítra."
,,Jak myslíš, takže tři letenky do Kapského Města?"
,,Budu muset jít za Katkou, abychom se na všem domluvili."

Pohled Katky
Panebože. Nemůžu tomu uvěřit, já poletím do Kapského Města. Začala jsem lítat nadšená po pokoji. Zrovna mamka otevřela dveře od mého pokoje a zeptala se, do čeho jsem se bouchla, protože jsem až moc potrhlá.
,,Mami, letím do Kapského Města."
,,Jak jako letíš?"
,,Letadlem mami s Kájou a Martinem."
,,A co takhle se nejdříve zeptat mě."
,,Notak. Je mi skoro osmnáct, nezakazuj mi to!"
,,Ne, je ti čerstvě sedmnáct a navíc jsi pod mojí péčí, ne prostě nikam neletíš, až ti bude osmnáct, tak si leť klidně kolem celého světa, ale teď nikam!"
,,Mami, notak, já to mám už domluvené s klukama."
,,Tak to hned zruš, protože zůstáváš doma."
,,Jsi fakt děsná!"
Snad takovou bolest jsem necítila dlouho. Mám tu šanci cestovat a máma mi tu šanci kazí. Můj sen je procestovat spousty zemí, ale nemůžu.

Někdo zvoní u dveří, utřela jsem si slzy a zaběhla jsem otevřít.
Byl tam Kovy.

,,Nikam neletím."
,,Cože? Letenky jsou koupený!"
,,Máma mi to nedovolí."
,,Však si byla sama v Dominikáně, proč nemůžeš sem?"
,,Já nevim, slovo v tom měl hlavně táta."

,,Dobrý den."
,,Ahoj Karle, ty jsi ten, s kým má dcera měla odletět někam do toho "města"?"
,,Ano, to jsem já."
,,Mmm, dáš na ní pozor?"
,,Slibuji."
,,Tak si to užijte."

,,Mami? Ty mě pustíš?"
,,No."

,,Kájo, absolutně to nechápu, ale naše dobrodružství pokračuje."
Skočila jsem na něho a stále jsem se radovala.
,,Jdeme balit?"
,,Co? Takhle brzo?"
,,Zítra letíme."
Chytla jsem ho za ruku a vyběhli jsme spolu do mého pokoje. Ze skříně jsem vytáhla kufr, do kterého jsem začala házet všechno letní oblečení.
Plavky, kraťasy, tílka.
Po půl hodince už byli zabaleno, až na jídlo, protože to si tam budem kupovat, je zbytečné to brát sebou, akorát to zatěžuje kufr.
,,Jsem hrozně šťastná, že další výlet bude s tebou."
,,Taky jsem Káťo." Usmál se na mě a políbil mě. Polibek jsem mu vrátila. Začalo se to trochu zvrtávat a my jsme skončili v posteli. Jenže než to mohlo zajít dál, mamka otevřela dveře s tím, že jde nakoupit.

,,Jo jo mami."
Zasmáli jsme se a Kovy nabídl, že se můžem  jít projít.

Další den.

Rozloučila jsem se s mamkou a řekla jí, že se o mě nemusí bát, že ji hned zavolám, jak tam doletíme.
Polibila mě a já s úsměvem jsem vzala kufr a zabouchla dveře.
Zhluboka jsem se nadechla, usmála jsem se a řekla si. ,,Začíná nové dobrodružství."

Sešla jsem schody, kde čekal Martin s autem. Hodila jsem do kufru od auta kufr a sedla si na zadní sedačky.
V autě panovala hrozně dobrá nálada směrem na letiště. Všichni jsme se těšily. Zpívali jsme a furt jsme se smáli.

Na letišti jsme se nechali odbavit a dál čekali na letadlo. Konečně hlásili naše letadlo. Všichni jsme se zvedli a utíkali do něho. Sedla jsem si na sedadla vedle Káji a Martin seděl vedle Káji.

Přišla na mě únava, tak jsem pomalu začala zavírat oči.

Spala jsem chvilku, protože jsme museli na přestup.

V dalším letadle jsme si znovu posedali stejně a já začala znovu usínat. Tentokrát jsem spala docela dlouho a když jsem se probudila, podívala jsem se z okýnka. Byl to krásnej výhled.
Chtěla jsem probudit Káju, jenže když jsem se na něho podívala, tak Martin mu ležel na rameni a Karel se usmíval.
Byli hrozně roztomilí, vzala jsem si mobil a vyfotila je. Chci jim to později ukázat.

Konečně přistáváme. Vylétla jsem z letadla a čekala jsem na kufr.

V taxiku
,,Něco vám ukážu, co jsem fotila v letadle."
,,No jsem zvědavej" Martin se usmál a čekal, co ukážu.
,,Hele." Otočila jsem mobil s fotkou na kluky a Kovy se zalekl.
,,Smaž tu fotku, prosím."
,, Katko, pošli mi ji prosím."
,,Ne vymaž tu fotku."
,,Co se děje?"
Opakovala jsem furt dokola a stále se ptala, co se děje, ale Karel neodpovídal.
,,Nech ho bejt Káťo."
Nedokázala jsem to pochopit, nevím, co se stalo. Vyjel na mě kvůli fotce. Proč?

U hotelu jsem vzala kufr a vyšla jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře a překvapila mě krása pokoje.

,,Líbí?" Zeptal se mě Martin.
,,Je to nádhera."
,,Jsem rád."
,,Martine, co se stalo Kovymu,proč tak reagoval?"
,,Nech to bejt."
,,Prosim, potřebuju to vědět."
,,Dobře. ..my jsme..."
,,Tak co, Líbí se ti tu?"
,,jo." Nechtěla jsem se s ním bavit, něco předemnou tají.
,,Copak?"
,,Divíš se? Něco mi tu tajíš a já nevím co."
,, Nech to bejt, říkal jsem ti to už jednou."
,,Ale já to chci vědět!"
,,Káťo, prosím." Šlo vidět, že už mu teče slza po tváři, asi mi to vážně nechce říct, jenže já to potřebuju vědět.
,,Rekneš mi to?"
,,Nemůžu."

Pohled Kovyvo

Jak jsem viděl tu fotku, nevěděl jsem, co na to říct. Katka se nesmí dozvědět, že něco mezi mnou a Martinem bylo.
Nevím, co by se potom stalo.
Rve to ze mě. Nechce přestat, chápu, já být jí, tak bych to chtěl vědět taky, jenomže tohle nejde. Pustila se mi slza z oka, myslel jsem, že přestane, ale furt nic.