Letenka. [ CZ ]

Part 20.

,Dobré ráno."
Uslyšela jsem hned, když jsem otevřela oči. Dívala jsem se do krásně modrých očí.
,,I tobě." Honza se usmál a políbil mě na čelo. Je to krásný se takhle vedle něho probouzet.
,,Dáš si snídani?"
,,Co máš v plánu vařit?"
,,Co takhle palačinky?"
,,Palačinky? Ty jsou už moc.." nedořekla jsem to, protože mi Honza hned skočil do řeči.
,,Tak mě nech a já něco vymyslim místo palačinek."
,,Jen do toho, mám přichystat číslo na hasiče?"
,,Kateřino!"  okřikl mě Honza a s "naštvaným" výrazem se na mě podíval.
,,Víš co? Nic ti neudělám."
,,To jako všechny palačinky sníš sám?"
,,Však nechceš palačinky."
,,To jako TO jídlo, který chceš udělat, sníš sám?"
,,Hm, jo."
,,Tak fajn."
,,Fajn."
Honza se na mě podíval a já se neudržela a hrozně jsem se začala smát. On se furt na mě díval s kamenným výrazem a za chvilku se začal smát taky.
,,Tak teda, co mám udělat?"
,,Víš, co bych si dala?"
,,To fakt nevím."
,,Toasty"
Honza bez váhání vstal a běžel do kuchyně připravit chleba a toastovač, já jsem si mezitím vzala do ruky mobil a začala jsem projíždět všechny sociální sítě.
Jenže mě zarazila jedna věc a to byla zpráva od Karla.

,,CHYBÍŠ MI"
Koukala jsem na to, jestli správně čtu a jestli to je vážně ON. Byl to on a já to nemůžu pochopit? O co se snaží? Mám mu na to odepsat nebo ignorovat?
Dobře, odepíšu mu.

,,Zlato, už to je hotové, chceš to donést?"
,,Ne v pohodě, já dojdu, jenom odepíšu."
Odeslala jsem zprávu a odešla jsem do kuchyně. Posadila jsem se ke stolu a Honza začal podávat toasty a pomerančový džus.
Když jsem se zakousla do prvního, tak jsem skoro padla. Ten sýr, kterej tekl z toho toastu, no mňam.

,,Komu si psala?"
,,Alence jsem odepisovala."
,,Se chcete sejít?"
,,Ne, jenom něco ohledně směny."
Cítila jsem se hrozně, že mu lžu, ale přeci nemůžu říct to vše o Karlovi, on ví, že mezi námi něco bylo, ale teď kdybych mu to řekla, bál by se, že by něco mezi námi zase něco bylo.
Nevím, jestli ho mám vinit, protože on neví, že jsem s Honzou, ach jo.

***
,,Byly skvělý, mám to umýt?"
,,Počkat, dnes jsem dělal snídaní já, takže ty běž buď sednout nebo si dělat něco jiného, já to umyju."
,,Nechceš dělat snídani častěji?"
,,Mazej."
Zasmál se Honza a já odešla do pokoje se podívat, jestli mi náhodou Karel neodepsal. Nic, naštěstí nic, byl tam před 4 hodinami, ale proč by byl vzhůru v 5 ráno a psal mi, že mu chybím?

***
,,Co dnes podnikneme?" Skočil Honza na postel a já se hrozně lekla, protože jsem byla zažraná do chatu s Karlem, proto jsem to rychle zamkla.
,,No, já, nevím, to je na tobě."
,,Nepiš furt Alče, však se s ní brzo uvidíš."
,,Jo, promiň, už to nechám bejt."
,,Tak teda? Co podnikneme?"
,,Buď někam zajdeme nebo skončíme tady, v téhle posteli a u seriálů."
,,Opravdu? To je tvůj plán na dnešek?"
,,No promiň."
,,Takže kam jedem?"
,,Půjdeme se projít?"
,,Snad se to dá tady v Pardubicích."

Pohled Kovyho

Probudil jsem se kolem jedenácté a když jsem se probudil a podíval se kolik je hodin všiml jsem si zprávy.
Řekl jsem si, kdo mi to může psát? Čekal jsem hodně lidí, ale že to bude Katka? To jsem nečekal. Proč mi píše? Že by se chtěla sejít? Nebo něco jiného, ale že by mi odepisovala na ,,chybíš mi?"
,,Kájo, proč mi to píšeš zrovna teď? Předtím jsem ti taky nechyběla, tak proč teď ti chybím?"
Vůbec nevím, že bych něco takového psal sakra? Co se to děje? Panebože, já se jdu zabít, vůbec nevím, co na to mám odepsat? Bude to těžký, ji vysvětlit to, že jsem se nejspíše v noci probudil a byl tak mimo, že jsem ji napsal tohle, holt budu muset pokračovat v konverzaci, uvidíme, jak se to vyvine.

,,To, že jsem ti nenapsal, že mi chybíš, neznamená, že jsem na tebe nemyslel, bál jsem se ti napsat." Je to skutečně pravda, opravdu jsem se bál ji napsat, no a teď to udělalo vše samo a ani o tom nevím. Teď mám spíše strach z toho, co mi odepíše.

Pohled Katky

Sedli jsme si s Honzou na drink a já čekala, že se uklidním, jenomže já furt myslela na Karla, co to mělo znamenat. Myslím, že Honza to na mě trochu vycítil, že jsem nervózní, ale ignoroval to, do té doby, než mi cinkla zpráva na messengeru a já spanikařila. Ne, že bych ječela, ale hrozně jsem se lekla a trochu se mi klepaly ruce.

,,Káťo, co se děje? Celej den se chováš divně."
,,To je v pohodě, Honzo."
,,Řekni mi to, vyřešíme to."
,,Miluju tě, Honzo, opravdu."
,,Však to já tebe taky."

Přečetla jsem si zprávu a teď jsem byla v koncích, vůbec jsem nevěděla co odepsat. Zobrazila jsem to, přečetla, zamkla mobil a začala se zpět věnovat Honzovi.
Musím na něho zapomenout, mám Honzu, tak vypadni doprdele z mojí hlavy Karle!!!!!!!