Letenka. [ CZ ]

Part 13.

S Martinem jsem se nebavil od dovolené. Už ani nevím, co dělá, jak se má a musím říct, že se mi po něm stýská. Poslední týden stále přemýšlím nad tím, že bych mu mohl zavolat, ale musím mít tu odvahu, jenomže ta mi chybí. Třeba mě odmítne, potom všem. Třeba se se mnou nebude chtít bavit.

Vzal jsem mobil do ruky, odemkl ho, šel jsem do kontaktů, našel Martina a rozmýšlel, jestli mám na něho kliknout a zavolat mu.

Během pěti vteřin se ozvalo pípání. Měl jsem tu odvahu mu zavolat.

,,Co chceš Kovy?"
,,Čau, Martine, jak se máš?"
,, Co myslíš?"
,,Nechceš se dnes sejít?"
,, Opravdu?  Po měsíci? "
,, Martine, řekni jo nebo ne."
,,Nevím."
,,Tohle není pro mě odpověď."
,, V šest na šlapadlech?"
,,Takže ano?"
,,Jo."
,Měj se."

Pohled Katky.
Hrozně mě mrzelo, že jsem teď neviděla dlouho Kovyho, ale pomáham mamce doma. Trochu se nám to doma zhoršilo, nemyslím to nijak jinak, než tak, že máma zase začala pít. Nechodí do práce a domů se vrací kolem druhé hodiny ranní. Mám o ní samozřejmě strach, protože tady po Praze se potuluje hodně hovad.
Neříkám, že s Kájou nemám vůbec žádný kontakt, voláme si, píšeme si, ale už jsme spolu dlouho nikam nezašli spolu. Měla bych mu konečně zavolat a domluvit se s ním.

,,Ahoj zlato, nechceš někam zajít zítra?"
,, Hrozně moc rád. "
,,Tak skvěle, budu se těšit, domluvíme se ještě večer, měj se."
,,Pa."

Moc se na něho těším, protože jak jsem řekla, dlouho jsem ho neviděla.
Přemýšlela jsem tak nad ním a zrovna se rozlítly dveře. Aha! Máma je tu.

,,Kde jsi zase celou noc a den byla?"
,,Hovno ti je po tom. Neptej se na tyhle stupidní otázky a pojď mamince pomoc sundat boty!"
,,To nedokážeš?"
,, Nedržkuj a dělej!"
,,Vidíš, co se to s tebou zase stalo? Stalo se z tebe to úplně stejný, jako minule!"
,,Jsem furt stejná, furt tvoje máma." Položila mi ruku na tvář, kterou jsem ihned sundala.
,,Nejsi, jsi troska!" Tohle jsem možná přehnala.
,,Co si mi to řekla? Vypadni z tohohle bytu! A nikdy se nevracej!"
Odešla jsem do pokoje, kde jsem z mojí skříně vytáhla kufr a začala do něho dávat věci.

,,Nerozuměla jsi mi? Vypadni!"
,,Chci si vzít nějaký věci."
,,Tak dělej! Hodiny tikaj!"
Nevěřila jsem tomu, že mě máma vyhodila z domu. Nevím, kam teď půjdu, nikdo mi nezbývá. Možná by mě vzala Sabča nebo Kája. Ale Kája je daleko od mé školy, to nepůjde.

Vzala jsem si všechny potřebné věci a kdyby náhodou klíče a poté jsem zabouchla dveře. Začala jsem hrozným způsobem brečet a vytáčela Sabču.

,,Sabi? Mohu prosím teď nějakou chvilku u tebe bydlet?"
,,Co se prosimtě stalo?"
,,Máma zase pije a teď mě vyhodila z bytu. Prosím."
,,Jasně, víš, že tu mám místo pro tebe."
,,Ani nevíš, jak ti mám poděkovat."

Pohled Kovyho
Blížila se šestá hodina a já stál už u šlapadel. Hned, jak jsem uviděl Martina v dálce, srdce mi začalo bušit jako nikdy předtím. Měl jsem hroznou radost, že ho vidím, chtěl jsem ho nejraději obejmout, jenomže jediný, co jsem udělal bylo to, že jsem mu řekl obyčejný ,,AHOJ".

,,Čau Kovy."
,,Asi půjdem si koupit jedno šlapadlo, ne?"

Platil jsem to já, protože jsem ho pozval, i když Martin nechtěl, abych to platil.

Jezdili jsme po vodě a probírali jsme, kam bychom mohli dále letět, jaký to bylo tam a tam. Probírali jsme to tak dlouho, až se dostalo k tématu o ,,Cape Town."
Hluboko v mé mysli, jsem litoval, že jsem ho odstrčil od té pusy, jelikož teď, kdyby to šlo, tak mu ji dám znova.
Bože. Proč furt na to myslím? Jsem fakt hroznej.

,,Kovy, já už fakt nevím, jak ti to říct, ale opravdu k tobě něco cítím, nemůžu se toho pocitu zbavit, i když teď máš Káťu, tak jsem potřeboval, aby jsi to věděl. Tížilo mě to, že to nevíš."
Začal jsem v duchu jásat radostí.

,,Martine, já tě taky miluju."

Doprdele cože? Co jsem to řekl? Jsem fakt totálně mimo nebo já nevím? Proč tohle dělám? Zpět to vzít nemůžu?

,,Cože?"
,,Jo Martine, miluju tě, nevím, jak ti to dokázat."
Dořekl jsem to a Martin mě hned políbil. Cítil jsem se úžasně. Krásně. Nemyslel jsem na Katku, cítil jsem se, jak kdybych ji neměl.

,,Opravdu je pravda vše, co jsi řekl?"
,,Martine, nedokážu ti lhát."
Po nějaké chvilce mi ale bohužel v hlavě bliklo to, že dělám chybu, ale to jsem hodil pryč a užíval jsem si tu chvilku s Martinem.

,,Kovy?"
,,Ano?"
,,Co teď Katka? Co budeš dělat?"
,,To nějak pořešíme, teď jsem šťastnej, že tě mám zase u sebe."

Pohled Katky

Jsem ráda, že mám někoho, na koho se mohu spolehnout, mám někoho tak úžasného, jako je Kovy. Nejlepší, co mě kdy mohlo potkat. Nechci ho nikdy ztratit.
A Sabča? Sabča je moje zlatíčko. Ani nevím, jak moc ji poděkovat za to vše, co pro mě momentálně udělala. Jedno velké ,,díky" patří ji. 

Zpráva od Kovyho.
,,Promiň zlato, ale zítra jít nikam nemohu, naskytla se vážná situace, kterou musím porešit, hned, jak ji vyřeším, tak ti zavolám. Měj se a krásné sny.

Já se na něho hrozně těšila a on to zruší? Proč mi to dělá? Co se stalo a proč mi to nechce říct? Třeba až se to dořeší, tak mi to napíše, uvidíme.