Letenka. [ CZ ]

Part 21.

O 3 měsíce později.
Nedokážu přestat myslet na Karla, furt se mi to vše promítá v hlavě, i to, co jsme spolu zažili, naše setkání v letadle, naše další zážitky. Už to jsou tři měsíce, co jsme si s Karlem začali trochu psát, ale Honzovi to neříkám, vyřešili jsme všechno, co nám chybělo vyřešit. Ještě jsme spolu nikam nezašli a ani nevím, jestli chci, jestli by to nemělo vše zůstat u psaní, aby se něco nezvrtlo. Já miluju Honzu, a proto kdyby jsem ho viděla, třeba by se něco pokazilo.

,,Dobré ráno." Cinkla mi zpráva na messengeru a já jsem se usmála hned, když jsem viděla, že to je zpráva od Karla.
,,Bré ráno i tobě."
,,Jak si se vyspala?"
,,Vůbec mi nešlo dnes usnout."
,,Že si myslela na mě?"
,,Vtipálku."
,,Nechceš se dnes sejít?"
,,Dnes? To by šlo."
Dobrá, odkývla jsem setkání, který jsem nikdy nechtěla, ale co už.
,,V 18 budu v Pardubicích na nádraží, tak v 19 v AFI v coste?
,,Budu tam."

,,Krásné ráno, zlato."
Otočil se na mě Honza a políbil mě na čelo.

Nedokážete si představit, jak hrozně jsem se zrovna cítila, tak provinile. Musím mu to říct, bude to pro mě hrozně těžký.
,,Kdo ti to psal?"
,,To je jedno."
,,Copak tajíš?"
,,Měla bych něco před tebou tajit?"
,,No já nevím, asi jo."
,,Jen jsem si psala s Karlem."
,,Co chtěl?"
,,Honzo, jdu s ním dnes ven."
Honza se zarazil a podíval se na mě naštvaným pohledem. Nevěděla jsem, co čekat na jeho odpovědi, roztlouklo se mi srdce a cítila jsem, jak začínám rudnout.
,,Co je mezi vámi dvoumi?"
,,Honzo? Co by mělo být mezi mnou a jim? Nic, jsme pouze kamarádi a vy dva jste taky, chcem si vše vyříkat, tak mi prosím věř."
,,Já ti věřím, jenom se bojím, jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, nechci tě ztratit."
,,Neztratíš, takže se dnes mohu s ním setkat?"
,,Chci jít s tebou."
,,Honzo, vidíš, nevěříš mi."
,,Dobře......"
,,MILUJU TĚ."

Večer

Blížím se k AFI úplně celá vynervovaná, klepou se mi ruce, protože po takové době se uvidíme, už ani nevím pomalu jak vypadá, kdyby nebylo fotek na instagramu.

Usedla jsem si s kávou a pomalu jsem začala usrkávat, když najednou vidím Karla přicházet ke mě. Vstala jsem a obejmula ho, Karel se mi podíval do očí a já věděla, že tady to je V PRDELI.
Naštěstí se odeme oddálil, sedl si a sundal bundu.

,,Půjdu si objednat."
,,Dobře."

Klepala jsem se, jak kdyb mi byla zima, jak kdybych měla hodně velkou zimnici. Klepal se mi hlas. Nedokážu se s ním takhle bavit, jestli to nepřestane.
Karel za 5 minut došel i s kávou a sedl si ke mě.
Pár minut bylo ticho, do té doby než začal mluvit on, protože mně v tu dobu vypadly všechny slova, jak kdybych neuměla mluvit česky.

,,Jsem rád, že si souhlasila s dneškem."
,,Já jsem ráda, že si došel."
,, Jako, ty jsi si myslela, že nepřijdu?"
,,Pouze jsem neměla tu jistotu."
,,Tak příště ji měj."
,,Příště?"
,,Ty se se mnou už nechceš vidět?"
,,Já? Já moc ráda, ale Honza, ten bude mít někdy problém, že jdu s tebou."
,, Však se s Honzou bavím, musí mi věřit."
,,On se bojí, ví, že mezi mnou a tebou něco bylo a bojí se, že by zase něco začalo."
,,Ty by jsi nechtěla, aby něco začalo?"
,,Cože?"
Vyvalila jsem na něho oči a nemohla jsem skoro už nic říct. Bylo to tak těžký na to odpovědět. Celá jsem se zarazila a jen jsem cítila, jak se mi zvedají koutky a já se začínám usmívat. Něco k němu cítím a miluju ho a jak to teda bylo s Honzou?

,,Omlouvám se ti, Káťo, chci to vrátit, dal bych cokoliv za to, abych vrátil čas a já tě nikdy neopustil, miluju tě."

Po dlouhé době tu máme další část!!❤❤ Je docela dost krátká, protože máme léto a já chodím na brigádu, takže jsem ráda, že mám alespoň čas na spánek a o víkendu si užívám volna, jelikož dnes jsem měla čas, tak jsem něco málo napsala. ❤❤💋