Letenka. [ CZ ]

Part 8.

Domov. Sladký domov. Měla jsem po tom, co jsem potkala tátu docela nervy napnutý. Chtěla jsem to říct mamce, ale nechtěla jsem, aby se ji přitížilo. Stále brečela v kuchyni u okna a pila skleničku vína za skleničkou.

,,Mami, pojď spát."
,,Nech mě, jdi spát sama, potřebuju tu být sama.!"
,,Tak to už nepij!"
,,Nebudeš mi říkat, co mám dělat!!! To já jsem ta, co ti to má říkat!"
Ječela na mě, nečekala jsem, že na mě bude křičet, jenomže ten chlast se v ní už ukazuje. A dělá z ní někoho, kdo není . Zasáhlo mě to a raději jsem odešla do pokoje, kde jsem se i dokonce zamkla. Nevím ani proč jsem se zamkla, ale možná proto, že jsem chtěla být sama.

Vyndala jsem mobil z kabelky a tam jsem měla 12 zmeškaných hovorů.
Táta, táta, táta, táta.........
Asi si umíte domyslet, kdo pokračoval dál. Co mi chce? Chci s ním ukončit veškerej kontakt, hrozně mě naštval a bolelo to.

Zapnula jsem si Wi-fi, abych se koukla, jestli mi někdo nenapsal. Měla jsem tam zprávu pouze od Káji.

,,Ahoj Káťo, chtěl jsem se ti omluvit za dnešní večer." Ptáte se, proč se mi omlouvá? Řeknu vám to takhle. Já taky nevím.
,,Za co se prosimte omlouváš?"
,,Přišlo mi, že jsi byla nešťastná, že jsem odešel  v půlce filmu."
,,To mi vůbec nevadilo, bylo to hrozně fajn."
Podívala jsem se na poslední zprávu, kterou mi napsal a šla jsem spát.

Ráno mě probudilo ranní slunce, který mi svítilo do očí. Podívám se na hodiny, kolik je hodin. Bylo 9:38.
Doprčic, zaspala jsem! Do školy to mám hodinu, než bych tam došla, tak by bylo už deset a to by začínala čtvrtá hodina. Vykašlala jsem se dnes na školu a raději jsem si šla zaběhat.

Uběhla jsem osm kilometrů a konečně jsem doma. Začala jsem odemykat dveře, když v tom slyším u nás doma nějaký hluk.

Podívala jsem se do kuchyně a tam byla mamka s vínem v ruce u plotny.

,,Nemáš být sakra náhodu v práci?"
,,Nemáš být náhodou ve škole?"
,,Moje škola není natolik důležitá, jako tvoje práce."
,,Vtipálku, kdo mě bude živit, až udeláš maturitu?"
Vyvalila jsem na ní oči, jako dcera bude živit svoji matku? Co se děje s mojí matkou? Ještě před pár dny to byla hodná, spolehlivá, veselá máma. Teď je to .... snad ani neexistují slova.

,,Mami? Co to s tebou je?"
,,Něco by mělo? Jsem furt taková jaká jsem, možná veselejší."
,,Ne mami, je z tebe něco strašného."
,,Vypadni!!" Hodila po mě flašku vína, které jsem se vyhnula jen tak tak...
Co se s ní stalo? Co to s ní udělal jeden chlap? Vždyť tohle není ani možný. Chci svojí mámu zpět.

Vzala jsem klíče mikinu a vypadla jsem z domu. Mířila jsem do costy, kde jsem doufala, že se uklidním.
Objednala jsem si vanilkové latte a šla jsem si sednout k oknu, abych viděla na Prahu. Nevydržela jsem to a začala jsem brečet. Stále jsem koukala, ven z okna, aby mě nikdo neviděl. Furt mi v hlavě běhaly myšlenky, co se s ní stalo.

Napadlo mě zavolat tátovi. Nevěřila jsem tomu, ale zavolala jsem mu. I přesto, že jsem chtěla s ním ukončit kontakt, jenže tohle jsem musela.

,,VOLANÉ ČÍSLO NEEXISTUJE."
Doprdele! Proč si zrušil tohle číslo? Třískla jsem do stolu.
Teď mi už bylo opravdu jedno, jestli na mě někdo kouká, jak brečim nebo ne.

,,Ahoj, Káťo, co se děje?" Zeptal se mě a usmál se na mě Martin.
,,Ahoj... nic nech to bejt."
,, Notak, mně to můžeš říct."
,, Můj otec je hajzl a moje matka asi alkoholička."
,,Cože?"
,,Slyšíš dobře. Otec od nás utekl za nějakou jinou, teď když jsem chtěla, aby mi pomohl s matkou, změnil si číslo."
,,Pomohl s matkou?"
,,Od té doby, co nás otec opustil, máma začala pít a pije flašku vína za flaškou."
,,Mohu ti nějak pomoct?"
,,Martine, chci tu bejt jen sama prosím."

Pohled Martina.
,,Martine, chci tu bejt jen sama prosím."
,,Dobře."

Popravdě jsem čekal, že se něco děje s Kovym, protože s někým volala a potom začala brečet. Musel jsem za ní dojít a zeptat se , abych věděl, jestli mám u Kovyho zpátky šanci nebo ne.
Když řekla, že jde o její rodiče, byl jsem zklamaný, že se nic neděje mezi ní a Kovym, protože v to doufám, ale když mi řekla, co se děje, začalo mi jí být líto.

Nedokázal bych si představit to, kdybych byl v její situaci, a proto jsem ji nabídl pomoc, kterou odmítla.
Odešel jsem, abych si dopil svoji kávu, jenomže mi to nedalo a musel jsem jít zpět za Káťou.

,,Prosím, chci ti nějak pomoci."
,,Není jak. Musím si s tím pomoct sama."
,,Nechceš u mě bydlet, mezitím, co se to vše nezlepší?" Káťa zvedla hlavu a s úsměvem šlo na jejich očí vidět, že mi to odsouhlasí.
,,Martine, nevím, co na to říct, je to hrozně milé od tebe, ale nejde to, musím zůstat doma a kontrolovat mámu, aby neudělala něco blbého.

O dva měsíce později.
Jsou letní prázdniny a jestli myslíte, že si je užívám někde na dovolené, tak se pletete. Máma všechny prachy na dovolenou utratila za chlast a stává se ještě více agresivnější.
S Kovym jsem se neviděla už měsíc a ani si nepíšem. Nedokážu pochopit, co se stalo, kde se přerušil náš kontakt.
Naposledy jsme spolu byli v kině na vysvědčení a on poté odletěl a od té doby mi už nenapsal. Nezvedal mi ani mobil. Videa stále vydává, takže vím, že je v pořádku, škoda, že nevím, co se stalo.

Jednou ráno jsem šla vzbudit mámu do práce, protože ona se nikdy sama nevzbudí.
,,Mami! Mami vstávej, notak!"
Po dlouhém probouzení stále neodpovídala, začalo mi hrozně tlouci srdce a běžela jsem najít mobil.

Vytočila jsem 155, která přijela za 20 minut. Doktoři běželi k posteli mojí mamky a začali ji ošetřovat.

,,Je nám líto, ale vaše matka je už několik hodin po smrti." Podlomily se mi kolena, spadla jsem na zem a začala jsem hrozným způsobem brečet.
Najednou začalo něco hrozně pípat....

Byl to jenom sen. A ten strašný zvuk byl můj budík, abych šla vzbudit mamku. Začala jsem mít strach, že se mi potvrdí sen a mamka doopravdy zemře.

,,Mami vstávej."
Mamka otevřela oči a já si oddechla.
Musím ji zakázat všechen chlast, aby se jí nestalo vše, co se mi zdálo.
,,Kolik je?"
,,Šest hodin, pojď vstávej."

14:48 odpoledne.
Mamka přišla domů naprosto střízlivá a já měla radost, protože tohle je asi poprvé, co takhle přišla.
,,Ahoj mami, uvařila jsem oběd."
,,Super zlatíčko."

Podávala jsem jídlo na stůl a mamka mi chytla ruku. Podívala jsem se na ní, co dělá.

,,Chci se ti hrozně omluvit, jaká jsem byla za poslední měsíce, slibuju, že tohle se nikdy už nestane."
,,Mami......"
Obejmula jsem ji a začala jsem brečet. Najednou mi přišla zpráva na mobil.

,,Chtěl bych se dnes s tebou sejít. Pa Kovy."