Letenka. [ CZ ]

Part 16.

O dva měsíce později.

Mám se tu krásně, nové tváře dokonce i ty staré. Skvělá práce. Se Sabčou se už nějak nebavim, je stále naštvaná, ale tohle urážení u ní bylo normální, bohužel teď se naštvala až moc. S Karlem se nebavím, naposledy jsme se spolu bavili když jsme se potkali v obchodě, potom jsme na sebe nikde nenarazili a ani si nenapsali. Přeci jen tu jsou i nějaké dobré zprávy, jak jsem teď v Pardubicích, tak jsem se začala hodně bavit s Honzou. Ano, mluvím o Honzovi Macákovi, neboli MenT. Je to hrozně fajn týpek, na to, že jsem ho předtím moc nemusela. Zrovna dneska jdem večer do jednoho Pardubickýho baru. Musím říct, že se i těším. Začali jsme spolu takhle chodit po večerech teprve před dvouma týdnama a jsem hrozně ráda, protože moje večery byly takovéhle; Přišla jsem z práce, udělala jídlo, sedla k seriálu a seděla tam do deseti večer, potom jsem šla do sprchy a spát. Teď místo seriálu jsem si vybrala chození s klukama ven a je to o dost větší zábava. Je teda fakt, že jsem jednou s holkama z práce byla v baru večer a takhle jsem se "poznala" s Honzou. Nebo, ne přímo poznala, ale sblížili jsme se víc, znali jsme se z doby, jak jsme jeli do Dominikány, teď on jenom za mnou přišel, že mě viděl a poznal, poté jsme se rozpovídali, přesně takhle jsme se začali spolu opět bavit. Honza je úplně stejnej jako na videu, milej, hodnej a srandovní. Opravdu není chvilka, kdybych se s ním nezasmála. Dále tu je Tom, který chodí s náma. Tom je hrozně praštěnej s Radym. Rady s náma teda chodí taky, ale to je málokdy.

Najednou zazní zvuk příchozí zprávy na mobile. Kouknu na obrazovku, kdo to je a byl to Honza.
,,Kdy a kde teda dnes?"
,,Šla bych kolem desáté a sešla bych se před barem ,,Maybe"?"
,,Jo, viděl bych to tak."

Tak super, sraz domluven a teď jenom, co si vzít na sebe. Nemám moc oblečení na sebe. Říká to sice každá holka a ta má pak plnou skříň, ale já opravdu nemám, protože mám něco u mámy v Praze a mně se moc do Prahy jezdit nechce. Byla jsem tam naposledy před měsícem, podívat se na mámu, jak se ji daří. Do práce sice chodí, ale pak večer chlastá.

Otevřela jsem tedy skříň a ze skříně vytáhla džíny a vínový svetřík, který má vystřihlý ramena. Pokračovala jsem k zrcadlu, kde jsem se odlíčila ještě z rána a hodila na sebe čerstvější make-up. Čas utíkal jako voda a blížilo se k půl desáté. Obula jsem si boty a vyrazila na zastávku. Trolejbus jel ve 43 a měl směřovat k Náměstí Míru. Byla jsem tam přibližně za deset minut, vystoupila jsem a šla jsem směrem k "Maybe".
Honza s Tomem čekali venku, ale bez Radyho. Škoda, s ním je vždy sranda.

,,Čau Kluci."
,,Ahoj, Katko, dnes ti snad poprvé neujel."
,,Hele jo, nechte si to." 

No dobře, často se stává, že mi ten trolejbus ujíždí, ale to proto, že mám daleko zastávku a já nikdy nevím, v kolik mám vyjít.

Šli jsme dovnitř a vyhlídli jsme si nejlepší místo. Posadili jsme se a hned jsme si objednali. Kluci si dali pivo a já víno. Začínali jsme trochu zlehka, ale potom se to trochu zvrtlo. Naštěstí zítra do práce nejdu, takže mohu být vzhůru jak dlouho chci. No, zvrtlo se to tak, že jsme z baru ,,Maybe" odešli někam na ,,diskotéku", kde jsme do sebe začali házet panáky. Tancovali jsme a furt jsme se smáli a bavili se. Pili jsme něco do tří rána a potom jsme odešli domů. Tomáš nechtěl, abych šla domů sama, že se mi něco stane, a tak mě Honza s Tomášem šli vyprovodit. Před dveřmi jsme se zastavili a furt jsme pokřikovali různý slova. Už si je nepamatuju, ale jediný, co si pamatuju bylo to, že mi Honza dal polibek. Líbilo se mi to, takže jsem mu to vrátila a Tomáš tam jen stál a koukal.

,,Měj se hezky a krásně se vyspi." Rozloučil se se mnou Honza a Tomáš mi řekl pouze ,,Ahoj."
Odpověděla jsem taky ,,ahoj" a odešla do bytu. Odemkla jsem, nevím jak, ale zvládla jsem se převlíct a ulehla jsem do postele.

Ráno jsem, teda ,,ráno" jsem se probudila kolem 11 s bolestí hlavy. Bolela mě hlava hrozným způsobem a já jsem za celej den dokázala vzít jen mobil, jestli nemám nějakou zprávu.
Měla jsem asi tři zprávy.
Honza, kolegyně z práce neboli Alenka a Martin? Co chce Martin?
Nejdříve jsem zobrazila Honzu, protože ten mě zajímal nejvíce.

,,Ahoj, Káťo, jak jsi se nám vyspala?"
Zní to hrozně sladce.
Počkat? Co? Tohle jsem nikdy neřekla o Honzovi nebo ne přímo o Honzovi, ale nikdy bych takhle nemluvila? To je jedno.
,,Trochu mě bolí hlava, ale snad to bude v pohodě."
Honza tam zrovna nebyl, takže jsem čekala odpověď za dlouho, proto jsem začala odepisovat ostatním.
Alenka se mě ptala, jestli někam nechci zajít, odpověděla jsem že ne, protože po včerejší noci mi to stačilo.

A teď Martin....

Bála jsem se to otevřít, protože nikdy nevíš, co tam může být. Klikla jsem na něj a začala jsem číst. Jak jsem to četla, tak mi ukápla slzla. Neukápla jedna, ale několik.
Četla jsem to a jediný, co jsem vnímala bylo to, že

,,Kovy utrpěl vážná zranění, jde mu o život."
Jsem docela překvapená, že mi to napsal, ale co teď? Pozval mě, ať se přijedu na něho podívat, samozřejmě, že jsem v hlavě souhlasila, ale jemu jsem to nenapsala, zeptala jsem se, co se mu stalo a jak se mu to stalo. Prý mi to po chatu říkat nebude, musím přijet. Proto moje další cesta bude směřovat do Prahy za Kájou...