Letenka. [ CZ ]

Part 23.

Myslela jsem na něho den ode dne víc a víc, stále mi chyběl, chybělo mi jeho obejmutí, jeho úsměv,jeho oči. Psaní mi nestačilo, ale nic jiného nám nezbývalo, on je v Praze a já jsem v Pardubicích, máme to od sebe trochu kus a každý den za sebou jezdit, to nejde.
Já bych si přála se rozhodnout, s kým chci trávit budoucnost. Není jen jedna noc, která by  nebyla probrečená, při všech těch  vzpomínkách jsem musela začít brečet.
Noci už netrávím u Honzy, protože noci jsou ty ohrožený, kdy já brečím.
S Karlem si píšu do rána, když buď on stříhá videa nebo mu nejde spát.

,,Káťo, chci tě znovu vidět."
,,Já tebe taky, co nejdřív."
,,Máš zítra čas?"
,,Zítra mám už něco s Honzou, ale já to klidně zrušim."
,,Dobře, mám přijet do Pardubic?"
,,Já s radostí přijedu do Prahy, jen tedy v kolik?"
,,Ve 14 tě budu čekat na nádraží."
,,Dobře, snad stihnu vlak kolem 14."
,,A když ne, prijedeš kdyžtak dalším, já počkám."
,,Kájo, já už půjdu spát, jde na mě únava a musím si vymyslet, co řeknu Honzovi."
,,Sladké sny, dobrou noc, taky půjdu."

Vypnula jsem wifi a šla spát.

Ráno jsem se probudila už v 10 a první, co jsem udělala po probuzení, tak bylo to, že jsem si vzpomněla, že si něco musim vymyslet na Honzu.

Vzala jsem mobil a šla mu napsat zprávu, nechtěla jsem mu volat, protože neumim moc lhát a on by to poznal po hlase, že místo něho, jdu za něčím jiným.

,,Ahoj, Honzo, hele musím to zrušit, mám dnes spoustu práce a litání, promiň."

Zase tak dlouho jsem nečekala a dostala jsem odpověď.

,,To nevadí, tak doufám, že příště už budeme moci jet spolu, mohu se dnes večer stavit?"

Sakra, sakra, sakra!!! Teď nevím, jestli tam nezůstanu nebo nevím, jestli přijedu a v kolik dojedu.

,,Hele, já dnes nepřespávam doma, budu muset jet do Prahy, tak zítra se uvidíme."

,,To je škoda, těšil jsem se na tebe, na náš společný večer po hodně dlouhé době a nejde to zrušit?"

V hlavě jsem mu trošku nadávala, že to nejde zrušit, jestli není trochu blbej, prostě pracovní schůzky u mě zrušit nejdou.

,,Tohle určitě zrušit nejde, kdyby šlo, tak to zrušim, promiň."

,,Nevadí, měj se pa, MILUJU TĚ."

Honzu mám vyřešeného a teď jenom skočit do sprchy, namalovat se, obléct se, pobrat věci a odejít z Pardubic.

O 3 hodiny později.
Vlak mi jede v 13:05 z Pardubic do Prahy a je 12:59.
,,Sakra!"
Vyjekla jsem na celé nádraží a vyběhla jsem na 4. nástupiště.
13:54 a já dobíhám nahoru na nástupiště a naskakuju do vlaku.
Chtěla jsem si jít sednout, ale najednou uvidím známou tvář.
,,Martin?" Šeptnu si a rozhodnu se jít k němu.

,,Ahoj, Martine, mohu si přisednout?"
Martin zvedl hlavu, sundal sluchátka, projel mě od hlavy až k patě pohledem, pousmál se a pokývl, jako souhlas.
Po delším trapným tichu, Martin začal s konverzací.

,,Kam jedeš, Káťo?"
,,Za kámošem do Prahy, neviděli jsme se nějakou chvilku, tak se na něho zase těším."
,,Aha, kdo to je? Znám ho?"
,,Podle mě ne, nikdy jsem ti ho nepředstavovala, takže neznáš."
,,Aha, hele nevíš něco o Kovym?"
,,Od našeho rozchodu jsem s nim nebyla v kontaktu, takže promiň, proč?"
,,Pohádali jsme se a já se mu chci omluvit."
,,Zavolej mu."
,,Právě, bojím se, tak jsem myslel, že si s ním zase v kontaktu a něco ti o mě říkal."
,,Hele, vůbec nic o něm nevím."
,,A co ten maník, za kterým jedeš?"
,,Co by s nim?"
,,Něco mezi vámi?"
,,Je to kamarád a navíc mám Honzu."

Cítím se fakt děsně, lžu svému klukovi a teď i kamarádovi o tom, že vlastně Karel je pro mě trochu mrtvej a já jedu za někým, koho nezná.
Vymyslela jsem si nejdřív pracovní schůzku a teď kamaráda, jestli tohle mi projde, budu hrozně šťastná.
Nasadila jsem si sluchátka do uší a začala jsem poslouchat.

,,Katko, vstávej, jsme v Praze."
Otevřela jsem oči a s plnou natěšeností jsem pozdravila Martina a vyběhla hledat Karla.

Najednou jsem ho uviděla stát u východových dveří. Běžela jsem k němu a skočila jsem mu do náruče. Rozbrečele jsem se.

,,Chyběl si mi, hrozně moc."
,,Ty mě taky, nechci tě nikdy pustit."
,,Miluju tě."
,,Katko? Ty mě miluješ?"
,,Ano, ano."
,,Taky tě MILUJU ."
Kája mě políbil a teď jsem se stala tou nejšťastnější holkou na světě.

Pohled Martina

Panebože, kdo si to ke mě sednul, snad nebude kecat se mnou dlouho, chci se jí zeptat na pár otázek, snad potom bude držet pusu.

Stejně jsem se nic nedozvěděl a mám pocit, že lže, v něčem lže a chci vědět, kdo je to ten kamarád.

Jee, jak sladce spí, tak ji hezky z toho spánku vyrušim, protože potřebuju vědět, kdo je ten tvůj kamarád.
Ona tak hroznou rychlostí vylétla z vlaku, že jsem si myslel, že ji nestihnu a ztratím.
Viděl jsem ji, jak zmateně pobíhá po hlaváku, jak kdyby hledala TOHO svého kamaráda.
NAŠLA HO.
Vyběhla k němu a hrozně ho obejmula.
Ale ten kamarád nebyl jen kamarád, ale ta kráva mi lhala!!! Ona se potajnu schází s Kovym!
Měl jsem na ni takovej vztek!
Ale to, co mě zarazilo nejvíc, byla ta pusa, tak jsem zvědavej, jak tohle bude maličká vysvětlovat svému Honzíkovi, protože jsem mu právě poslal fotku.
Jak ona, tak já, protože mně nikdo na Karla sahat nebude.