Úvodní báseň této sbírky.
Jedna z prvních, co jsem kdy napsala.
Slunce zapadá,
já pohled odvracím.
Jako by se krev prolila,
chci čas zpátky vrátit.
Ten pocit,
kdy srdce stále věří.
Oči pohled odvrací
a já se nechci smířit.
Smířit s tím,
co osud přinesl.
Žiji v minulosti,
jakou touha drží největší.
City smutku a trápení,
rány hluboké - se jen tak nezahojí.
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
