Prodleva

Já... měla včera v noci... sen

Tuhle básničku bych chtěla věnovat TOBĚ martacek <3 💕💖💗

Za rady, podporu a krásný příběh, který píšeš! Ale tahle báseň ani nestačí!

Sny vykládají mnohé o části naší psychiky, kterou neznáme.

Zamysleme se někdy nad nimi..

Po nocích pod oknem, seděla jsem u stolu.
Když mi hlava i brada najednou spadly.

Já měla jsem včera v noci podivný sen,
kde anděl se mi zjevil, pravil: ,, Poslouchej!
Chceš-li vidět svou zemi!"

Ukázal mi obrazy, kde okolo hvězd voda se otočí.
A slunce přikryje ledovcový chaos.
Roztají barvy do louží.
Svět utopí se v ptačím zpěvu.

A co já ještě neviděla....

Obloha podivného zbarvení zlověstná,
vichr a prázdná stavení. Zrezivělá tráva a podzemní vodou
špinavá stoka hluboká.

Ach, já měla včera v noci sen,
můj anděl řekl :
,,Poslouchej!
Chceš- li zřít vše očima znovu,
v porozumění sebe, dej."

Já zaklonila zlehka hlavu. A ulpěla v pohledu pochopením.
A ústa musela si zakrýt náhle,
když proletěl mým tělem výkřik.
A pak mi to došlo.

Jakmile ukázal ten obraz,
zavlnil se rázem v pohybu...

Já...
Za všechna léta časem odvátým.
Já...
bez scénáře, který prošel by mi prsty.

A najednou zavřela jsem oči.
Barvy mých vjemů ztratily se záhy...
A úsměv.... jak moc cítila jsem tu chuť se usmát!
Všemu v sobě.

Avšak ani kousek z obrazu malý,
mi na sítnici neulpěl.

Já měla včera v noci sen, když navštívil mě on - můj anděl.
Řekl:
,,Poslouchej, chceš-li opravdu znát,
poslední svoje i jiných poslání,
a hádat, tiše pomlčet,
co vlastně změnilo se."

V tu chvíli otevřela jsem oči.
Tmavý hluboký oceán kolem se vznes.
Postel pustila mě z řetězů železných.
A jakási tajemná síla.
Odvedla mě k oknu, kde jsem předtím spočívala.

A na stolku pod ním.
Na bělostném listě.
Modrým inkoustem přepsána z mého písma.
Zjevila se mi krasopisně.
Rovnice.

A pak se mi zatočila hlava....