Jakýpak pocit to asi je...?
Pro ten pocit....
Počkat, kdybych vlastně věděla,
co chci říct.
Ano, pro ten pocit.
Oblaka z tyrkysového saténu,
nabranou sukni nebesky lehkou.
Necítíš, jak přiléhá ti ke stehnům,
ani, otření kolem tvých nohou.
To je.... krása, vid?
Takového uvolnění!
Ale ty chceš víc....
Pro ten pocit...
Sladkost, tak smyslně neodolatelnou,
něco, co ti žaludek převrátí,
dej si jenom kousek, a padne celá.
Dej si sousto a už nic jiného nebudeš jíst.
Ale ty chceš víc....
Pro ten pocit....
Povznesení v rukou jiných.
Úleva, která prsa pohladí a ulehčí,
nebo možnost další šance.
Náplně čekání.
Pořád chceš víc?
Ano, tak fajn.
Pro pocit, právě ten pocit...
Dej chviličku sama sobě a nadechni se vzduchu tam,kde nikdo nestojí.
Nečekaně smícháš si odstíny všech barev.
A staneš se novorozeným dítětem.
Tak jako ráda viděla bys svět,
když třeba jiný býval,
můžeš v dlani nést i dnes.
Zachyť prvního větru příval.
Poslechni svůj vnitřní hlas!
Protože právě pro ten pocit....
No... já vlastně ani nevím, co chci říct.
Nenalezneš jediného slova...
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
