Nesobecký v tomhle světě...
V tom městě plném soucitu,
podbarveného švestkovou nocí,
dali mi právo neskončit,
dali začátek konci.
V tom městě plném soucitu.
Kde duše o duši se špiní,
a v mnohých vzbudí to touhy nesčetné,
dali mi najíst, dali mi napít.
z kousku posledního, poprvé.
Kachle kluzké a špinavé!
Sténající pod párem nohou,
chtěl bych v tu noc křehkou dlouhou
nesejít k ránu, zůstat stát,
ve středu hvězd a kašny s fontánou.
S tichem umlčet třepotání křídel domovních střech.
V tom městě plném soucitu,
kde slitování má tu nejnižší cenu,
a trestá se hrdelní smrtí,
nabídli všechno, co nemohou,
nabídli hlasy nečekaných obětí.
V sobě, plném soucitu.
V sobě ukryl jsem svět celý.
To město, o kterém povídám,
jsem já.
Nesobeckým chci být.
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
