Kruh.
Kruh vášně, touhy, snů, vzpomínek.
Co by bylo....kdyby.....
Pouze krůček blíž, něžný bablesk světelných dešťů.
Na stranách houslí chvějí se slzy.
Ráno otevřelo okno k nám,
bolí... basy bolí.....
Na jeden nádech. Všude kolem zní bouře tvých ód.
Všude a ty stojíš uprostřed toho všeho.
Kdo jsi? Můj odraz?
Úsměv. Pouze o krůček blíž, no tak!
Najdi konec kruhu, ve kterém se nacházíme spolu.
Ty!
Já...
Jedna a tatáž slepá skvrna.
Na papíře.
Šum tvých zvonivých tónů unáší mě opodál.
Vlhky kolébají duši v dlaních.
Hudba umí zapřít mé touhy, ach ano....
S hudbou dál!
Tak přece jsi to ty, můj zvonivý sopránku, jen jeden krůček, pojď!
Ať můžu tě sevřít v obětí!
Pár kroku zpátky, ohlédnu se...
vidím sama sebe s tebou!
Ale budem jednou....
.....Vrozený vnitřním duším diamantový žal!
Tak teskné...
....Ukápnutý na odrazu zrcadla.
Zarmoucené....
....V němž rozmazaný vdech oken vzal,
Neposlušné
pár kroků a stop ve sněhu,
Dychtivé....
když sníh tál.....
Vřelé, vášnivé....
Otevřené....
....
Ruce naše jsou jako zvon hlasu,
spolupráce a souznění melodií.
Teď spolu vystupujeme z kruhu,
už pro nás cesty zpět není.
A tvoje část mě samé
minulost a přítomnost zcelí.
Teď už budeme spolu....
Rozmlouvat....
Tiše
Hlasitě
S emocemi.
Po těch dnech promlčených.
.....Jste se svými sny ven vystoupili.
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
