Ztracená ve vzpomínkách?
Zapomenutých?
Možná.....
Možná, že navěky...
Kdybych chtěla podívat se zpříma ti do očí,
musela bych projít v čase pár malých vzpomínek,
ale ani jednu mé myšlenky neznají
tak odkud jsou, kde se berou?
Chtěla-li by moje náklonnost citů k tobě
vnitřně hřát a tišit bolesti
musela bych najít vysvětlení proč
znát něco, co dobro radši uzamyká
pod zemí.
Jenže tak nějak cítím,
nebylo by to dobře..
Tak nějak doufám
že zvědavost má bude sto zmizet.
Kde berou se ty vzomínky?
Ty, co tajně někde nosíš!
Ač vidět je jenom tvá tvář bez výrazu,
obraz minulosti, se nikdy neschová
a navždy ponechá ti svoji radu,
vše v senzorech mého zraku ulpívá
a já toužím poznat,
jak......
Vše jest skryto, nikdy na povrch nevytane
proč mělo by, když teď jsi (jsem) šťastná/ý
avšak, svou hloubku minulosti mi ponechej
at můžu ztišit skřípání ledu
které obrostlo vúkol toho místa v srdci.
Kdybych jen věděla víc - právě to, co nikdo nezná.
Slyšela, jak bušelo ti splašeně srdce.
Možná bych přemýšlela jinak a nehodnotila
něco, čehož podstatu pouze hádám.
Odkud ty vzpomínky tajemné jsou?
Jako by byly rozesety všude kol tvé hlavy,
a nejen já je nevnímám.
Však z této chvíle vzejde hloubka jejich,
jakmile do očí se ti podívám....
ČTEŠ
Prodleva
PoesieJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
