Chyť mě, pokud jsi dost rychlý!
Chyť si mě, chyť!
Tam, kde rozeseté zrníčko zlata teskní si s mokrou modřinkou
ne v zelené koruně.... spoutanou dlaní nářku.
Chyť si mě, chyť!
Rozšlapanou na kusy a klepající se,
když můj diamant vzpomínek konečně brousí,
však jeho duha táhne pořád stejně,
středem k pevnosti.
Chyť si mě, chyť!
Vyčerpanou a unavenou,
oči - přízraku děsící,
zpěv barvy zneklidňující i duši mrtvého,
na krku tón mrazivých vzdechů
lesk soucitu lpící.
Chyť si mě, chyť...
Bezmocnou a přesto bez chuti to vzdát!
Když obklopí náhlý úsvit mrak vzpomínek.
Kde obraz světlo rozlévající se noří,
aby mi vyhověl
ve vstupu na zatracené váhy - jako závaží.
Chyť si mě, chyť!
Jako to malé dítě, kterému nebylo nic známo!
Příšerný osud, který ho jednou čeká!
Ach - a ty jiskry v očích ještě přítomné,
Ano - můžeš si mě takhle nechat....
ČTEŠ
Prodleva
PoesíaJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
