Dneska je den vzpomínání se svíčkami ve tmě.
Vzpomínám...
Hoří svíčka a já spočívám u tebe.
Celým svým tělem a celou duší.
Které se od těch tvých liší jediným.
Jednotou, spojením.
Šeptám jemně ve svitu svíček mezi davy,
davy těch, jež nevidím malou modlitbu,
a za mnou
zří černota kolem osvětlené město.
Tolik barev.
Výrazných....
Tlukot srdce ztrácí se v tichu.
To kolem se line, pokoj hřbitovní
a měsíc na obloze není už král
ne, porovnám- li jej s tím výhledem za mnou,
tam....
Teplo svíčky dotýká se lehce
mých dlaní, které podzim zchladil.
Ve vzduchu nepohne se jediný proud.
I vítr už spí.
A ty taky....
Jsem ráda, že k tobě můžu promlouvat,
mohli bychom si popovídat, kdybys chtěl?
Ne.... nemohli....
ty... už svými rty nepohneš....
Nade mnou vše znořené je v černi.
Co ty bys na to řekl, v tuhle chvíli?
V ten malý moment,
kdy můj dech stoupá v obláčku
k mramorové desce.
A má ruka pohladí ji lehce.
Hoří svíčka a já spočívám u tebe,
tak nehybně dřepím v chladu
tam, na tom místě.
A nechávám v tento jediný den.
Trápoty téhle svíčce.
Ó kamenný štěrk, můj pohled sklopený,
cit vzdouvájící se jak plachta stěžejní,
a neklidného srdce dotkne se ruka čísi.
Plamen svíčky pohasne...
Už nehoří...
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
