Dívka řekla:
,,Ano, tohle je z mých pocitů. A nemá cenu to tajit. Chci vám je ukázat."
Věčně přivřený oči,
a čekající víčka.
V duši prozvučené znění orchestu.
A doufání....
Jo jo, Bůh to tak chtěl.
On přál si abych zrála sama.
Jeho výsost nejvyšší,
připravila mi utrpení, ten žal.
Sama, on přál si, abych stála sama.
Tam pod třešní.
Pod větvemi a stopami milenců.
V šatech.
Jen v lehkých sněhobílých šatech.
Čistých - jako panna?
Jo jo, Bůh si to přál, on tohle chtěl.
Mé blouznění.
Ohněm - líce a řasy už z části prohořelé.
To... jak pláče není....
Sama - chtěl abych ten čas lásky hřála - sama,
bič srdcem zlomeným.
Bez něj - musí ta léta plynout - bez něj.
Ó slitování!
Můj pane, prosím!
Vezmi si moje poslání!
Do svých rukou!
Můj Otče, chci pomoc!
Už samotná loudat dál se neumím,
buď se mnou.
Já vím, ta láska není k dostání,
teď kdesi ztracená plachtí,
jako ten vítr, co běží se strání,
utíká těmi klasy...
Jo jo, Bůh to tak chtěl.
Chtěl abych poznala tu bolest,
té lásky mé.
Možná jen pro mě,
zakopal pouto ještě nevinné,
aby mohlo vyrůst a my oba dozrát...
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
