Prodleva

Barvy padajících snů - Sny padající v barvách

Ač se lidé mění s časem....

Vždycky budou ve vašem srdci pořád stejní. A vy je budete mít pořád stejně rádi, ač si to nepřiznáte.

Pro dětské sny...

Ten chaos v hlavě z toho, až tě uvidím,
bych mohla nakreslit na papír.

Naše kroky jdoucí ztemnělou noční zahradou.
Já mohla bych namíchat si na paletě barvu,
která by vystihla neochvějnost mých slov,
a toho,
co je uvnitř.

Vzpomínky, třesou se mi v hrdle.
Klepaní nedá mi spát.
Co bude zítra, až smaže se dnešek?
Co nového mi odstín toho dne dá....
za barvu?

Vzdychnu, když si na tebe vzpomenu.
Však.... uspokojením, obavou, či smutkem?
Vím jen, že se mi stýská, když jsi pryč.
A to je vše, co teď mužů zachytit.
Stesk.
Jakou má ten barvu?

Smích, který jsme slýchávaly
kamsi za hory se posunul.
V tom tichu není vůbec nic.
Nic, co by mi to zdaleka připomínalo.

V tom zamlženém zrcadle skleněném
Nevidím už svůj odraz.
A tak nemůžu ani říct.
Jak to na mě působí.
Postrádám barvy,
na míchání.

Ač já.... uměla vždy stvořit si je sama.
Tyhle chvíle všechno slévá se v šedou.
Jako kulička plastelíny v rukou dítěte.
To pak není z čeho odstíny brát.
Není.
A nebude...
Či snad....

Totiž já.... cítím to pořád stejně,
i po tom všem!

Ten chaos v hlavě z toho, když mám tě uvidět.
Už nestačí mi zem.
Musím proletět se výš...

Jak to vysvětlit?
Smíchala jsem všechny barvy,
už není, z čeho tvůj obraz poskládat.

Ale vím, že ve mně
navždycky budeš spočívat...