Najděte své představy v dnešní básni...
Dej trochu nachu těm bledým zoufalým snům,
dej trochu nachu, mně a mému sluchu před spaním.
Než propadne se mlha posledního dne,
rozhostí se ticho mrazivých modrých světel.
Seč tma je černá, vše plaví se v ní,
tmou stvořeno bylo krásy hodně,
však jednoho dne nás rozdělí,
tma zrádná, tma vášnivá.
Tma utajeného snění.
Tmou utichá sípavé vytí,
tmou rozprchla se slova milostná,
v ní sídlí prázdnota všech děr,
a vzduchem houpou se pocity nesčetné.
Tmo, doposud chráněna, leč nenáviděna,
tmo, dýchající silou křehkého květu.
Teplodávající, po vltavínech zbarvená!
Oko rybí říčních temnot vzdechů.
Ukradených tužeb.
Dej trochu nachu těm bledým zoufalým snům,
dej trochu nachu, kam rozeběhly se červánky,
zhasínám společně s tmou, zmírající.
A probouzím se křesáním k ránu.
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
