Pohled krví západu slunce

74 14 8
                                    

Úvodní báseň této sbírky.

Jedna z prvních, co jsem kdy napsala.

Slunce zapadá,
já pohled odvracím.

Jako by se krev prolila,
chci čas zpátky vrátit.

Ten pocit,
kdy srdce stále věří.

Oči pohled odvrací
a já se nechci smířit.

Smířit s tím,
co osud přinesl.

Žiji v minulosti,
jakou touha drží největší.

City smutku a trápení,
rány hluboké - se jen tak nezahojí.

ProdlevaKde žijí příběhy. Začni objevovat