Snění otevírá brány....
Je to jen zbožné přání, abys mě chtěl,
přesto volá lesům, zvěři polní.
A v barvě duhy skrývá mé city.
Že jeden pozdní večer všechno si vzal.
Co básníkovo pero píše, to mnozí vážně neberou.
Tak jako křehkost srdce, dokud se nezlomí.
A potom zůstane už pouhý sen obrazný.
Kde barvy duhy nejsou zas tak jasné.
Studánka pramenů, studánka má!
Tam, kde začíná zurčit malá voda,
ach, vodička v city opět vyvěrá.
Abys mi - můj sne - zůstal lhostejný,
na to už mé srdce silné není.
A tak aspoň sním, den za dnem,
v těch pomatených vodách slz básníka!
Vrchlický, či Seifert snad?
I Hrábě by mi radu dal..
Jak nepadat!
Jak nevolat!
Proč přestat dýchat jenom Tebe!
Kam vedou cesty pomatené!
Jak nemilovat....
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
