Tahle představuje něco mnohem, mnohem hlubšího, než je láska...
Něco krásného a něco, bez čeho bych se neobešla.
Představuješ přání z hlouby zrozené,
představuješ nejčistší louži deště.
To, co honí se v mracích, když klid je rozhýbá,
třpyt na stéblech v pokropení, kam důvěra dopadá.
Marťo!
Z rána roznesl se v houští šerm větru,
probudil tůňky, časem vyschlé.
Císař našel své ztracené vojsko!
Nejsou mrtví, mají poslání....
Marťo!
Listy zdvihá se písařovo pero.
Písmena mění řeč svou.
Píší se časy věčné, nehynoucí!
Píše se znění lidských emocí!
Pluje papírem zrození největšího!
Představuješ sníh padající na bitevní pole,
představuješ vzkvět východu slunce,
rudě lesknoucí se kapku živé krve.
Která pomůže nemocnému citu ke zdraví
mně.
Marťo!
Tvůj vliv na mou osobu, který přinesla ta chvíle,
kdy srazila se teplá noc s mrazivým dnem,
setkalo se správné s nesprávným,
poznání předčilo chápání.
Představuješ nástroj s barvou smutných chimér,
představuješ svitek našeho Císaře,
chápeš každou hlubokou myšlenku
je mi ctí,
že představuješ mé přání z hlouby zrozené...
Marťo...
Tuto báseň bych chtěla věnovat martacek za VELKOU podporu. ;) ❤❤ Děkuju.
A samozřejmě děkuji i všem ostatním čtenářům.
ČTEŠ
Prodleva
PoetryJá - maličká báseň. Ten rozevlátý volný veršíček vzedmutý zvučným rytmem. Ty, milá čtenářko, dobře čti mě, budu jako tvá první vzpomínka. Ten první krůček, první upadnutí. Ne, na to se nezapomíná... Taky vrzající dřevěná houpačka, jež zask...
