Mizernej lhář

Dvacátá stopa

"To nebyl podvod! To bylo využití slabosti nepřítele a zbraní," argumentovala jsem proti mé drahé polovičce.
"Zbraní?"
"No jistě..."

Hrálo se ještě pár jiných typů her a nakonec jsme se po dohodě přesunuli k ohništi. Mě s naštvaným Pavlem čekalo ještě stavění stanu ale ostatní zatím u ohně probírali úspěchy, samozřejmě už je začali přibarvovat.
Stan jsme stavěli mlčky.
Věděla jsem, že ta věc s polibkem byla podlá ale nečekala jsem, že to bude brát takhle. Ale doufala jsem, že to vyšumí. Nehodlala jsem se omlouvat.

Stan stál a mi jsme se konečně mohli vrátit k ohni.
Veškeré kelímky s pitím, ať už v nich bylo pivo, cider nebo kola jsem posílala dál.
Vždycky mě kapku zabolelo když někdo zmínil nějakou hlášku nebo historku z minulosti kterou jsem neznala.
Oni byli parta už roky, i s tím člověkem co jsem ho nahrazovala, myslím že měl přezdívku Kecal.
V jednu chvíli se Pavel omluvil protože mu kdosi volal.
Začínal slovy: "Ahoj Honzo, děje se něco?"
Pak se na moment vzdálil a ke mě si přisedl Kewin.
"Tákže... ty fakt nepiješ?"
Zavrtěla jsem hlavou a přála si aby odešel.
"Žádný drogy, alkohol... tak to pak je tu jen to jedno."
Snažila jsem se očima někoho zkontaktovat a volat o pomoc. Nikdo se nedíval až na Toma. A v jeho tváři byla jen výzva.
"No, tebe se To rozhodně netýká," odstrčila jsem ho od sebe.
"Ale copak taková holka nechce..."
"Třeba chce a třeba ne," řekl Tom, "ale rozhodně to není tvoje záležitost."
"Setřeli tě jak hadr na podlahu," ozval se někdo.
Následoval opilecký řehot.
Kewinova tvář zbrunátněla.
Chytil mě za zápěstí a zasyčel:
"Je to jen holka. Holka která je nová. Ať si..."
"Hej!"
Známá postava mu položila ruku na rameno.
"Ta... je moje," řekl Pavel a když jsem si všimla ruky na rameni, pochopila jsem proč mě Kewin tak rychle pustil. Muselo to dost bolet. Blonďák se rychle uklidil na druhý konec ohniště.
Konečně jsem se mohla schoulit v Pavlově obětí.
"Promiň," zamumlala jsem mu do trička.
"To nic," odpověděl mi.

"Ne díky, jsi opilý," odmítala jsem jeden Pavlův návrh.
"Opilý? Já že sem opilý? Kdybych byl střízlivý neodvážilas bys se mi neco tako... takového říst."
Večer už notně pokročil a nálada byla ještě veselejší.
"No to určitě," pousmála jsem se.
"A teď mě omluv, potřebuji se nadýchat čerstvého vzduchu," řekla jsem a vstala.
"Jistě lásko," rozhodil Pavel rukama až vrazil do Fausta.
U ohniště se zase bouřlivě smáli a já se radši vzdálila.
Dýchala jsem mrazivý noční vzduch a využlila nádherně jasné oblohy k pozorování hvězd.
"Holšiška se nám vytratila," ozval se za mnou Kewin.