Mizernej lhář

Čtrnáctá stopa

"Míšo máš ráda pizzu?" zeptal se mě Pavel. Víkend u rodičů skončil a já si s ním zase telefonovala.
"Jo, proč?"
"Znám jednu pizzérku kousek od mýho domu. Můžem třeba zajít na pizzu a pak si u mě pustit nějaký filmeček?"
"Hmmm... u tebe?" prohodila jsem a nevědomky jsem si namotala pramen na prst.
"Jo, u mě," řekl a mohla jsem si jen představovat jak se u toho tváří.
"Tak v pět?"
"Jojo."
"Jako ta hračka?" zeptala jsem se a spustila jsem ruku i s vlasy dolů. Bohužel jsem namotala vlasy na prst moc pevně a tak jsem si za ně dost škubla.
Zaklela jsem.
"Copak?"
"Nic, jen jsem blbá," odpověla jsem a sama sobě se zasmála.
"Aha? Tak ahoj?" Z jeho hlasu bylo poznat, že nechápe vůbec nic.

Bylo za minutu pět a kdosi už zvonil u mých dveří.
Otevřela jsem a místo známé tváře mi do obličeje téměř vytryskla kytice bílých karafiátů.
Radostně jsem vypískla a objala majitele kytice.
"Ty si dával pozor," zašeptala jsem mu něžně do ucha.
"A proč bych nedával?" zeptal se a omotal ruce kolem mě.
"Byl si ták zamyšlený..."

"Tak jakou si dáš?"
"Když já celou nesním," postěžovala jsem si v pizzérii, když jsem zahlédla jak prošla obsluha s obrovskou pizzou zrovna kolem mě.
"Tak nějakou napůl?" nabídl se.
"To by šlo..."
"Kterou? Jen ať to není Hawaii, prosím," řekl a překazil mi tak možnost dát si moji oblíbenou.

Vedl si mě ulicí, držíc mě za ruku. "Kde tedy pracuješ?"
"Já pracuju z domova pro takovou menší firmu," odpověděl. Proč?

"Tak... tady bydlím," odemkl klíči pěkný domek jen kousek od pizzérie a na docela hezkém místě.
"A s kým?" zeptala jsem se v očekávání, že bydlí s rodiči nebo s někým.
"Sám se sebou," usmál se neodolatelně rozkošným způsobem.
Usadil mě na šedou pohovku a odešel kamsi, asi do kuchyně. Nemohla jsem odolat pokušení se trochu nerozhlédnout.
Zaujala mě prosklená skříňka hned vedle televize.
Nebyla plná porcelánového či skleněného nádobí.
Neobsahovala ani nevkusné sošky či rodinné fotky.
Téměř přetékala komixy. Jen tak na první pohled jsem rozeznala nápis superman nebo batman.
A na vrcholku hromádky jako král, figurka v černém s netopýří maskou.
I když se u supermana necítím úplně na jisté půdě, rozhodně poznám  batmana nebo avengers.
"Ehm... ehmm," vyruší mě slabé zakašlání.
Spěšně jsem se otočila a veškeré úvahy se vypařily.
"Uh... promiň, já... nemohla jsem odolat," řekla jsem a nervózně se usmála.