Mizernej lhář

Třicátá první stopa

Začalo léto.
Zůstávala jsem v Liberci s Pavlem a tak jsem narozdíl od minulých let hledala brigádu blízko.
Nakonec jsem se stala asistentkou jistého architekta.
Pavel sice byl proti a tvrdil, že stačí jeho plat ale já chtěla mít jistotu.
Pracovala jsem jen čtyři dny v týdnu a na každý druhý víkend jsem měla jezdit k rodičům.
Až jednou mě Pavel překvapil výletem.
Nařídil mi sbalit si na víkend ve městě. Nic víc.
"Jestli s tím tajnůskářstvím nepřestaneš!" vyhrožovala jsem mu před autem.
"Tak co?" ptal se s úsměvem od ucha k uchu.
Znejistěla jsem.
"Tak... tak s tím začnu taky!" prohlásila jsem a nasedla.
Samozřejmě jsem nezapoměla třísknout dveřmi.
"Hej!" ozval se proti takovému násilnému zavírání.
"Tak mi to pověz," naléhala jsem.
"Dobrá, jedeme k mým rodičům..."
Zalapala jsem po dechu.
"Cože?!"
"Dlouho jsem u nich nebyl, tak jsem si řekl, že tě vezmu sebou."
"Ale já... co když... nejsem připravená..." mumlala jsem nesouvisle a kapku panikařila.
Co když se jim nebudu líbit?
Co když se před nimi ztrapním? Nejsem vůbec připravená!
"Klídek," řekl Pavel a vytáhl z jakési kapsy sluneční brýle.
Vypadal dokonale v pohodě.
"To se ti snadno řekne, moucho," zavrčela jsem.
On se zasmál a zapnul rádio. Tím naše diskuze prozatím skončila.

Dojeli jsme do Prahy. Zastavili jsme ani ne na okraji ani ne ve středu u roztomilého domku.
Cestou jsem byla několikrát ujištěna, že Marcela a Josef jsou pohodoví a že vše dobře dopadne.
Uvítal nás pár, který byl starší než moji rodiče, podle mě už jim bylo padesát.
Nesměle jsem s taškou stála opodál, než mě milá blonďatá paní přitáhla a objala.
"Vítejte doma," řekla šťastně.

Tašku jsem si s Pavlem odložila do malého pokojíku a pak už jsem byla vytažena 'mezi lidi' jak řekl Pavel.
V Praze jsem už dlouho nebyla a tak jsem si užívala stánky, obchůdky a trdelník...
Mnohem méně jsem si teda užívala davy ale jednou za čas mi to nevadilo.
Vyšlápli jsme na Petřín, pokochat se výhledem. Pavel neustále cvakal mobilem ale já si to radši nechávám ve vzpomínkách.
Pamatuji si rudá oblaka, spousty světel i bubliny z obřích bublifuků.
A skončilo to, nyní bez jeho rodičů (fakt milý pár), v restauraci na náplavce.
Pavel si objednal 'pivíčko', jak to nazval a já? Jahodový džus.
A tak jsme tam seděli a bavili se...
"Kdybys měl milion, co bys s ním dělal?" napadlo mě.
Na chvíli se zamyslel a řekl:
"Zkusil bych něco nového."
"Třeba?"
Odpověděl po ještě delším odmlce.
"Třeba točit na youtube."
"Ty si to nikdy nezkusil? Na to přece nepotřebuješ milion."
"Ne, netočím a ani jsem netočil na youtube..." řekl ztěžka. No prosím.
"Ale myslím, že by to bylo s milionem v kapse snažší," zakončil to.
"Ták to jo," nenapadlo mě nic chytřejšího.
"A co bys dělala se svým milionem ty?"
"Jezdila na dovolené se všema co mám ráda... částo!" rozhodila jsem rukama až jsem málem převrhla sklenici.
"Ták to jo," odpověděl mi nachlup stejným tónem.
Diskuzí bylo ještě mnoho ale já si pamatuju jen tuhle...